Penzijní plánování, jako každé investiční plánování, přináší s sebou řadu rizik. Prvním z nich je nepřesný odhad inflace a "podstřelení" finančního cíle. Omezit toto riziko znamená počítat raději s vyšší inflací. Pozor však na demotivaci klienta v případě příliš vysoké cílové částky.
Druhým rizikem je riziko kapitálových trhů. V případě nižšího než očekávaného výnosu dojde k nesplnění byť správně stanoveného finančního cíle. Omezit toto riziko znamená nevyvolávat u klienta přehnaná očekávání a počítat raději s nižším zhodnocením penzijního portfolia. Třetím rizikem je budoucí penzijní reforma. Dnes nevíme, jaká bude penze z povinných odvodů u dnešních dvacátníků, třicátníků a čtyřicátníků. Počítejme proto raději s nižší penzí, než je dnes.
Další rizika penzijního plánování jsou již subjektivní povahy a spočívají v chování samotného klienta. Je to např. riziko nedosažení cílové částky z důvodu přerušení či snížení pravidelných úložek. Toto riziko se může naplnit jednak z důvodu klientovy finanční tísně, jednak z důvodu jeho nedisciplinovanosti. Nemalým rizikem je i zkrácení investičního horizontu a předčasný výběr úspor. Určitým rizikem je též nutnost přesvědčit klienta o nezbytnosti zařazení akciové složky do penzijního portfolia, bez níž je v podstatě nemožné dopracovat se k vyššímu finančnímu cíli. To platí především pro klienty se skromnějšími finančními možnostmi (těch je ale naprostá většina), kteří své nižší úložky musejí ukládat do finančních instrumentů s potenciálně vyšším výnosem, aby dosáhli potřebného cíle.
Závěrem
Vypracováním penzijního plánu ani jeho realizací práce s klientem nekončí. Je nutno s penzijním portfoliem pracovat průběžně a v případě potřeby provádět optimální korekce. V závislosti na dění na finančních trzích lze např. doporučit rebalancování akciové a dluhopisové složky, provést vhodné navýšení či naopak snížení pravidelných úložek, po naakumulování dostatečného kapitálu reinvestovat úspory z tuzemských fondů do renomovanějších zahraničních fondů, lze doporučit i obohacení portfolia o další fondy, o hypoteční zástavní listy apod.
Ani odchodem klienta do penze penzijní plánování nekončí. Jak naložit s dosaženými úsporami, kam je efektivně uložit, jakým způsobem a kdy je vybírat, jak pracovat s daňovým zatížením u "nefondových" produktů, to jsou hlavní problémy, které bude řešit finanční poradce s klientem v postproduktivní fázi jeho života. Již z tohoto stručného výčtu je zřejmá budoucí nezastupitelná úloha finančního poradce.
Závěrem je nutno ještě dodat, že penzijní plánování by mělo být vždy součástí komplexního řešení klientových osobních či rodinných financí a nemůže být vytrženo z jeho celkového kontextu. Při penzijním plánování tedy nelze v žádném případě opomenout zajištění hlavních rizik ohrožujících život a majetek klienta, ani budoucí realizaci krátkodobých a střednědobých cílů. Návrhy na zajištění těchto požadavků však obsahují základní finanční plány.
Modelový příklad
Muž, 35 let, umírněný investor, předpokládá odchod do penze v 65 letech, tj. za 30 let. V důchodu bude chtít pobírat měsíční rentu v reálné hodnotě dnešních 8000 Kč po dobu 15 let.
Pro splnění svého požadavku potřebuje naspořit při průměrné inflaci 2,5 % p.a. částku 3 020 000 Kč [8000 x 180 x (1,025)30], z níž bude moci čerpat měsíční rentu cca 16 700 Kč.
Doporučená strategická alokace pro umírněného klienta při investování na 20 a více let: 80 % akcie, 20 % dluhopisy.
1. varianta: Pravidelné měsíční investování
2. varianta: Jednorázová investice
3. varianta: Kombinace jednorázové investice s pravidelným investováním
Poznámky:
* Investiční životní pojištění s pojistnou částkou 30 000 Kč na smrt a stoprocentní akciovou složkou.
** Předpokládaný výnos dílčích složek investičního portfolia: akciové fondy 8 % p.a., dluhopisové fondy 4 % p.a.
ředitel společnosti PORFIN
