Státní peníze ničí strany i politiku


Každoročně na začátku dubna se opakuje rituál mediálního propírání hospodaření politických stran. Příčinou je povinnost stran odevzdat do konce března do Poslanecké sněmovny zprávu o hospodaření. Jinak jim hrozí sankce od pozastavení státního příspěvku až po zrušení soudem.
V roce 2003 dostalo čtrnáct stran zastoupených v parlamentu a krajích ze státního rozpočtu více než 460 miliónů korun. Média se jako obvykle zaměřila na různá podezření u darů od firem. Stranou zůstává sama existence a rozsah státního financování stran, který významně narušuje politickou soutěž.
Ústavní soud řešil právní úpravu financování politických stran vícekrát. Naposledy v únoru 2001 reagoval na návrh prezidenta, který nesouhlasil se zvýšením příspěvku stranám za poslance a senátora z 500 tisíc na milión. Ústavní soud dal prezidentovi za pravdu. "Zdůvodnění zvýšení příspěvku na mandát odporuje smyslu státního finančního příspěvku politickým stranám. Strany mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě." Strany zareagovaly bez skrupulí a schválily místo zrušeného miliónu devět set tisíc za mandát.
Představme si stranu A, která získá ve volbách do sněmovny 132 699 hlasů, což je 2,78 procenta. Inkasuje tak 13,27 miliónu korun. Pokud nemá senátory a krajské zastupitele, musí s touto částkou vydržet čtyři roky do příštích voleb.
Naproti tomu hypotetická strana B získá dvojnásobek, 265 398 hlasů, což je 5,56 procenta. Za hlasy inkasuje 26,54 miliónu korun. Dále každý rok příspěvek na činnost ve výši 10 miliónů korun a peníze za mandát 12 poslanců ve výši 10,8 miliónu korun. Strana B dostane od státu za čtyři roky 63,2 miliónu, tedy téměř pětkrát více než strana A.
Od modelu přejděme konkrétně k ODS, ta může dostat od státu za čtyři roky 556 miliónů korun. Ve skutečnosti to bude více, protože ODS pravděpodobně posílí v Senátu a krajích. ODS ve volbách do sněmovny získala 24,47 procenta. To je zhruba desetkrát více než strana A, financí však získá dvaačtyřicetkrát více.
Financování stran je v demokratických zemích citlivé téma. Politické strany potřebují financovat svoji činnost a volební kampaně. Podíl státního příspěvku v rozpočtech jednotlivých stran za rok 2003 byl nejvyšší u unionistů (96 procent) a nejnižší u KSČM (57 procent).
V mezinárodních diskusích převládá názor, že státní příspěvek by neměl přesahovat polovinu příjmů politických stran. Jinak dochází ke dvěma nežádoucím důsledkům: strany se stávají přívěsky státu a rezignují na získávání nových členů a náročné oslovování veřejnosti za účelem získávání podstatné části zdrojů z členských příspěvků a darů.
Je alarmující, že vládní US-DEU získala za rok jen 126 tisíc korun z darů. A jen dvě procenta jejích příjmů tvořily členské příspěvky. V podstatě je příspěvkovou organizací státu.
Státní finance škodí i v nejdemokratičtěji se tvářící podpoře stranám, jakou je úhrada volebních nákladů pro volby do sněmovny. Ve skutečnosti státní příspěvek 100 korun za hlas vyvolává umělou nabídku nerelevantních stran (balbínovci, NEI), přispívá ke tříštění politické scény, posiluje zavedené a poškozuje menší strany (zelené, liberály). Naposledy kandidovalo do sněmovny 29 stran, dnes do Evropského parlamentu 31 stran.
Příspěvek 100 korun za hlas je navíc nadsazený. Podle oficiálních údajů získaly ODS a ČSSD dvakrát (KSČM šestkrát) více prostředků, než kolik do kampaně vložily. Strana zelených i Sdružení nezávislých kandidátů na kampani výrazně vydělaly. Mírně "prodělala" koalice. Zbývajících 22 stran nepřekročilo hranici 1,5 procenta a nedostalo nic.
Účast státu na financování stran je dnes běžná ve většině zemí. Zásadním argumentem je nutnost snížit závislost stran na sponzorech z řad firem a tím snížit možnost korupce. Nejen v českých podmínkách se ale dá tento argument snadno zpochybnit.
Současná míra financování politických stran z veřejných rozpočtů je protiústavní, nenutí strany ucházet se o podporu veřejnosti, poškozuje politickou soutěž, konzervuje politické spektrum a brání úspěchu nových subjektů. Proto by měla být zrušena či radikálně snížena.
Autor je předsedou Institutu K. H. Borovského a Liberální reformní strany