Neexistuje konflikt civilizací. Existuje pouze střet mezi těmi, kdo civilizovaní jsou a mezi těmi, kdo civilizovanost postrádají - tento vtipný bonmot nedávno pronesl syrský prezident Bašár Asad. V této souvislosti stojí za to uvést osvědčený syrský recept boje proti terorismu.
Když v roce 1982 propuklo ve městě Ham povstání Muslimského bratrstva, tehdejší prezident Háfiz Asad (Bašárův otec) neposlal do města vojáky. Nenechal prohledávat dům od domu a neriskoval životy svých ozbrojenců v pouličních přestřelkách. Nařídil letecké bombardování města spojené s dělostřeleckým ostřelováním. Následně přišly ke slovu tanky a buldozery, jejichž pásy udělaly z třetiny města největší parkoviště v Sýrii.
Z hlediska ztrát na životech na straně armády šlo o maximálně úspornou taktiku. Odhady hovoří o 15 až 25 tisících mrtvých obyvatel města, přičemž dalších asi 15 tisíc lidí beze stopy zmizelo. Ozbrojené řešení fungovalo. Masakr skutečně dlouhodobě vyřešil problém radikálního islamismu na území Sýrie. Asadova taktika byla úspěšná i diplomaticky. S výjimkou Amnesty International nikdo neprotestoval.
Mimořádnou toleranci jak vůči diktaturám, tak vůči teroristům vykazuje západní Evropa. Stala se bezpečnou základnou, kde radikálové všeho druhu mohou nerušeně působit. Využívají výhod evropských států blahobytu: sociální dávky jim umožňují žít bez práce, soustředit se na budování teroristických sítí a šíření antisemitské propagandy. Kdyby někdo chtěl důsledně vymýtit instituce financující terorismus, musel by začít u evropských ministerstev sociálních věcí.
Evropané si navíc myslí, že jejich vstřícnost a vlídnost vůči teroristům a diktátorským režimům je hodnocena jako velkorysý přístup moderních demokracií uznávajících multikulturní hodnoty. Mnozí evropští politici a levicoví novináři skutečně věří, že si takto lze radikální islamisty naklonit ve svůj prospěch.
Z tohoto hlediska je zajímavé, jak moderní Evropu hodnotí jiné civilizace. Radžív Srivanasan, analytik indického serveru Rediff.com, má jednoznačný názor: "Z Evropanů se stali požitkáři, hédonisté, kteří myslí jen na své pohodlí a luxus. Jsou unavení a dekadentní, nemají nic společného se světovládnými imperialisty starých časů. Změkli. Podobně jako Římané nedokázali ochránit svoji civilizaci proti barbarům, Evropané nezvládají obranu proti radikálnímu islámu. Evropa je unavená civilizace, zralá na dobytí, kdežto muslimové mají jasný cíl: islamizaci evropského kontinentu. Již nyní jsou ve Francii stovky oblastí, kam se nemuslim neodváží jít - kde neexistuje Francouzská republika, ale právo šaríja."
Mají bílí Evropané zahájit pogromy na muslimy? Mají spojenci v Iráku odhodit zábrany a řešit nepokoje osvědčenou metodou civilizovaného pana Asada? Kdyby Západ začal používat metody svých protivníků, ztratil by to hlavní, co stojí za to hájit: svobodu a toleranci.
Ale současná Evropa je tolerantní do takové míry, že to hraničí se ztrátou instinktu sebezáchovy. Když představitelé Evropské komise odsoudí zabití palestinského teroristického vůdce, kopou tím hrob budoucím obětem dalších atentátů nejen v Izraeli, ale i v Evropě.
Evropská komise zametla pod koberec výsledky vyšetřování, které svědčily o zneužívání finanční pomoci EU palestinské samosprávě. Mluvčí evropského komisaře pro zahraniční záležitosti Emma Udwinová jednoduše uvedla, že žádná finanční pomoc nikde na světě není stoprocentně bezpečná před zneužitím.
A evropská finanční pomoc zajisté je zneužívána ve velkém. V lepším případě jdou peníze na soukromá konta. Na soukromém účtu Jásira Arafáta je například částka přesahující 800 miliónů dolarů, jak uvedla v září 2003 zpráva Mezinárodního měnového fondu.
Podle stejného zdroje odčerpal Arafát pro své soukromé účely nejméně 900 miliónů dolarů z rozpočtu Palestinské samosprávy. Ačkoli Palestina ekonomicky trpí, Arafátova manželka Suha žije v Paříži, kde její životní náklady dosahují částky sto tisíc dolarů měsíčně.
Evropská pomoc palestinské samosprávě trvá, i když nikdo přesně neví, kam vlastně peníze jdou. Nikdo nespočítá, kolik lidských životů již měla evropská pomoc teroristům na svědomí a kolik jich ještě bude mít. Nemá snad Radžív Srinavasan pravdu?
Autor je analytikem PPF