České potraviny? Nic pro eurogurmány.

Za dveřmi jedné z kanceláří českého Ministerstva zemědělství leží šest set výtisků knihy, která se na výrobu potravin u nás dívá jinak, než jsme zvyklí. Ekonomové z uznávaného vídeňského pracoviště v ní vysvětlují, proč česká konkurence nemůže ohrozit rakouské zemědělce v rozšířené Unii. Ve skutečnosti nám poskytli službu - návod, co dělat jinak, aby členství v Unii pro české zemědělce mělo smysl.

Zdeněk Lukas a Josef Pöschl z Vídeňského ústavu pro mezinárodní ekonomická srovnání (WIIN) tvrdí, že kromě piva nemají Češi unijním spotřebitelům co nabídnout. Uplatnit se můžeme pouze v roli levných dodavatelů anonymní nezpracované suroviny. Tu budou finalizovat potravináři v hospodářsky vyspělejších státech Unie na značkové výrobky a dále je vyvážet. Třeba právě do Česka, trh už tam je. Skupina bohatších českých zákazníků, ochotných utrácet za kvalitnější potraviny, než jsou masově vyráběné domácí produkty, je docela početná.

Větší šanci prodat hotové výrobky v rozšířené EU studie připisuje pouze Maďarsku, které je jako jediné z deseti nováčků čistým vývozcem potravin.

SLABÁ POZICE. Prodej levného mléka, masa a obilí do ciziny však naše zemědělství nespasí. České farmáře podle vídeňských ekonomů oslabil taky mimořádně chabý výkon českých vyjednavačů na unijním kolbišti, kteří si stanovili špatné priority.

Rakouští ekonomové mezi řádky přiznávají, že jejich krajan Franz Fischler, komisař pro zemědělství, odvedl při vyjednávání o kvótách kus vlastenecké práce a že se unijní patnáctce podařilo exportní choutky nových členů včas paralyzovat. Češi se prý příliš vyčerpali v předem ztraceném boji o vyrovnání přímých plateb na úroveň starých členů.

"Je podivuhodné, že se přímé platby staly pro zemědělce jedním z hlavních a nejcitlivějších témat závěrečné fáze přístupových jednání. Stanovisko EU, že v prvních letech po vstupu nemají být vyplaceny v plném rozsahu, dalo podnět k podstatně prudším protestům než pravděpodobně nezměnitelná asymetrie týkající se výše dojednaných množstevních omezení. Schválené množstevní kvóty jsou v zemích EU-15 srovnatelně vyšší a pravděpodobně takové zůstanou i nadále," konstatují Lukas s Pöschlem.

Faktem je, že čeští vyjednavači přistoupili na tak nízké kvóty na produkci, že u důležitých zemědělských surovin už plně nepokrývají ani domácí spotřebu. ČR tak dále prohloubí svůj schodek agrárního obchodu se západní Evropou a tuzemští výrobci dokonce přijdou také o část domácího trhu. Signály jsou zřejmé už teď. Například rostoucí spotřeba mléčných výrobků napovídá, kde nás bude brzy bota tlačit.

MALÍ ZANIKNOU. V roce 2005 obdrží pracovníci v zemědělství na přímých platbách v průměru částku, která v přepočtu odpovídá měsíční hrubé mzdě pracovníka průmyslu v dané zemi. V Rakousku je to stejné, připomínají autoři studie.

Sotva může být řeč o velkých penězích. "Podnik o výměře tisíc hektarů - v Česku a na Slovensku je jich hodně - bude v roce 2005 z Bruselu pobírat přímé platby ve výši třicet až čtyřicet tisíc eur, což mu přinejmenším usnadní nákup nového stroje. Desetihektarový podnik - ty převládají v Polsku a Slovinsku - obdrží pouze asi 300 eur. Přímé platby v současné podobě spíše napomohou zániku malých podniků, místo aby mu zabraňovaly," upozorňují ekonomové z Vídně.

SYSTÉM NEMOTIVUJE. Autoři studie se rovněž pozastavují nad tím, že si Češi nakonec zvolili systém zjednodušeného vyplácení přímých plateb, který oslabuje motivaci farmářů k lepším výkonům a tržbám.

Peníze budou vypláceny plošně na hektar rovným dílem. Nevýkonné podniky tak s minimálním úsilím odčerpají peníze, které by připadly jejich zdatnějším soupeřům, kdyby systém závisel na množství produkce. Zvolený způsob plateb znevýhodňuje firmy, které investovaly do modernizace. Nejvíc vydělají podniky, které extenzivně provozují rostlinnou výrobu. Výhodu zvoleného systému ocení úředníci platební agentury, protože s vyplácením příspěvků budou mít méně práce.

Ministrovi zemědělství Jaroslavu Palasovi je zdrcující kritika z Vídně nepříjemná.

"Vůbec se mi to nelíbí," říká rozladěně na adresu Lukasovy a Poschlövy studie a dál už se o ní odmítá bavit.

Dělá také všechno pro to, aby se kniha, kterou přeložil Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), dostala k odborníkům co nejpozději. Publikace nejprve musí projít revizí, protože některé údaje prý nejsou přesné. Do oběhu se dostane až po vydání opravenky, jež se bude do jednotlivých výtisků dodatečně vkládat. Publikace, kterou má Ekonom k dispozici, je jedním z několika nerevidovaných výtisků, které se v předstihu dostaly do oběhu.

"Před vydáním studie v češtině jsme z ní museli vypustit některé kapitoly. Také původní název a obálka byly změněny," přibližuje pozadí českého vydání publikace, jež vznikla na objednávku rakouského ministerstva zemědělství, expert VÚZE Josef Kraus.

NÁZEV VADIL. V originálu název zněl "Hrozba pro rakouské zemědělství? Scénáře k rozvoji zemědělství v zemích střední a východní Evropy v kontextu evropských a mezinárodních vazeb". To se ale nelíbilo našim úředníkům, "protože bychom za české peníze propagovali rakouské pozice". U nás se kniha jmenuje "Možnosti a bariéry rozvoje zemědělství v zemích střední a východní Evropy v rámci EU-25". VÚZE si objednalo stovku výtisků, které hodlá rozeslat ředitelům velkých potravinářských firem, bankovním analytikům, vysokým školám a výzkumným ústavům. Jeden je rezervován pro Františka Čubu, někdejšího předsedu legendárního agrokombinátu Slušovice.

"Chceme, aby pohled odjinud rozproudil diskusi. Autoři studie odhadují, že v roce 2010 vzroste v nových členských zemích poptávka po potravinách až o třetinu. Pro nás je to výzva jednat o změně kvót. Možnosti našich zemědělců jsou vyšší než množství, které nám Unie přidělila," prohlašuje Josef Kraus. Připomíná ale, že v odvětvích, která nejsou v Unii regulována, například chov prasat a drůbeže, je cesta k vyšší produkci otevřena už teď. Musíme se však umět prosadit v ostré mezinárodní konkurenci.

Maďaři to svedli. Už teď jsou jedničkou v exportu kachen a Lukas s Pöschlem jsou přesvědčeni, že si vybojovanou pozici dále upevní.

Nikdo z profesních agrárních sdružení studii nečetl, o její existenci se dověděli až od nás. Palasovo embargo komentovali lakonicky:

"Ministerstvo by muselo přiznat své chyby a začít pro zemědělce konečně něco dělat."

Jiřímu Burdychovi, řediteli Zemědělského svazu ČR, vadí, že nebyli přizváni k rodící se koncepci potravinářského průmyslu. Na připomínky svazu nereaguje ani Ministerstvo zemědělství ani Potravinářská komora.

NĚMCI PLATÍ VÍC. "Mlékárny a masokombináty nás potřebují, ale místo toho s námi válčí o ceny. Někteří farmáři začali vyvážet mléko do Německa, protože tamní zpracovatelé za něj víc platí. Němci poskytují speciální příplatky za tučnost a bílkovinu. Naše mlékárny za nadstandardní tučnost a bílkoviny nedávají nic," upozorňuje na cenovou politiku sousedů Burdych.

Nelíbí se mu ani rozhodnutí Palase vyšachovat jihočeské farmáře ze hry o státní podíl v mlékárně Madeta. Akcie, které ministr rolníkům slíbil, nakonec nedostali.

"Stát vlastní zajímavé podíly v Setuze a Kosteleckých uzeninách. Máme o ně zájem, protože bychom si tím pojistili odbyt a domácí surovina by se zpracovala doma. Jenže když se k nám stát a zpracovatelé otočí zády, suroviny vyvezeme," naznačuje Burdych řešení, které zapadá do vídeňského scénáře jako kamínek do mozaiky.

Zdařilým spojením zemědělců a zpracovatelů je olomoucká mlékárna Olma, kde rolníci sdružili peníze a získali majetkový podíl ve firmě. Mají vynikající marketing a pustili se i do biovýrobků. Ve Skandinávii se princip družstevních mlékáren natolik osvědčil, že tamní síť Arla-food už ovládla 90 procent místního trhu a expanduje do dalších zemí.

Jan Záhorka z Agrární komory si posteskl, že koncepce zemědělské politiky - zatím se nedostala ještě ani do vlády - neobsahuje žádný praktický návod ani bilanci jednotlivých komodit. Zemědělci tápou v nejistotě.

Jan Katina z Českého svazu zpracovatelů masa si vstup do Unie pochvaluje. Navzdory chmurné prognóze Rakušanů se odbytových potíží v Unii rozhodně nebojí. "Už nás kontaktoval zástupce německého obchodního řetězce REWE. Mají zájem o velké dodávky párků a klobás. Němci jsou vyloženě párkový národ, jen se musíme trefit do jejich chuťových zvyklostí a dát do uzenin jiné koření," prohlašuje optimisticky.

HROZBOU WTO. Konkurenčnímu vpádu zahraničních potravin má v Česku zabránit marketingová ofenzíva v podobě prestižní značky KLASA pro špičkové domácí potraviny. Nic proti moučkovému cukru, oleji vegetol, dětským piškotům, měkkému tvarohu, bramborovým hranolkům anebo smetánku bobík, jimž značku KLASA minulý týden udělil osobně ministr Palas. Ale v obchodním souboji s unijní vlčáky je taková marketingová strategie trochu slabou kávou.

Jedinou skutečnou hrozbou pro rakouské zemědělce by bylo uvolnění unijního agrárního trhu v důsledku jednání se Světovou obchodní organizací. Pokud by Brusel nedokázal obhájit vysoká cla, jimiž se brání dovozu levnější produkce ze světa, nutně by to vedlo k přibližování unijních cen k cenám světovým. Ceny cukru a másla jsou ve světě až třikrát nižší než v EU. Tím by skončil zajištěný odbyt za zajištěné ceny.