Představivost teroristů, zásady kodexů
Často se po 11. září 2001 mluvilo o představivosti. O jejím nedostatku. Ani bezpečnostní síly a zpravodajské služby, ani novináři si prý předem nedokázali představit, co mělo přijít. Naposledy tento bod zmínila i zpráva zvláštní komise amerického Senátu, vyšetřující okolnosti 11. září.
Po událostech v severoosetském Beslanu se o naší omezené schopnosti předjímat akty terorismu mluví opět. Různé analýzy zmiňují, že terorismus se mění, a lze očekávat cokoli. V nich slovo terorismus nikomu nepřekáží, v obecné rovině i novináři berou za prokázané, že terorismus existuje, má svoji náplň, je pojmenovatelný. Tento jednotný názor se ale ve vztahu ke konkrétním hnutím a jednotlivcům rozpadá. V referování o tragédii v Beslanu se znovu ukázalo, jak rozdílně mohou média jeden a týž akt, provedený týmiž lidmi, vnímat.
Londýnský list Guardian důsledně psal o "hostage-takers", tedy o těch, co "drželi rukojmí". Můžeme namítnout, že to není nejvýstižnější označení pro někoho, kdo rukojmí nejen zadržuje, ale je rozhodnut je i zabít a pak to v nemilosrdném masakru také učiní. Stejného označení se drželi například i v americkém listu Washington Post, kde ještě častěji psali o příslušnících gerily. Slovo teroristé se zde nevyskytlo. Obdobně i britská BBC se ve svých zprávách tomuto pojmenování vyhnula, jen v reportování jejího zpravodaje přímo z Beslanu slovo teroristé zaznělo.
Londýnský list Sunday Times s označením ozbrojenců, povstalců, rebelů - či jak zněla další pojmenování - za teroristy problémy neměl. Stejně jako české deníky a televize.
Kdesi mezi tím se pak pohyboval americký New York Times. Ten v článcích psaných v redakci od stolu výraz teroristé také různě opisoval. V reportáži svého zpravodaje, v naturalistickém popisu scény, která se mu naskytla po vstupu do tělocvičny beslanské školy, teroristy nechal. I když vždy šlo z kontextu vyvodit, že takto o nich mluví tamní lidé, nikoli přímo reportér. Americká stanice CNN pak přímo v průběhu svého zpravodajství změnila terminologii, když po pátečním masakru usoudila, že z jejího pohledu už přišel čas mluvit o teroristech.
Nejde samozřejmě o novou věc, Beslan byl zatím jen posledním příkladem jevu, který opakovaně rozděluje bezradná média, a jehož chronickým a nejcitovanějším příkladem je konflikt Izrael - Palestina. Nejen postižení lidé na obou stranách, nejen politici, ale i novináři si navzájem vyčítají zaměňování příčin a následků tam, kde jedni upozorňují na vytrhávání ze souvislostí, druzí mluví o nesmyslně a uměle vytvářených kontextech.
Mnohé redakce se snaží věc exaktně popsat v etických kodexech. Například podle listu Washington Post by "měl jazyk, který používáme, mít schopnost informovat čtenáře". Slova terorismus a teroristé mohou být podle deníku užitečná, ale jsou to "označení". "A jako všechna označení nenesou skutečnou informaci. V prvé řadě se musíme spolehnout na konkrétní fakta, charakteristiky," míní Post.
Rovněž redakční manuál BBC se zabývá terorismem: "Naše pověst je závislá na nezaujatém zpravodajství o teroristických útocích ve světě. Abychom této pověsti dostáli, používáme neutrální jazyk. I slovo terorista může v těch částech světa, kde není jasná shoda o legitimitě ozbrojených politických skupin, působit zaujatě."
Na článek moskevského listu Izvestija, který BBC a některým dalším médiím vytkl, že se ve zprávách z Beslanu zdržují mluvit o teroristech, londýnská redakce odpověděla: "Musíme zachovat neutrální tón, bez ohledu na to, co se děje. Hrůza událostí v Beslanu byla zřejmá z našich detailních reportáží, z rozhovorů s oběťmi. Někdy lze použít slovo terorista, někdy ne, záleží na situaci. Nikdo z novinářů BBC si jistě nemyslí, že takto nemilosrdný teroristický útok je omluvitelný."
Snahu redakcí o objektivitu a vyváženost je třeba brát vážně. Výsměch těmto principům, jejich programové odmítání nikomu nepomůže. Ani novinářům, ani publiku. Není možné chtít po médiích obecně co největší přesnost a jedním dechem jim říkat, že nemá cenu, aby se o něco takového nesnažila.
Beslan ale zároveň ukázal, že "představivost" současného terorismu je větší než zkušenost kodexů. Je brutálně srozumitelná. A snad proto znějí na papíře úzkostlivě formulované zásady jako z jiného světa.
Redaktor ČT 1 Martin Jazairy se během jedné reportáže přiznal, že obdobnou koncentraci smutku jako v Beslanu při své práci ještě nezažil. "Je to zcela pochopitelné," komentoval pak situaci, kdy tamní lidé přímo na ulici lynčovali domnělé pomocníky teroristů. Je jisté, že tato věta by se nevešla asi do žádného etického kodexu. Reportér informuje, publikum soudí, co může, či nechce pochopit. Přesto se nelze ubránit pocitu, že Jazairy nepochybil. Jenomže jsme si sami možná neuměli představit, že nám takové věci přestanou vadit.
Autor je externím redaktorem BBC
