Scházela nám osobnost, zejména v koncovce

Pouze dvě výhry nad Lotyšskem a Slovenskem proti čtyřem porážkám, postup do play-off s "odřenými zády" a nakonec až šesté místo na mistrovství světa hokejistů do dvaceti let, taková je bilance českého národního týmu. Na hony vzdálená loňskému zisku bronzových medailí. Ani uvnitř týmu nefungovalo vše, jak mělo. Už v průběhu turnaje poslal trenér mužstva Radim Rulík předčasně domů obránce Michala Gulašiho. A své rozhodnutí by nezměnil ani po návratu z dějiště šampionátu v kanadském Vancouveru.


HN: Šesté místo zůstalo za očekáváním. V čem byl největší rozdíl mezi českým výběrem a týmy světové špičky?
V kvalitě. Ve čtvrtfinále jsme narazili na Američany, kteří měli v týmu devět hráčů draftovaných v prvním kole NHL. A to je znak kvality i určité síly. V týmu měli řadu hráčů, kteří naposledy vyhráli mistrovství světa osmnáctek a patřili k favoritům turnaje. Přesto jsme byli ve vzájemném utkání lepší. Chybělo nám ale bohužel zakončení. Takové týmy, jako například USA, je možné porazit, ale mužstvo se musí semknout a podat výjimečný výkon. My jsme výjimečný výkon podali, ale neměli jsme osobnost v koncovce. Proto jsme zápas s Amerikou nevyhráli.


HN: Proč taková osobnost scházela?
Je to asi v ročníku. Před rokem splnili tuto roli například Olesz a Vrána. V ročníku 1986 a 1987 jsme takovou osobnost nenašli. Musím ale zmínit Sobotku, který připravil spoluhráčům neskutečný počet šancí, ale ti je nevyužili. Toho bych trochu vyčlenil mezi útočníky. Ač před šampionátem měsíc kvůli zranění nehrál, byl náš nejlepší útočník.


HN: Nicméně odborníci tvrdí, že právě ročník 1986 patří od zlatého týmu z roku 2000 k nejsilnějším...
Pořád jsme to na turnaji probírali. Je pravda, že jsme měli v týmu hodně draftovaných hráčů. Třeba Švédové jich měli jen sedm, my osmnáct. Ale také je fakt, že někteří hráči zůstali výkonnostně trochu stát. Neudělali žádný progres po osmnáctkách, a to se trošku podepsalo i na našem výkonu. To, že je někdo draftovaný, ještě neznamená, že bude hrát automaticky NHL. Možná nám trochu chyběl hlad po úspěchu.


HN: Slovo draft působí někdy jako zaklínadlo. Nedošlo u některých hráčů pod vlivem toho, že byli draftováni, k sebeuspokojení?
Ten pocit mám, ale to je otázka pro lidi, kteří se podílejí na výchově hráčů. V systému, ve kterém pracujeme, máme jen deset dní na to, abychom dali mužstvo dohromady a podávali výkon na hranici možností. Během roku nemáme možnost s hráči pracovat. Polovina je tady a druhá v zámoří. V tom jsme proti světové špičce asi v nejhorší situaci.


HN: Jak moc je pro trenéra nepříjemné sestavovat tým v podstatě naslepo?
Samozřejmě, že to je těžší. Ale nejnepříjemnější pro trenéra je, když neuspěje ve čtvrtfinále.


HN: Registroval jste rozdíl mezi hráči z Evropy a ze zámoří?
Nějaký markantní rozdíl mezi nimi jsem nevysledoval. Příkladem může být Sobotka, který hraje v extralize a není náhoda, že pravidelně nastupuje i v extralize za Slavii.


HN: Počítáte s tím, že budete muset ještě vysvětlovat důvody, proč jste poslal domů obránce Gulašiho?
S tím počítám. A nijak jsem své stanovisko nezměnil.


HN: Hráč ale řekl, že s něčím takovým nepočítal, že to spíš byla od vás přehnaná reakce.
To říká pravdivě, ale byl to asi důsledek toho, že mě celých deset dní před tím neposlouchal. Každý den jsme měli mítink, který byl zaměřen na soudržnost a respekt mezi spoluhráči, abychom se semkli a podávali týmový výkon. Michal byl po první prohře přesunut do pozice sedmého obránce, protože byl u dvou inkasovaných gólů se Švédskem. Nikdo mu ale neřekl, že už nenastoupí. Jeho reakce byla taková, že se zapojil do konfliktu jiných dvou hráčů. Přijel jako třetí, krosčekoval jednoho z nich a sprostými výrazy ho nevybíravě napadl.


HN: Myslíte, že v tom byla spojitost?
Byl to především prohřešek proti disciplíně a já tomu nechtěl jako trenér jen nečinně přihlížet. Jsem odpovědný za mužstvo. Čekal nás těžký zápas se Slovenskem. Ještě dostal šanci, aby se před celým mužstvem omluvil.


HN: Hráč řekl, že nevěděl, co po něm chcete?
Celou dobu nepochopil, co po něm chceme. Vzpomínám si na rok 2000, kdy se do podobné situace dostali na šampionátu Slováci. Rok předtím byli třetí v Kanadě, zhruba devět hráčů hrálo i rok poté ve Švédsku. Prohráli s námi první zápas, v jejich týmu začaly neshody i první šarvátky, a skončili v zápase s Běloruskem o udržení. To jsem nemohl dopustit. Tohle do národního mužstva nepatří. Bohužel nebyl čas s hráčem pracovat, protože už druhý den náš čekal zápas se Slovenskem. Bylo třeba to řešit.


HN: Neměli být potrestáni spíš hráči, kteří konflikt začali?
Třetí hráč se nemá v žádném případě vměšovat, pokud se ho to osobně netýká. To platí v zápasech i v tréninku. To, že dva hráči do sebe trochu zajedou, se může stát. Ale třetí tímto způsobem, to ne. To bylo proti všemu, o co jsme neustále usilovali.