Evropský zatykač neplatí v celé unii
Do začátku letošního roku měli všichni členové Evropské unie změnit svou národní legislativu tak, aby byli schopni používat evropský zatykač. Tato nová norma má umožnit rychlejší vydání podezřelých ze spáchání závažných trestných činů. Sedm z patnácti nynějších členů unie dosud ale potřebné zákony nepřijalo.
Evropský zatykač představuje důležitý posun ve spolupráci uvnitř unie. Až dosud byly záležitosti spadající do působnosti ministerstev vnitra a spravedlnosti považovány za oblast, kde se uplatňovala pravomoc jednotlivých států.
Důvodem ke změně bylo uvolnění pohybu osob na území celé unie. Zvláště s růstem mezinárodního terorismu se objevily požadavky zamezit tomu, aby se pachatelé závažných trestných činů mohli vyhýbat stíhání stěhováním z jedné země do druhé.
Přijetí evropského zatykače vyvolávalo ostré polemiky, protože se týká národní svrchovanosti. Umberto Bossi, šéf Ligy severu, která je součástí italské vládní koalice, jej označil za "diktátorský projekt".
Patnáctka se na přijetí evropského zatykače dohodla v červnu 2002 s tím, že v platnost měl vstoupit od 1. ledna letošního roku. Potřebné změny až dosud udělaly pouze Belgie, Británie, Finsko, Dánsko, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko. Pozoruhodné je, že na evropský zatykač přistoupil Londýn či Kodaň, které si jinak z legislativy týkající záležitostí vnitra a spravedlnosti vymohly pro sebe výjimky.
Evropský komisař Antonio Vitorino varoval, že pokud příslušné úpravy nepřijmou v dohledné době všechny země unie, může to vyvolat zmatek.
Deset zemí, které letos vstoupí do unie, se zavázalo, že potřebné legislativní změny provedou ke dni vstupu 1. května. Česká republika patří k těm státům, které o změnách ještě diskutují. Na prosincové schůzi Poslanecké sněmovny se důležitou otázkou stalo, zda je v této souvislosti nutná úprava ústavy.
Myšlenka evropského zatykače se stala předmětem i ryze politické polemiky. Na podzim roku 2001 v době startující kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny tehdejší předseda Občanské demokratické strany tuto myšlenku dokonce interpretoval jako možnost, že by například němečtí policisté mohli na území České republiky se zbraní v ruce zatýkat české občany.
Zavedení evropského zatykače do praxe předpokládá kromě úpravy zákonů jednotlivých zemí rovněž vysoký stupeň vzájemné důvěry, protože proces vydávání podezřelých by se měl do jisté míry zautomatizovat.
Až dosud byli obvinění vydáváni za hranice po důkladném zkoumání, zda příslušný trestný čin je trestný také v zemi, odkud má být pachatel vydán, popřípadě zda mu nehrozí trest přísnější. Nyní by měl být k trestnímu stíhání v jiné zemi unie automaticky vydán každý, komu hrozí trest vězení delší než tři roky. Cílem je lépe postihnout pachatele takových trestných činů, jako je terorismus, znásilnění, korupce, obchod s lidmi, vražda, ozbrojená loupež či únos nebo vydírání.
Uplatnění evropského zatykače předpokládá, že prokurátoři budou znát příslušné zákonné normy ve všech zemích unie.
