iHNed: Mohl byste přiblížit způsob, jakým se u nás financuje věda a výzkum?
Pro hlavní vědecký výzkum jsou rozhodující grantové agentury. Existují Grantová agentura ČR, Grantová agentura Akademie Věd, Grantová agentura ministerstva zdravotnictví apod. To jsou národní agentury. Dále existuje možnost získávat peníze z EU. Je to však cesta velmi administrativně náročná a naši vědci si stěžují, že je to ještě větší byrokracie než u nás.
Stále existuje i tzv. institucionální financování, což je i příklad Akademie věd České republiky (AV ČR), která má určenou vlastní rozpočtovou kapitolu a z té se financují jednotlivé ústavy podle rozhodnutí Akademické rady. Z těchto peněz se živí základní provoz budov a částečně mzdy pracovníků. Některé obory mohou rovněž provádět praktické expertizy, z nichž také plyne doplňkové financování.
Dalšími možnostmi financování jsou dvoustranné smlouvy mezi vědeckými institucemi u nás i ve světě a jednou z nejdůležitějších forem je také účast na mezinárodních laboratořích a výzkumných ústavech.


iHNed: Možností je poměrně dost. Který způsob financování je nejlepší?
V tuto chvíli považuji za nejlepší systém grantový, ovšem za předpokladu, že je agentur více. Z vlastních zkušeností předsedy Grantové agentury AV ČR vím, že se do rozhodování promítají i osobní tlaky a výběr není vždy objektivní. To se dá vyrovnat právě větším počtem agentur. Ale dovedl bych si představit i jiné způsoby financování, které se u nás zatím moc neujaly. Například, když země dokáže vytipovat své vynikající vědce, kterým svěří určité peníze. Ve světě se takový systém osvědčuje, typické je to u zemí, které mají hodně nositelů Nobelových cen.


iHNed: Kdo by ale prováděl "selekci"?
To je samozřejmě problém! U nás na to zatím nemáme vytvořený mechanismus. Ve vyspělých zemích existuje při úřadech premiéra či prezidenta funkce tzv. vědeckého poradce. Jde o velmi vysokou hodnost a například v USA je to člověk, který společně s poradcem pro národní bezpečnost je jediný, který má kdykoliv přímý přístup k prezidentovi. Podobně to platí i ve Velké Británii. Tito špičkoví odborníci jsou vybíráni parlamenty a jsou plně respektováni a jejich slovo platí. Na této úrovni se pak dá "selektovat" a určitým vědcům nabídnout možnost vybrat si své spolupracovníky.


iHNed: Myslíte, že Česko bude takový systém jednou aplikovat v praxi?
O tom nepochybuji. Je to otázka času. Je absurdní, aby kvalifikovaní lidé, kteří mají velmi dobré světové renomé, místo bádání sháněli peníze. Paradoxně, čím jste úspěšnější, tím více vyplňujete dotazníků. Zacházet takto s lidmi je téměř zločin.
Například se mi zdá, že všechny grantové agentury po určité době propadnou "byrokratickému šílenství" a snaží se proces udělování grantů objektivizovat tím, že vymýšlejí stále složitější dotazníky. Bruselská administrativa je v tom velmi svérázná a naše domácí se snaží s ní držet krok. Rok od roku se dotazníky komplikují.


iHNed: Peníze na vědu u nás slibují téměř všechny politické subjekty. Ve vládě Vladimíra Špidly byl dokonce zřízen post vicepremiéra pro vědu a výzkum. Jak byste zhodnotil působení Petra Mareše v jeho čele?
S Petrem Marešem jsem se několikrát sešel a můj dojem byl dobrý. Měl upřímnou snahu něco zlepšit, nicméně i on narážel na politické a finanční mantinely. Dá se to dokumentovat na konkrétních číslech. Za pravicových vlád byla podpora na vědu kolem 0,45 procenta HDP a měla tendenci klesat až na 0,42 HDP. Je pravda, že od nástupu levicových vlád se podpora pomalu zvedá a dnes se pohybuje okolo 0,56 procenta HDP. Velká priorita vlády to ale není. V porovnání s průměrem Evropské unie, kde se udává číslo 1,2 procenta HDP, je to stále velmi málo. EU navíc deklaruje snahu o zvýšení čísla až na 2 procenta HDP, plus peníze ze soukromého sektoru. U nás soukromý sektor na vědu a výzkum téměř nepřispívá.


iHNed: Vidíte jako závažnější problém to, že současná vláda post vicepremiéra pro vědu zrušila?
Dá se říci, že je to jen odraz toho, jak to bylo doopravdy. Jestliže při rekonstrukci vlády tento post změnili, tak tím pouze vyjádřili jeho "ornamentální" funkci a potvrdili skutečnost, že faktická moc Petra Mareše nebyla velká. Takže je jedno, jestli taková pozice existuje či nikoliv. Nicméně v Česku stále přes působení všech vlád funguje Rada vlády pro výzkum a vývoj (předsedou je nyní Martin Jahn - pozn.red). Takový orgán je možná lepší než vicepremiér pro vědu, až na to, že když se podíváte na složení rady, je tam na můj vkus příliš mnoho praktiků. Ti rozhodně základní výzkum podporovat nebudou, protože jsou spíše pro výzkum aplikovaný. Rada prodělala po pádu Špidlova kabinetu částečnou obměnu, a myslím, že k horšímu.


iHNed: Jaký je váš názor na současné financování vědy na vysokých školách a systému "sedmi privilegovaných škol", které jediné dostanou peníze na výzkum?
Mám dobrý pocit z toho, že ministerstvo školství sehnalo více peněz pro univerzity. Samotný systém "sedmi privilegovaných" neuznávám. Ale v zásadě jsem samozřejmě proto, aby lepší dostávali více, a ti horší méně. Problém je ale v tom, jak se celý záměr ministerstva školství realizoval.
Ministerstvo mlží, jak vybralo jednotlivé projekty, těch byly stovky. Financovány byly jen dvě kategorie, přičemž dělení probíhalo do čtyř částí. To je samo o sobě nelogické,.

iHNed: Co byste navrhoval?
Stačily by pouze tři kategorie. Především byl ale vadný systém bodování, bodů mohlo být nejvíce pět set. Rozdělovat něco do pěti set bodů je alibismus. Nikdo na světě přece nedokáže, pokud má posoudit několik stovek projektů, rozdělit je tak jemně. Člověk je schopen dělit tak na pět až deset dílů maximálně. Byl jsem upřímně šokován, když jsem viděl výsledky z ministerstva, kde body jsou počítány jako průměr a je tam výsledek např. 320,764 bodu. Co tohle má za smysl? Na tom je vidět, že ten, kdo to dělal, vůbec nechápe, jak se provádí hodnocení vědecké práce. To se nedá dělat na šest platných cifer. Zvolila se naprosto nesmyslná byrokratická kritéria a mezi tzv. "neúspěšnými" zůstalo mnoho lidí, kteří bodují na mezinárodní scéně. Naopak do ministerského výběru se dostalo mnoho lidí, o kterých jsem nikdy v životě neslyšel. Nevím, jestli to bylo nějak úmyslně zmanipulované, možná to bylo jen udělané hloupě. Ministerstvo se velmi zaštiťovalo zahraničními oponenty, jejich hodnocení ale bylo zkreslené. Byla jim například položena otázka: "Je tento projekt, který posuzujete, přiměřeně financován?" Zahraniční oponent poctivě řekl, že neví, protože nezná hodnotu našich peněz apod. Úředníci pak do dotazníku dali jeho odpověď jako "E", tj. nevyhovující (nejhorší možné hodnocení - pozn. red.) a tím pádem posuzovaný subjekt spadl o úroveň níž... O nějakém systémovém řešení tedy nemůže být řeč.

iHNed: Jaká je v této souvislosti vaše zkušenost s nynější šéfkou resortu školství Petrou Buzkovou? Jak ministryně školství komunikuje se zástupci vědecké obce?
Moje osobní zkušenost je jenom jedna a čerstvého data. Když jsme se v polovině prosince dozvěděli o záměru jak financovat výzkumná centra, měli jsme shodou okolností plenární schůzi Učené společnosti ČR, kde byla přítomna celá řada lidí z vysokých škol. Přímo na zasedání jsme se tedy dohodli na usnesení k této věci a byl jsem pověřen, abych jej zaslal paní ministryni. Učinil jsem tak 21. prosince a usnesení osobně doručila do podatelny ministerstva naše tajemnice. Nechtěl jsem, aby dopis byl nejdříve zveřejněn v médiích. Nemyslím si, že by Učená společnost ČR byla tak bezvýznamná, nicméně do dneška paní ministryně na výzvu nezareagovala. Připadá mi to přinejmenším dosti zvláštní...


iHNed: Kdybyste mohl mávnutím kouzelného proutku něco změnit v české vědě, pomoci jí, co by to bylo?
Mávnutím kouzelného proutku bych si určitě přál, aby se v rozpočtu České republiky na vědu objevily ty peníze, které jsou o jednu desetinu procenta pod průměrem Evropské unie...

Děkujeme za rozhovor.


Jiří Grygar se narodil 17. března 1936 v Dziewietlicích, dnešní Polsko. Vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Veřejnosti je znám jako neúnavný popularizátor vědy a bojovník proti "bludům" v rámci klubu skeptiků Sisyfos, mezi jeho nejznámější počiny patří například televizní seriál Okna vesmíru dokořán. Je držitelem mnoha tuzemských i zahraničních ocenění. V současnosti je zaměstnancem Fyzikálního ústavu Akademie Věd ČR.