Pontifikát Jana Pavla II. se od jeho předchůdců výrazně odlišoval postojem k nekatolickým vyznáním a také jiným náboženstvím. Dosud žádný papež neučinil tolik kroků ve snaze prohloubit dialog a porozumění mezi katolíky a lidmi, kteří se hlásí k jiným církvím nebo vírám. A příští papež bude ve světě právě v tomto směru porovnáván s Janem Pavlem II.
Nejvýrazněji vystupuje do popředí usmíření, kterého poslední papež dosáhl mezi katolickou církví a židy. Už v roce 1979 navštívil vyhlazovací tábor v Osvětimi a o sedm let později jako první papež od dob svatého Petra vstoupil do synagogy.
V roce 1994 Vatikán uzavřel s Izraelem historickou dohodu, která znamenala vzájemné diplomatické uznání. Před pěti lety pak Jan Pavel II. navštívil židovský stát a do Zdi nářků, nejposvátnějšího místa judaismu, vložil papírek se svým přáním. "Ze všech papežů rozuměl tento židům nejlépe," řekl Theo Klein z francouzské židovské organizace CRIF a izraelský premiér Ariel Šaron ho včera označil za "přítele židovského národa."
Neuzavřeným sporem mezi Vatikánem a židy zůstává osobnost Pia XII., který stál v čele církve ve třicátých letech a za druhé světové války. Zatímco Izrael a židovské organizace mu vyčítají mlčení k nacistické genocidě šesti miliónů Židů, katolická církev ho hájí a tvrdí, že v daných podmínkách dělal vše co bylo v jeho silách.
Vstřícností k islámu navázal Jan Pavel II. na jednoho ze svých předchůdců Jana XXIII. Ten v roce 1962 zahájením II. vatikánského koncilu a také encyklikou Pacem in terris začal systematický dialog s muslimským světem. Jan Pavel II. navštívil během svého pontifikátu mnoho převážně muslimských zemí. V roce 1985 promluvil v marocké Casablance k zástupu padesáti tisíc mladých muslimů.
Nazýval muslimy "našimi mladšími bratry" a v květnu 2001 se stal prvním papežem, který vstoupil do islámského svatostánku.
Stalo se tak v Umajovské mešitě v syrském Damašku, kde spočívají ostatky Jana Křtitele. Obrovské pozornosti médií se těšilo o dva roky dříve ve Vatikánu i jeho setkání s íránským prezidentem Muhammadem Chátamím.
Mnoho muslimských politiků a duchovních včera Jana Pavla II. oceňovalo jako muže, který usiloval o porozumění mezi nejrozšířenějšími monoteistickými náboženstvími. Vlajka na sídle Ligy arabských států v Káhiře byla stažena na půl žerdi. "Smrt papeže je ztrátou nejen pro katolickou církev, ale i pro islámský svět," řekl nejvyšší představitel vlivné káhirské mešity a univerzity al-Azhar Muhammad Tantáví, který se s Janem Pavlem II. setkal před čtyřmi lety.
Vztah mezi katolickou církví a islámem bude podle francouzského kardinála Paula Pouparda jednou z největších výzev pro příštího papeže. Leckde jsou vztahy mezi křesťany a muslimy napjaté: například v Nigérii, Súdánu, Libanonu, Pákistánu, na Filipínách.
Přestože úsilí Jana Pavla II. o sblížení s pravoslavným křesťanstvím naráželo na vzájemnou nedůvěru, malé úspěchy zaznamenal. Jako první hlava římskokatolické církve od velkého schizmatu v roce 1054 (kdy se křesťanství definitivně rozdělilo na západní se sídlem v Římě a východní se sídlem v Konstantinopoli) navštívil Řecko.
Naopak Rusko, které velmi chtěl navštívit, mu zůstalo uzavřeno. Moskevský patriarcha Alexij II. setkání s papežem odmítl.
Na straně pravoslavných církví trvá podezření, že ekumenické snahy Svatého stolce o znovusjednocení křesťanství jsou ve skutečnosti úsilím o nadvládu Vatikánu.
Komplikovaný vztah s Ruskem bude muset řešit nástupce Jana Pavla II. a totéž platí o Číně. Peking neuznává vazby katolíků na Vatikán a toleruje pouze církev podřízenou státu. Katolíci, loajální k papeži, jsou pronásledováni. Vztahy s Čínou zhoršilo i přátelství Jana Pavla II. k tibetskému dalajlamovi. Sešli se osmkrát a včera tibetský vůdce řekl, že je spojovala přímá zkušenost s komunismem.
Jednou z největších otázek je, nakolik bude papež pokračovat v dialogu Jana Pavla II. s nekatolickým světem. Jeho kroky totiž nebyly uvnitř církve posuzovány jednoznačně. Konzervativní klerici i laici jeho snahu o sblížení s jinověrci kritizovali. Tradicionalistická Společnost bratrstva svatého Pia X., působící uvnitř církve, posuzovala papežovy návštěvy synagogy a protestantského kostela za skandální. Vstřícnost k muslimům napadla jako popření rozdílů mezi křesťanstvím a islámem.
Tvrdou kritiku od konzervativců si Jan Pavel II. vysloužil například za veřejný polibek výtisku koránu, za vyslovení lítosti nad násilím spáchaným na muslimech během křižáckých válek či za multináboženské shromáždění za mír v Assisi, kterého se kromě křesťanů zúčastnili i židé, muslimové, buddhisté, hinduisté a šintoisté.

050404-03a.jpg ()

 

Jak Pavel II., muž, který změnil církev i svět