Posun vlády Stanislava Grosse doleva a její nestabilita spojená s odchody dalších ministrů a s vynuceným novým hlasováním o její důvěře dál vyvolávají nejistotu.
Analytici i zástupci velkého byznysu většinou soudí, že levicový kabinet bude poškozovat obraz republiky v očích investorů, zastaví jakékoliv reformy a že jeho legislativní činnost - pokud jí vůbec bude schopna - zhorší podmínky pro podnikání.
Proto požadují předčasné volby, které na rozdíl od většiny politiků pokládají za podstatně menší zlo. Ujištění premiéra, místopředsedy Martina Jahna či ministra financí Bohuslava Sobotky o tom, že vláda se bude řídit svým programem, nevěří.
Přesto významnou pomoc už v minulých dnech Grossovi a jeho rozpadajícímu se týmu poskytla Česká národní banka. Těsně před pátečním hlasováním o nedůvěře ve vládu mírně zlevnila peníze. Její postoj zřetelně kontrastuje s rozhodnutím před devíti lety, kdy právě nedůvěra ČNB k politice druhé vlády Václava Klause přivodila její rychlý pád.
Mezi analytiky, kteří naléhají na vznik většinové, pravicové a reformní vlády, je slyšet i názor, že větším nebezpečím než posun doleva je politická nestabilita. Podle nich nejde ani tak o to, co vláda udělá, jako co pro svoji slabost odloží. Z jejich hlediska by přínosem byl i vznik úřednické vlády, která by reformní kroky mohla alespoň připravovat.
Na druhou stranu platí, že ani před odchodem lidovců do opozice už nikdo nevěřil, že by kabinet přikročil k zásadním úpravám penzí, zdravotnictví či sociálního systému.

Hlavní hrozba: Nejistota
Možnost výraznějšího vlivu komunistů je zatím chápána jako přechodná a také zahraniční investoři mohou dál spoléhat na příští volby, ať již předčasné či řádné. O nich i oni očekávají vítězství ODS.
Nejistota, která by mohla eskalovat při pokračujících odchodech ministrů či otevřeném propuknutí ústavního sporu mezi prezidentem Klausem a ČSSD, je už teď vážnou věcí.
Její první obětí zřejmě bude projekt na rychlé zavedení elektronického mýtného. Ten byl založen na politické dohodě v koalici a měli si o něm rozhodovat lidovci. Koalice neexistuje, dohoda neplatí a sociální demokraté budou chtít přijít s vlastní představou.
Bez ohledu na tento případ lze i hrozbu nestability částečně relativizovat. Česká republika je ve světě chápána jako součást středovýchodní Evropy, kde politické tahanice patří k běžnému koloritu.

Co chtějí komunisté
Pokud se menšinová vláda udrží, bude to zřejmě díky pomoci komunistů. Do hry se tak opět dostanou majetková přiznání, prohloubení progrese u daně z příjmů a majetkové daně. Tím spíš, že všechny tyto věci v minulosti ČSSD sama prosazovala.
Levicová většina také nebude nakloněna k výraznější liberalizaci pracovního práva a velký otazník se vznáší nad novou úpravou úpadkového zákona, po níž volají banky i odborná veřejnost. Na druhou stranu by se nic nemělo měnit na systému investičních pobídek, důrazu na podporu vědy a výzkumu a na výstavbu dopravní infrastruktury. Čekat lze i více peněz na boj s nezaměstnaností.
Pokud však ministr Sobotka myslí vážně svá slova o dalších sedmdesátimiliardových škrtech, může se menšinová vláda dostat do vážných problémů při podzimním schvalování státního rozpočtu. Komunisté již dali několikrát najevo, že omezování sociálních výdajů pro ně zůstává nepřijatelné.
Vládní krize trvá, str. 6

Co si myslí šéfové oborových organizací