Roger, věrozvěst smíření, proměnil Taizé i svět
Každý návštěvník, který pobýval ve zdech kláštera v burgundském Taizé, vzpomínal na smířlivý klid - trochu překvapivý na místo, kde si neustále podávali ruce lidé nejrůznějších názorů i vyznání z celého světa.
Tak si mladý švýcarský pastor Roger Schütz ekumenické centrum představoval, když přišel v roce 1940 do této nenápadné burgundské vesničky poblíž známého středověkého kláštera v Cluny.
Hesly se staly otevřenost a tolerance. Tak to zůstalo až do poslední chvíle, než 2500 návštěvníků Rogerovy úterní bohoslužby přihlíželo, jak jej šestatřicetiletá Rumunka smrtelně zranila nožem.
Francouzský prokurátor uvedl, že žena, identifikovaná pouze jménem Luminita, chtěla podle svých slov upoutat Rogerovu pozornost. Podle úřadů žena netrpí žádnou psychickou poruchou. Podle úřadů vypovídala poměrně souvisle.
Zděšení nad vraždou vyjádřili politici i představitelé církve. "Je to nepopsatelný šok," uvedl arcibiskup z Canterburry a hlava anglikánské církve Rowan Williams. "Bratr Roger byl jedním z nejmilovanějších křesťanských vůdců naší doby."
Reakce odrážely hlavní Rogerovu zásluhu, vytrvalou snahu o dialog. "Celý život tento muž šířil poselství míru a dialogu," prohlásil francouzský prezident Jacques Chirac. Schütz byl podle něj "služebníkem hodnot respektu a tolerance."
Schützovým nástupcem v Taizé byl jmenován jednapadesátiletý bratr Alois, německý katolík, kterého si Roger vybral jako následovníka před osmi lety. Zaměření společenství by se tedy příliš změnit nemělo. V komunitě pobývá nastálo asi stovka věřících, ostatní přijíždějí a zaměřují se na některý z programů.
Hlavní náplní dne jsou - vedle motliteb v kostele Smíření - semináře, zaměřené na poznávání odlišných kultur. Můžete se dočkat také "týdne ticha". Během sedmi dnů v osamění se podle Rogera naučí člověk citlivěji vnímat řeč i názory druhého.
Pobyty v Taizé sehrály podstatnou úlohu i v překonávání překážek, které ve spojené Evropě představovala "železná opona". Roger se snažil pravidelně zvát návštěvníky z východoevropských zemí, včetně kněží z pravoslavného Ruska.
"Všechno působilo velmi bezprostředně, každému byl ochoten obětovat nekonečně dlouhý čas," vzpomíná na semináře francouzský teolog Olivier Clément. (sla)
