Prudký růst domácího akciového trhu se zastavil, část investorů ale věří, že mají likvidní české akcie prostor k růstu. Jejich počet je však stále nízký. Mnohé firmy si neuvědomují, co jim primární emise akcií (initial public offering - IPO) díky zájmu o střední Evropu nabízejí. Podle poradce Jana Pravdy jsou investoři za české IPO ochotni zaplatit víc než v anglosaských zemích. Lubomír Vystavěl z ING Bank zase uvedl, že v zahraničí bývá cena akcie uváděné na burzu o 40 až 60 procent vyšší než u neregistrovaných titulů.

E05_4951.gif ()


Emise akcií na burze tak může českému majiteli vynést víc, než když firmu prodá finančnímu nebo strategickému investorovi. Úspěch primární emise akcií závisí hlavně na atraktivitě podniku, dobré organizaci IPO a zájmu investorů. Ti preferují rostoucí společnosti s průhlednou a zajímavou historií, které mají významné místo na trhu. Stěžejní je zajímavá výrobní náplň, jasná vlastnická a organizační struktura a dobré vedení společnosti. Velikost české ekonomiky, obavy majitelů ze ztráty postavení ve firmě, z komplikací při IPO a nezájmu investorů však počet emisí akcií limitují. Po zajímavých domácích příležitostech je ale hlad. Také strach z neznáma je díky specializovaným poradcům zbytečný.

PRŮBĚH EMISE AKCIÍ přibližuje časový harmonogram připravený pražskou burzou. Uvádí, že IPO firmy s transparentní vlastnickou strukturou a účetnictvím podle mezinárodních standardů (může na ně i přejít) trvá od rozhodnutí o emisi 20 týdnů.

Harmonogram však opomíjí zápisy změn ve firmě do obchodního rejstříku. Ty jsou v ČR mnohem kratší než v minulosti. Padla tak zřejmě největší překážka, která odrazovala firmy i investory od emise akcií. Zápisy do rejstříku tak IPO zřejmě neprodlouží. Navíc je někdy možné udělat souběžně více úkonů. Přesto je lepší počítat alespoň s půlroční dobou emise.

První minové pole, které musí majitel firmy před vstupem na burzu přejít, je výběr poradců - manažera emise, auditora, daňového či právních poradců, nebo i těch, kteří budou emisi externě propagovat. Musí také vytvořit interní realizační tým. Ti pak společně podnik předběžně ocení. Významnou roli hraje přesná právní a účetní prověrka společnosti (due diligence) a interní ocenění firmy.

VALNÁ HROMADA, která rozhoduje o IPO, by pak již měla být formalitou. To však neplatí pro prospekt emitenta, který je s emisí akcií spojen. Zmíněný dokument má odpovědět na všechny otázky investorů. Pokud splní tuto podmínku, má již schvalování prospektu, jednání s burzou a jejím kotačním výborem formálnější charakter. Stěžejní roli hraje stanovení cenového pásma, za které budou akcie nabízeny. A přesné dávkování informací o emisi. Podniky většinou vstup na burzu tají. Pokud o něm informují dříve, neuvedou zpravidla termín. Bojí se hlavně toho, že se emise z různých důvodů neuskuteční. Kdyby firmy navíc uvedly, kolik za akcie požadují, zavání to manipulací s trhem. O IPO proto většinou informují až před zveřejněním prospektu emitenta.

ÚSPĚŠNOST EMISE ovlivňuje rozhodnutí manažera, komu a kolik akcií nabídne. Vychází přitom i z prezentace firmy významným investorům (road show). Při ní zpravidla zjistí, jaký bude o IPO zájem. Od road show se odvíjí i cena akcie firmy při vstupu na burzu. Pro jejich osud je důležité, kde se s nimi obchoduje. Emise v Londýně lákají víc než v Praze. Při souběžných obchodech se ale často obchody časem přesouvají na lokální (pražskou) burzu.

Při přípravě emise je třeba vědět, zda na trhu dlouhodobě panuje spíše pozitivní nálada a jestli nehrozí nějaká finanční krize. To poradce neovlivní, v případě potřeby by ale měl IPO odložit. Musí také umět odhadnout vyhlídky oboru a nenabízet např. technologické tituly, když o ně není zájem.

Přes pomoc poradců má vstup firmy na burzu svá úskalí. Perspektivní podniky, které se nenechají odradit, ale na ní mohou vydělat. Publicita a levná propagace, s nimiž je IPO spojena, přitom představují jen špičku ledovce.

Související