V současné době se v České republice pro zdaňování příjmů fyzických osob používá tzv. klouzavě progresivní systém zdanění.

Klouzavá progrese versus rovná daň
Abychom mohli analyzovat dopady jednotlivých druhů zdanění, podívejme se, co vůbec znamenají. Současné zdanění prostřednictvím klouzavé progrese spočívá ve stanovení pásem příjmů, ve kterých se pak konkrétní daň spočítá jako daň pro dané pásmo + součin daňové sazby a rozpětí jednotlivých pásem, které se vyskytují pod pásmem skutečného příjmů. Pro zjednodušení se v zákoně vyskytuje přehledná tabulka, a není tudíž nutné počítat část daně pro nižší pásma, a stačí jen dopočítat daň z přesahující částky a přičíst k uvedené hodnotě. Rovná daň je daleko jednoduší, a stačí ji vypočítat jen jako sazbu násobenou základem daně. Výhoda první.


Výhody a nevýhody
Oba systémy mají své výhody i nevýhody. Otázkou pouze je, v jaké míře a tedy, který systém pro danou společnost lepší. Nejsilnějším argumentem pro klouzavou progresi je, že se jedná o tzv. vestavěný stabilizátor, kdy díky růstu ekonomiky se populace přesunuje do vyšších pásem, tím rostou příjmy státního rozpočtu a stát se tímto „předzásobí“ pro dobu, kdy dochází k hospodářské stagnaci, a lidem se (ať už reálně či i nominálně) snižují příjmy. Současná vláda se k tomuto argumentu ale samozřejmě nemůže přihlásit. Ekonomika roste, leč přímo úměrně se zvyšuje i státní dluh. Jedině pokud tedy abstrahujeme od české situace
Skóre: Klouzavá progrese : Rovná daň 1 : 1.

Dobrý systém zdanění – vysoké příjmy do rozpočtu
Rozdíl v jednotlivých koncepcích je už v samotné filozofii výběru daní. Klouzavá progrese stojí na předpokladu mírného hospodářského růstu a vyrovnání státního rozpočtu, dá se říct, že důsledky se projeví v krátkodobém horizontu. Rovná daň stojí na vysokém hospodářském růstu, uchování většího příjmů obyvatelům, nejdříve způsobující výpadek rozpočtu, posléze nahrazující vyšším přebytkem. Filozofii nelze bodově hodnotit, tudíž skóre zůstává stejné.

Tak kterou?
Největším problémem rovné daně, i pro nejlepší ekonomy, je vyčíslení jejích dopadů. Předně se jedná o kvantifikaci budoucího ekonomického růstu a výpadku/přebytku státního rozpočtu. Ekonomický růst se dá špatně predikovat i ve vyspělých ekonomikách se stálým systémem zdanění. Ještě horší je to v případě, že chceme do systému zavést nějaké změny. S ekonomickým růstem se zvyšují i příjmy do rozpočtu, ale to už nám přináší druhou neznámou v rovnici...
Bohužel nebo možná bohudík převládá v současné politické reprezentaci názor, že lidem se má podat vše co nejjednodušeji, a pak dochází k absurdním výrokům, jak ze strany vládní ČSSD, tak opoziční ODS. Vláda kritizuje rovnou daň proto, že způsobí výpadek ve státním rozpočtu ve výši 180 mld. Kč, občanští demokraté pak protiargumentují, že nikoliv. Jako velký pokrok tudíž vidím, že předseda poslaneckého klubu ODS, Vlastimil Tlustý nedávno představil profesionálnějšího prognózu: „Po zavedení systému podle představ ODS v prvním roce státní rozpočet přijde o více než 18 miliard korun. Postupně by se měl výpadek snižovat, až v roce 2010 přeroste v navýšení příjmů o 31 miliard korun.“ Koncept ODS navrhuje daleko více změn, ale pro zjednodušení lze vzít tato čísla v potaz. V kratším časovém intervalu tedy Klouzavá progrese : Rovná daň 2 : 1, v dlouhodobém 1 : 2.

K.O.
Doposud byl tedy „souboj“ vyrovnaný. Zazněl gong a soupeři jdou do dalšího kola. Klouzavá progrese se drží v rohu a Rovná daň se vydává do útoku. Výhoda rovné daně je předně v samotném ekonomickém růstu, což povede i ke zvyšování mezd a vlivem nižšího zdanění zůstane lidem více peněz v peněženkách. Klouzavá progrese se snaží bránit, že nižší příjmové skupiny budou poškozeny a naopak budou platit daně vyšší, Rovná daň útok vykrývá – vlivem odpočitatelných položek nebudou nízkopříjmové skupiny zdaňovat nic. A hned vyráží dalším argumentem – snížení administrativní zátěže nejen pro jednotlivce a firmy (zpracovávající daňovou povinnost zaměstnancům), ale i pro stát. Snížení byrokracie povede k efektivnějšímu státu s nižšími výdaji. A Rovná daň sráží Klouzavou progresi na zem – snížení šedé ekonomiky, motivace lidí k odkrývání příjmů, které schovávali ať už z důvodu vysoké daňové zátěže nebo přílišné administrativní náročnosti.

Nerovný boj
Politika je vždy soubojem jednotlivých koncepcí, které si lidé ve volbách vybírají. Podle mého názoru naše ekonomika rovnou daň potřebuje, zvlášť pokud chceme v rozumném čase dohnat Západ. Přechod na ni by se neobešel bez problémů, a určitě by v prvních letech spíše bolel, ale pro prosperující budoucí ekonomiku je to jasná volba. Proto zvedám ruku vítězi – Rovné dani.


autor je studentem VŠE v Praze