Turín - město nejen olympijské

Snímek: La Presse

Místo romantiky a malebnosti slibuje spíš klid a eleganci. Čím ho ale budete znát dÉle, tím silněji vás bude přesvědčovat, že žít tady musí být velmi příjemné.
I když přitom Turín nabízí dostatek zábavy i památek (bývá dokonce nazýván hlavním městem evropského baroka), jde o město do velké míry neturistické. Samozřejmě, že sem turisté přijíždějí, ovšem ne v takové míře - zahraniční návštěvníci volí spíš jiné oblasti Itálie a s Italy to je podobné. Pokud se Ital vydává do Turína (a není zrovnas Piemonťan mířící za nákupy), ostatní si to vykládají tak, že zde má asi příbuzné. Ekonomicky vyspělý a bohatý Turín je totiž město, kam se Italové tradičně vydávali za prací, a ne za odpočinkem či zábavou. Možná i tato "neturističnost" ale přispívá k příjemné atmosféře Turína, který se podobá spíš Francii než Itálii. Široké ulice a dostatek pěších zón zvyšují dojem klidu, který končí až s noční zábavou - klidu, díky němuž vám občas nedochází, že jde o město, v němž žije přes milión obyvatel, s příměstskými oblastmi dokonce téměř dva.

Římské castrum i centrum vévodství
Historie Turína se váže až k 5. - 6. století před Kristem, kdy zde vznikla keltsko-ligurská osada. Opravdový rozvoj přišel ale až s císařem Augustem. Ten tady zřídil vojenský tábor, protože mu bylo jasné, jak strategický význam místo pod alpskými vrcholky má: šlo o ideální místo k hlídání severní hranice římského státu. Právě římské "castrum", pravidelně uspořádaný tábor obehnaný valem, a jeho pravoúhlé rozvržení dodávají dodnes Turínu řád a styl. Hlavní impuls, který Turín pozvedl mezi nejdůležitější města tehdejší Evropy, však přišel v 16. století, kdy se vévoda Emanuele Filiberto rozhodl vytvořit z něj hlavní město savojského vévodství. Tento krok, který vedl mimo jiné k založení univerzity, rozpoutal obrovský architektonický rozvoj města a růst jeho kulturního, ekonomického a politického vlivu. Růst, který nezastavila ani epidemie moru v 17. století.
Vliv Turína byl takový, že když se v roce 1861 Itálie sjednotila, stal se jejím hlavním městem. Ovšem jen na pár let - za nedlouho jej vystřídala Florencie a poté Řím.  Atmosféru metropole si ovšem Turín částečně udržel dodnes a o jeho vlivu nemá smysl pochybovat: společně s Milánem je považován za "tahouna" a oporu italské ekonomiky. Právě tady byly založeny značky jako káva Lavazza, oblečení Kappa nebo Martini & Rossi, výrobce vermuthu. A samozřejmě hlavně Fiat, Fabbrica Italiana Automobili Torino.


Piazza Castello - jedno z mnoha výstavních náměstí
Snímek: AP

Nekorunovaný král
S Fiatem, a především i rodinou Agnelliů, jeho zakladatelů, je dnes Turín pevně spjat. Automobilka je vůbec největším soukromým zaměstnavatelem v celé Itálii, Agnelliovi přispívají na rozvoj města, kulturu, charitu...
O významu rodiny svědčí ostatně i to, že když před třemi lety ve svých jednaosmdesáti letech zemřel Gianni Agnelli (který pozvedl malou italskou autovýrobnu v mocný průmyslový a finanční konglomerát), bylo to, jako by zemřel významný státník: premiér Silvio Berlusconi se nechal slyšet, že Agnelli byl "po více než půl století vedoucí postavou italského života", prezident Carlo Azeglio Ciampi prohlásil, že po jeho smrti nastalo "velké vakuum na italské scéně". Mezi Italy se ostatně už řadu let říkalo, že Itálie už není královstvím, přesto má nekorunovaného krále: právě Gianni Agnelliho.
Vliv Agnelliů, kteří mají i velké politické konexe, je ovšem mnohem větší, než se může zdát na první pohled. Pod Fiat spadají značky Alfa Romeo a Lancia, rodina vlastní i Maserati a Ferrari, stejně jako média (podíl ve vydavatelství vydávající deník La Stampa), podíly v telekomunikacích, společnostech podnikajících v turistickém ruchu i bankovnictví. Jen pro dokreslení: význam Agnelliů je tak velký, že i distributor filmu Mlčení jehňátek jej v Itálii uvedl pod názvem Mlčení nevinných. Beránci se totiž překládají do italštiny jako agnelli a název Silenzio deglli Agnelli se nezdál vhodný...

Juventus. Juve!
Je snad jen jediná věc, která obyvatele Turína zajímá víc než bulvární novinky o rodině Agnelliů - fotbalový klub Juventus Turín. Ovšem i ten je s Agnelliovými pevně spjat: rodina jej díky majoritnímu podílu kontroluje a její členy můžete vidět při sledování zápasů ze soukromé lóže.
Na Juventus v Turíně nedají dopustit. Pro nás je Juventus zajímavý díky účinkování Pavla Nedvěda, většině obyvatel piemontského regionu ale na jeho původu moc nezáleži: "On je Čech?" zeptají se trochu se zájmem, trochu ze zdvořilosti, ovšem pro ně je Nedvěd především z Juventusu. Z jejich "Juve".

Budova sahající k nebi
Na své si ale přijdete v Turíně i tehdy, kdy vás Fiat ani Juventus vůbec nezajímají. Milá je už samotná atmosféra města, plná nejrůznějších podloubí, širokých ulic a náměstí, i když návštěvníci ji v poslední době kvůli olympiádě nemohli příliš sledovat.
Město vypadalo, jako by se Italové kvůli tomuto zimnímu sportovnímu svátku rozhodli přestavět celý Piemont. Stejně jako se budovaly nejen nové stadióny a sjezdovky, ale i nové silnice a dálnice, rekonstruovaly se i turínské památky. Kdo tedy navštívil Turín v létě či na podzim, mohl litovat - zakrytá byla řada paláců, stejně jako nejoblíbenější náměstí San Carlo. Ke cti města je ale třeba říct, že když už jste místo náměstí viděli plachty, ty alespoň sloužily k vystavení děl mladých umělců.
Asi nejvýraznější dominantou Turína je zvláštní budova Mole Antonelliana, s věží přesahující výšku 167 metrů. Původně byla projektována jako synagoga, ale protože ji architekt Alessandro Antonelli - k nelibosti židovské obce - neustále zvyšoval (z původně zamýšlených 47 m se vyšplhala nad sto, což neúnosně zvyšovalo i náklady), nakonec byly práce pozastaveny. Obec získala jiný pozemek a budovu přikryla provizorní střecha. Mole byla dostavěna až v roce 1871, kdy byla věnována králi Victoru Emanuellovi II.
Dnes je tady umístěno Museo Nazionale del Cinema, v němž je pět pater věnováno historii filmu, kostýmům a ukázkám z různých snímků. I ti, jimž kinematografie nic neříká, by si ovšem neměli tuto budovu nechat ujít (pokud netrpí strachem z výšky). Mole Antonelliana totiž nabízí fascinující vyhlídku - výtah návštěvníky vynese až do výšky 85 m, odkud je skvělý rozhled na Piemont a za jasného počasí jsou vidět vrcholky Alp.


Legendární plátno, do nějž byl dle legendy zabalen Ježíš Kristus po sejmutí z kříže
Snímek: Turismo Torino

Plátno, které fascinuje svět
Zatímco pro obyvatele Turína je symbolem města Mole Antonelliana (znak letošní olympiády vychází právě z jejího tvaru), město je neoddělitelně spjato ještě s jednou pamětihodností: tzv. turínským plátnem (Sindone). Kusem látky, do níž byl dle legendy zabalen Ježíš Kristus po sejmutí z kříže.
Plátno, o jehož pravost, způsob výroby i původ, se vedou neustálé spory, bylo od 17. století uloženo v turínské katedrále, dómu Duomo di San Givanni Battista, jediné zachované renesanční budově. Pak ovšem kaple Cappella della Santa Sindone v 90. letech minulého století vyhořela a plátno, které se podařilo uchránit, je nyní uchováváno v Museo della Sindone.
Nesmí vás ale zklamat, že je ani tady neuvidíte. Pokud není Sindone zrovna podrobováno dalším zkoumáním, je pečlivě uloženo, aby nedocházelo k poškození. Obvykle se vystavuje jen jednou za pětadvacet let, běžní návštěvníci tak uvidí jen jeho zdařilou fotografii.
Zajímá-li vás ale mystika a magie, legenda praví, že v okolí Turína byl vedle Svatého plátna ukryt rovněž Svatý grál. Pak už vůbec nepřekvapí, že pro některé mystiky zase Turín, ležící na 46. rovnoběžce, vytváří trojúhelník bílé magie (společně s Prahou a Lyonem) a trojhúhelník černé magie (s Londýnem a Chicagem)...

Moderna i ohromující Egypt
Výčet muzejí a galerií, které můžete v Turíně navštívit, je opravdu široký: od Galleria Sabauda se sbírkou vlámských a holandských mistrů po galerii moderního umění Pinacoteca Giovanni e Marella Agnelli v Lingottu nebo Muzeum moderního umění, v němž se skrývá i muzeum reklamy.
Zmínku si zaslouží ale především Museo Egizio - druhé největší muzeum egyptské kultury na světě (hned po tom v Káhiře) a můžete v něm vidět přes třicet tisíc exponátů, od mumií po sochu Ramsese II.
Turín si ovšem užijete i tehdy, chcete-li se jen procházet po městě a vstřebávat atmosféru - město je plné příjemných kaváren, které podávají kávu, čokoládu a místní speciality.
A ačkoliv je centrem módy především nedaleký Milán, i tady se nakupuje dobře - v centru především na Via Roma, hlavní nákupní tepně, na které najdete značky, jako je Gucci nebo Prada, stejně jako některé menší. Pokud nechcete ani tak luxusně nakupovat jako spíše nasávat atmosféru města, navštivte tradiční sobotní trh na Piazza Repubblica. Na severní Itálii je překvapivě multikulturní a seženete na něm obrovský výběr ovoce, ryby, ale i oblečení a boty.

PETRA ŠVECOVÁ