Nad hlavní ulicí v Cetinje se nadouvá červená vlajka se žlutým erbem. V kavárně pod ní duní v pravidelném rytmu černohorské vlastenecké písně a u nedaleké volební místnosti se tvoří fronta. Bývalé královské hlavní město Černé Hory, které připomíná spíš oprýskaná okresní města z dob socialismu, hned na první pohled nenechá na pochybách, kdo tady vyhraje včerejší referendum o nezávislosti na Srbsku.
Při účasti téměř 90 procent oprávněných voličů hlasovalo pro nezávislost Černé Hory 56,3 procenta voličů. Vyplývá to z odhadů, které zveřejnil nevládní institut CEMI.
V ulicích Podgorice i na dalších místech okamžitě vypukly oslavy příznivců nezávislosti, i když výsledek ještě musí dnes oficiálně potvrdit republiková volební komise. CEMI doposud předpověděl výsledky všech voleb s přesností na jedno procento.
Po celý den se Cetinje chystalo na velkolepé oslavy. "Tak devadesát procent lidí bude pro," říká bývalý vládní úředník a nyní manažer společnosti pro úpravu pobřeží Dragan Marković, který s bratrem popíjí kávu. Oba už své hlasy pro nezávislost odevzdali.
Šlo o každý hlas
Na hlasování dohlíželo přes tři tisíce domácích a zahraničních pozorovatelů. Většina z nich se shoduje, že včerejší hlasování bylo hyperkorektní a i předchozí kampaň prošla bez velkých incidentů. Příznivci i odpůrci nezávislosti se snažili zabránit tomu, aby kdokoli výsledek zpochybnil.
Šlo o každý hlas. "Kamarád jel pro bratrance do Sarajeva, který přiletěl z USA. Odvolil a večer ho zase veze na letadlo zpátky," říká Dragan. Jen do Černé Hory před hlasováním přiletělo 156 zvláštních letů.
Dragan potom dlouze vysvětluje, proč Černohorci a hlavně ti z okolí historického hlavního města jsou pro nezávislý stát. Jeho historický exkurs jde až do doby krále Nikoly, do poloviny devatenáctého století, a popisuje, jak Černohorci po předchozích 400 let čelili turecké nadvládě. Nikolu o trůn připravili Srbové v roce 1918, kdy - podle Černohorců - Srbové využili vykrvácení černohorské armády v první světové válce, když kryla srbský ústup do Albánie, a zemi násilně připojili k srbskému království.
Nikolův pravnuk, pařížský architekt Nikola Petrović Njegoš, včera za velkého zájmu médií odevzdal také svůj hlas. Dědic trůnu je v Cetinje populární, princi se zásadně tyká, lidé se s ním zdraví na ulici, ale o obnovení monarchie nechtějí Černohorci ani slyšet, i když princ by o tom možná uvažoval. Šlo by mu totiž o velký majetek. "Dnešní hlasování je po devadesáti letech historický moment, Černohorci rozhodují sami o sobě," řekl princ.
Vláda má jen jeden plán
Obyvatelé Cetinje včera automaticky počítali s oslavami nezávislosti. "No, budou trvat tak rok," odhadoval s napůl vážnou tváří číšník z kavárny Gaeta.
Kolem poledne v Cetinji i dalších městech nápor na hlasovací místnosti polevil, lidé se šli vyspat před dlouhou povolební nocí a oslavami.
Na severu Černé Hory u hranic se Srbskem a na severu pobřeží ve městě Herceg Novi a jeho okolí naopak žije většina příznivců společného státu. V ulicích je o něco více plakátů proti nezávislosti a vlají tam občas srbské královské vlajky, symbol srbských nacionalistů. Na rozdíl od stoupenců nezávislosti, kteří ochotně vyprávějí o svých motivech, jsou opatrnější. Obviňují vládu premiéra Djukanoviče ze špiclování a zneužívání moci.
"Ne, nebudu se s vámi o tom bavit," říká číšník v restauraci Jalaj na pěší zóně přístavního města. Rybáři na betonové promenádě jsou sdílnější. "Srbsko a Černá Hora by měly být pohromadě," říká asi čtyřicetiletá rybářka a její dva kolegové přikyvují. "Ale tady se na lidi dělá nátlak, když jsou pro společný stát."
Na otázku, jak takový tlak vypadá, chvíli přemýšlí. Pomůže jí kolega v červené čepici firmy ze srbského Nového Sadu. "Vyhodí vás z práce jako mě. Byl jsem kuchař, a teď jsem bez práce," říká a prudce gestikuluje.
Očekávání Černohorců obou táborů se ale upínala především k oslavám výsledku, ať už bude jakýkoli, co bude dál, je nejasné. Vláda má plán postupu pro vyhlášení nezávislosti, pro druhou variantu nikoli.
