Historie kamer není dlouhá. První filmy byly široké 35 milimetrů

Původně i oni museli používat rozměrné kamery s ručním pohonem na pětatřicetimilimetrový film. Teprve postupně se začaly objevovat i takzvané úzké filmy různých formátů. Ve 20. letech minulého století z nich dosáhly největšího úspěchu šestnáctimilimetrový film společnosti Kodak a devětapůlmilimetrový film firmy Pathé.

Amatérské filmování bylo v těchto dobách dosti náročným koníčkem - nejen finančně, ale i z hlediska požadavků na um kameramana. Kamery nedisponovaly automatickými funkcemi, expozice se určovala odhadem, filmy měly malou citlivost, amatéři si je museli sami vyvolávat.

Pokrok přineslo další zmenšení filmového pásu - osmimilimetrový film se objevil v polovině třicátých let, na něj pak počátkem šedesátých let navázal zdokonalený formát Super 8 (menší perforace, a tedy větší plocha pro obraz). Amatérské kamery začaly poskytovat uživatelům různé formy měřené expozice, později i s automatickým řízením osvitu. V další dekádě přibylo elektronikou ovládané zaostřování.

Počátky amatérského videa byly na první pohled krokem zpět. Obraz měl výrazně horší kvalitu, kvůli rozměrným elekronkám byly přístroje velké a těžké. Samozřejmostí bylo oddělení snímací části od záznamové, kterou v podobě připomínající magnetofon nesl uživatel na popruhu přes rameno.

Miniaturizace polovodičů - především vývoj snímacích čipů CCD - umožnila v první polovině osmdesátých let vznik revolučního modelu, takzvaného kamkordéru, tedy kamery obsahující vše v jednom těle. Prvním takovým přístrojem byla kamera Betamovie, představená firmou Sony v roce 1983.

Milníkem amatérského videa byl rok 1995, kdy se na trhu objevily první digitální neprofesionální kamery - formát Mini DV. Rozdíl mezi profesionální technikou a amatérskými přístroji se nebývale zmenšil. V roce 1999 představilo Sony svůj formát Digital8 (D8) postavený na mechanice analogových kazet Hi8/Video8. Nejdůležitější ale bylo, že se s cenami kamer D8, na tehdejší poměry dramaticky nízkými, museli vypořádat i ostatní výrobci. Kamery Mini DV tak postupně zlevnily na úroveň dostupnou běžným uživatelům. Po roce 2000 přicházejí kamery s DVD, harddiskem, paměťovými kartami.

Podíváme-li se dnes na technologicky nejpokročilejší řešení, kterými jsou kamery se záznamem na paměťové karty, nelze pominout miniaturní velikost těchto nosičů. Tyto paměťové karty běžně pojmou hodinu kvalitního videa. Přitom ale mají zhruba stejný rozměr jako kinofilmové políčko, které kdysi v historii pohyblivého filmového záznamu obsáhlo jeden jediný snímek.