Sůl nad zlato - přísloví ověřené staletími. Jeho důležitost si uvědomí návštěvníci solného dolu v jihopolské Wieliczce. Odsud čerpali polští panovníci své bohatství. I když dnes už se zde sůl netěží, nadále sem míří davy turistů. Solný důl totiž patří k unikátním památkám a o jeho výjimečnosti svědčí i to, že byl v roce 1978 zapsán na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Wieliczka se nachází jen deset kilometrů od Krakova a například z Ostravy to sem trvá necelé dvě hodiny. A jak vlastně fenomenální solné doly, které zřejmě nemají v Evropě obdoby, vznikly?
"Sůl lidé v okolí dnešní Wieliczky začali využívat již v pravěku, když objevili slanou vodu vytékající z podzemí. Počátek dolu, jak ho známe nyní, sahá do 13. století, kdy se začalo s těžbou podzemního ložiska," dodává průvodkyně oblečená do tradiční černé hornické uniformy. Těžit se ve Wieliczce přestalo teprve před deseti lety.
Za tu dobu bylo podle ní odpařeno, vykutáno a odvrtáno zhruba 7,5 milionu kubických metrů soli. To odpovídá přibližně objemu tří Cheopsových pyramid a vagony s tímto nákladem seřazené za sebou by 1,5krát obtočily Zemi kolem rovníku. Pod zemí vzniklo na 3000 rozlehlých komor spojených šachtami a chodbami o celkové délce 300 kilometrů.
K nejkrásnějším patří zřejmě kaple svaté Kingy s oltářem a obrazy po stěnách, na které dopadá světlo ze svícnů vytvořených pochopitelně rovněž ze soli. Krystaly soli užité na lustrech si na první pohled v ničem nezadají s křišťálem.
Mezi nástěnnými reliéfy mohou návštěvníci vidět například Poslední večeři podle obrazu Leonarda da Vinciho. Stejně jako na dalších místech dolu i zde je možné zhlédnout sochy, které vytvořili horníci. Do unikátní kaple svaté Kingy zavítalo mnoho známých osobností.
"Byli tady například ruský car Mikuláš I., císař František Josef I., polský hudební skladatel a klavírista Fryderyk Chopin nebo ruský chemik Dmitrij Mendělejev," vyjmenovává průvodkyně z dlouhého seznamu hostů. Wieliczku a zdejší důl navštívili také prezidenti a korunované hlavy téměř všech zemí světa.
Mezi hosty byli i polský astronom Mikuláš Koperník či německý básník Johann Wolfgang Goethe, jejichž návštěvu připomínají solné sochy. Sůl pod zemí se ale příliš nepodobá té, kterou známe z kuchyní. Častěji než v mléčně bílé podobě se na stěnách dolu vlní v odstínech šedi nebo se zeleným či žlutým nádechem jako kámen slané chuti.
Historie turistiky ve Wieliczce sahá do 15. století, kdy doly navštěvovali hosté krále. Solné doly totiž byly hlavním zdrojem příjmů země a panovníci se svou pokladnicí rádi chlubili. S masovou turistikou pak ve Wieliczce začali v polovině 19. století. Tehdy také vznikly první stezky, po kterých se návštěvníci procházejí dodnes.
Po nich se turisté během 3,5 kilometrové procházky dostanou až do hloubky 135 metrů. Nejnižší bod dolu přitom leží v hloubce 327 metrů. Na výlet je třeba se dobře obléknout, protože v podzemí vládne stálá teplota 14 stupňů Celsia. Toho se využívá mimo jiné k ozdravným pobytům.
Pod zemí se nachází zdravotnické rehabilitační středisko, kam si přijíždějí lidé z celého světa léčit nemoci horních cest dýchacích a zvláště astmatické problémy.