Investoři, kteří rádi riskují, milují primární emise akcií (IPO). Akcie, které firma poprvé uvádí na burzu, jim totiž často přinášejí vysoký zisk. Na druhou stranu mohou být i ztrátové. Banky či jiné instituce, které IPO připravují, nicméně nabízejí tuto možnost hlavně dobrým klientům a snaží se proto omezit riziko případných ztrát při uvedení titulu na trh na minimum.

O tom, zda se s akciemi vůbec začne obchodovat na burze, rozhoduje jejich emitent, tedy konkrétní společnost. Ta může vydat nové akcie. Vlastníci se ale také mohou rozhodnout, že na trhu prodají část nebo celý svůj podíl ve firmě.

E05_4848.gif ()


PRIMÁRNÍ EMISE AKCIÍ, jejichž prostřednictvím zpravidla firma získává kapitál k dlouhodobému rozvoji, letí hlavně v anglosaském světě. Proto mají s IPO zkušenosti hlavně americké a britské firmy a investoři z těchto států. Postupně se ale rozšířily i do kontinentální Evropy, včetně zemí, kde společnosti financují své aktivity především bankovními úvěry. V Česku zatím zůstává emise vlastních akcií na burze až na farmaceutickou firmu Zentiva v rovině úvah.

Podle modelového příkladu vyjde podnik při pětiprocentním úročení pětiletý úvěr ve výši 200 mil. Kč o něco dráže než IPO. Nízké úrokové sazby ale momentálně primárním emisím v ČR příliš nepřejí, nemluvě o ostré konkurenci bank. Pro dobré firmy je tak zřejmě podobný úvěr levnější.

S rostoucím objemem primární emise se však náklady na její uskutečnění snižují. U miliardového objemu se odhadují na několik procent. Dlouhodobě tak mohou být srovnatelné nebo i nižší než úvěr. Předpokládaný růst úroků může navíc náklady firem na IPO vůči půjčkám dále zlevnit.

Při prodeji akcií přes burzu ztrácí dosavadní vlastník část vlivu ve firmě, v řídkých případech i majoritu. Musí také plnit řadu informačních a dalších povinností, které sice společnost zprůhlední, stojí však čas i peníze. Příprava IPO zabere delší dobu. Jen její závěrečná fáze trvá podle některých odhadů asi půl roku. Zahrnuje přípravu řady materiálů i náročná jednání s experty, kteří emisi akcií chystají, a dále s burzou, dalšími institucemi a investory. Většinou je také třeba představit firmu zahraničním investorům při tzv. road show.

VSTUP NA BURZU tak nemusí být ideálním řešením, zejména když jde o finančně stabilizovanou společnost s pevnými dodavatelsko-odběratelskými vztahy, která chce organicky růst. Aby byla primární emise akcií úspěšná, měl by mít navíc podnik významnější postavení na trhu, zajímavou výrobní náplň, několikaletou a srozumitelnou historii, jasnou vlastnickou a organizační strukturu, dobré vedení a zejména perspektivu.

Důležitá je velikost firmy a rozsah primární emise. V ČR by mělo jít - i kvůli nákladům - alespoň o miliardu korun. Při atraktivním výrobním programu a zajímavých perspektivách oboru i firmy to může být i méně. Jedna věc však zůstává stejná: primární emise akcií jsou vhodné pro rychle expandující firmy, které se chtějí samy dál rozvíjet, nebo jsou k IPO "přinuceny", například hrozbou nepřátelského převzetí.

Musí se sice vyrovnat s řadou náročných požadavků, financování prostřednictvím primární emise akcií však zároveň přináší četné výhody. Firma může získat i vysokou finanční částku, kterou jí nemusí být banka schopna nebo ochotna prostřednictvím úvěru poskytnout. IPO také lépe optimalizuje kapitálovou strukturu firmy. Zatímco úvěr zvýší její zadlužení a objem cizího kapitálu, emise akcií zvyšuje vlastní kapitál společnosti.

Emitent rovněž získá hotové finanční zdroje na neurčitou dobu, aniž musí splácet úvěr a úroky. Na druhé straně musí pečlivě zvážit, jaká bude budoucí dividendová politika firmy.

Kapitál získaný IPO není také tolik vázán na určitý cíl jako při úvěrovém financování. Úspěšná emise akcií navíc firmě usnadní cestu k dalším úvěrům, mediální informace o emisi pro ni zase bývají dobrou a levnou reklamou.



Související