Snímek: Tomáš Petr
Ovane mě horký noční vzduch města San Fernando, kam jsem se právě horkou nocí dokodrcal z Manily. Jdu si na pár hodin zdřímnout, protože mě čeká proslulá „krvavá ceremonie“.
Kokrhání kohoutů přichází s rozbřeskem. Vyrážím do ulic. Tyto Velikonoce budou trochu jiné. První, co vidím, nejsou okrojovaní mládenci s pomlázkou, ale chlapci s důtkami v rukách s notně "zmalovanými" zády. Přesněji řečeno, se zády pořezanými speciálním nástrojem a bičovanými důtkami. To jsou takzvaní flagelanti (sebemrskači).
Filipínci zpracovali biblický příběh jako velmi realistické show, zakončené opravdovým ukřižováním. Takto vygradovaná performance se ale koná jen na některých místech Filipín. A právě obřad u města San Fernando je nejznámější.
Biblické procesí
Proto se sem už ve čtvrtek sjíždí televizní štáby a reportéři z celého světa, aby okořenili svá vysílání něčím opravdu peprným. Filipíncům to ale zvláštní nepřijde. Stovky věřících se proto účastní každoročně velikonočního průvodu z náboženských pohnutek. Mnozí z nich se stylizují do biblických figur, a tak cestou ke katedrále potkávám kromě flagelantů i zbrojnoše na malých filipínských koních, pěšáky a několik "Kristů", nesoucích kříž na zádech. Ti se rozhodli dovést biblické divadlo až do konce a nechají se na závěr přibít na kříž...
Střídání na křížích
Jsem na prostranství před katedrálou a právě sem doráží průvod zkrvavených flagelantů - těch, kteří sebeutrpením smývají své hříchy. Muži s rudými zády a džínami prosáklými krví uléhají na zem před kostelem. Teď přichází děti a vyplácí flagelantům rány - důtkami, pruty nebo bačkorou.
Po modlitbě v kostele se dlouhý průvod odebírá směrem k místní "Golgotě" v nedaleké vesnici San Pedro. Obrovský dav se dává na pochod prašnou cestou a rtuť na teploměru se blíží čtyřicítce. Těžký vzduch je nasáklý nasládlým odérem krve a utrpení ve tvářích hlavních postav průvodu je už opravdové. Pahorek je už na dohled. Věřící kryjící se před žárem slunečníky vzrušením vykřiknou, když se konečně objeví čelo průvodu.
Dobrovolníci ve žlutých trikách staví na pahorku ohraničeném pletivem tři kříže. Zájemců o ukřižování ale bude několikanásobně více, takže se budou muset prostřídat. Ten, kdo se rozhodne pro ukřižování, se předtím oddává meditaci a pak jako anestetikum vypije pivo s vaječným žloutkem. Jinak nic.
Taxikář - mistr přibíjení
První dobrovolník stoupá na kříž a dav zahučí. Místní taxikář má o Velkém pátku tradičně již jinou roli. Přibíjí odvážlivce ke kříži. Ruce a nohy muže jsou pomazány dezinfekční mastí. Taxikář jednou rukou nahmátne končetinu v místě, kde nejsou kosti. Ťuk, ťuk, ťuk, ožene se párkrát lesklým kladívkem a první ostrý hřebík vězí pevně v dlani. Ještě tři končetiny a kříž s prvním mučedníkem je zaražen do země. Kolik času v této pozici stráví, je na zvážení každého z "mučedníků". Obvykle to bývá kolem čtvrt hodiny. Rutinérští pohůnkové odvazují prvního ukřižovaného a štípačkami vytahují hřeby. Z ran ani neteče krev - zázrak, nebo zkušenosti v přitloukání?
Hřebík? Klimatizace!
V tlačenici se peru s korejskými štáby o kousek místa u pahorku, abych vůbec něco vyfotil. Nakonec se dostanu až za pletivo. Organizátorům chvíli trvá, než zjistí, že nemám akreditaci. A hned musím pryč. Prodírám se davem zpět do města. Zapomněl jsem pít a před očima mi naskakují zelenofialové kruhy, předzvěst mdloby. "Na, tady máš ode mne dárek," tiskne mi do dlaní jeden ze zbrojnošů ostré hřeby s placatou hlavou. "Příští rok se s nimi, doufám, necháš ukřižovat," šklebí se na mě škodolibě Filipínec. A já myslím jen na klimatizovaný fast food v centru města. Coca- cola s ledem a klimatizace, odříkávám donekonečna svou novodobou mantru a závidím Filipíncům jejich odhodlání a odvahu.
Tomáš Petr
Jak se tam dostat
Z Prahy do Manily pořídíte letenku zhruba od dvaceti tisíc korun bez letištních poplatků. Létá se například přes Amsterdam a Kuala Lumpur do Manily. Do města San Fernando, vzdáleného 100 km severně, se z metropole dopravíte buď taxi za asi 2000 P (1 USD= 50 P) - cesta po dobré silnici trvá hodinu a půl - nebo desetkrát levnějším klimatizovaným autobusem, který jede trasu dvě hodiny.
Na krátké vzdálenosti se na Filipínách cestuje famózním vozidlem jeepney. Je to prodloužený americký jeep. Každý je originálně pomalovaný a cestování požaduje určitý cvik. Jezdí se totiž nejen uvnitř. Cestující visí z oken a sedí na střeše. Vůz samotný často není vůbec vidět. Cena cestování jeepney je lidová.
Zajímavosti
Turismus je na Filipínách rozvinut jen v určitých lokalitách, jako je např. světově proslulý ostrov Boracay. Kvůli sporadickým únosům bohatých turistů z jižní, muslimské části souostroví je v těchto partiích téměř panenský klid.
Filipíny jsou dosud málo turisticky poznanou zemí. Přitom disponují obrovským arzenálem lákadel. Od absolutní turistiky, vodních sportů až po náročné treky uprostřed úchvatných přírodních scenérií.
Na Filipínách je poměrně rozšířená prostituce, a to hlavně od dob 2. světové války, kdy Američané vybudovali v zemi základny. Sexturismus tu má ale nenápadnou formu a dívky působí spíše jako přítelkyně. V metropoli se setkáte s velkým počtem transsexuálů. Někteří vypadají lépe než dívky a je poměrně těžké je odhalit.
Rady
* Filipíny jsou také rájem gurmánů. Na tržnicích se dají koupit rybí steaky ze žraloka, tuňáka nebo modrého mečouna asi za 60 P/kg (něco přes dolar). Když si maso přinesete do restaurace, obyčejně vám ho rádi za mírný poplatek připraví. Stejné hody vás čekají, co se týká tropického ovoce.
* Ubytování pořídíte od 200 P výše. Je výhodné cestovat ve dvou, protože se platí za dvoulůžkový pokoj, nikoli za osobu. Kromě levných bungalovů nabízí Filipíny i ubytování v luxusních hotelech a resortech se vší patřičnou výbavou.
* Co se týká zdravotních rizik, jsou totožná s ostatními tropickými pásmy. Mimo hlavní město a turistické oblasti je tu vysoký výskyt malárie.
