Zéno: "Váza" mě po 30 letech neuspokojuje, něco bych změnil

Svatební váza (Vase de noces) vykresluje milostný cit muže a prasnice, z něhož vzejdou trojčata. Revolučnost filmu spočívá mimo jiné v touze muže nahlédnout do svého nitra skrze pojídání vlastních výkalů. Jde o bezdialogový, černobílý snímek, jehož formální zdrženlivost kontrastuje se zvrhlými projevy slasti a snově libidostními a alegorickými výjevy. Muž například nakonec zakope svini zaživa, malým prasátkům nasazuje hlavy panenek.

Dle některých "váza" představuje první schizofrenní film v dějinách kinematografie. S patřičným ohlasem byl uveden na mnoha světových festivalech včetně Cannes. V pondělí večer jej mohli vidět i návštěvníci LFŠ. "Zvládl jsem ho celý, ale s poslední scénou, kdy vaří vlastní výkaly, jsem měl dost problémy," svěřil se jeden z diváků.

Zéno je nespokojený zejména s několika drobnostmi, které se týkají technického rázu snímku. "Třeba je někde o sekundu víc než by mělo být nebo o záběr víc než by mělo být. Úroveň zvuku také není příliš dobrá," komentoval své dílo.

Naopak pyšný je na spojení poezie s provokací. Poezie totiž pro něj není něco hezkého, ale něco, co nutí lidi dostat se k podstatě věci. "S tímto spojením chci lidi vést určitým směrem, aby si uvědomili určité špatné věci," poznamenal.

Thierry Zéno se ve skutečnosti jmenuje Thierry Jonard. Pseudonym pochází z jednoho italského románu, který četl v době, kdy uvažoval o oddělení profesního a osobního života. "Přišlo mi to jako dobrý nápad. Zéno nemá pro mě žádný valný význam, jen jsem to chtěl oddělit," přiznal.

Umělec se od roku 1978 věnuje převážně avantgardní dokumentární tvorbě, přičemž mnohé z jeho prací byly oceněny na prestižních mezinárodních přehlídkách. Dílo O mrtvých bývá pro svou extrémní povahu řazeno do kategorie "mondo". S tím ovšem autor příliš nesouhlasí. "'Mondo' filmy chtějí prvoplánově provokovat, což ovšem není případ mého filmu," řekl.

Zéno, který je absolventem univerzity zaměřené na film, televizi, rozhlas a multimédia, se po 15 letech natáčení dokumentárních filmů věnuje videoinscenaci. "V dokumentu jsem již vyčerpal své hledání určitých estetických norem. To, co jsem si chtěl vyzkoušet, jsem si vyzkoušel. Proto ta změna," vysvětlil.

V sekci věnované belgickému surrealismu organizátoři "filmovky" do programu zařadili sedm Zénových snímků, a to filmy Kronika vesnice Tzotzil, O mrtvých, Svatební váza, Eugene Ionesco, hlasy a ticha, Ten podivný pan Rops, Utrpení svatého Antonína, Ya basta! Křik lidí bez tváře.