Závěr Letní filmové školy je zde. Jak obstála?

Na Letní filmové škole se vysvědčení nerozdává, ale pokušení udělit známky i o prázdninách je velké. Za organizační ukočírování včera skončeného 35. ročníku LFŠ v Uherském Hradišti by tak festivalový tým měl dostat "téměř jedničku". Především za viditelné snížení anarchie v navazování jednotlivých projekcí.

Divákům-školákům pak letos přísný profesor nemůže vystavit nic lepšího než 3 minus. Kdo si pamatuje historii předchozích ročníků, snadno si vybaví, že v Hradišti se pilo hodně vždy; a také se vždy hodně chodilo na filmy. Tentokrát se na to druhé hodně zapomínalo a skutečně přeplněných projekcí bylo jen těch pár večerních s očekávanými hity.

Letní filmová škola finišuje: Nabízí softporno a ostré slovenské hochy - čtěte ZDE 

Je to paradox, že se organizátorům za jejich práci (zkvalitnění organizace, přehledně strukturovaný program) účastníci "odměňují" vlažnou diváckou účastí. Slzy kvůli tomu ale ronit netřeba - málokomu to vlastně vadí a převládající pocity z letošního ročníku budou na obou stranách pozitivní.

Malá domů

Podstatu letního filmového happeningu bezelstně zmínila titulka posledního čísla Filmových listů, kde Ondřej Vosmík o této schizofrenii prozradil: "A co jiného je akce jako Letní filmová škola, na níž se střetávají, prolínají a doplňují kinofilské choutky s alkoholově-společenskými i rozmnožovacími? Možná jsme se letos něčemu naučili, možná jsme se jen dobře pobavili."

Filmovým listům lze letos vytknout nesmyslnou "malou domů". Rezignovaly totiž na představování zahraničních filmových hostů prostřednictvím titulky - místa, kterého si všimne i ten nejunavenější divák na trávníku před kinem Hvězda. Namísto Christiana Bergera, Mariky Greenové, Jana Bucquoye, Jaco van Dormaela, Raoula Servaise či Györgyho Pálfiho tak letos ze stojanů Filmových listů diváky lákal Pavel Bednařík, Peter Dubecký, Petr Korč, Věra Chytilová či animovaný Hulk. Vlastní festivalová tiskovina tak nespravedlivě prezentovala "svou" LFŠ jako provinční akci.

Rozrušující perverze

Tou ale "filmovka" podle programu rozhodně není. Kromě hlavních cyklů (které letos představily kinematografie Rakouska a Belgie) a diváckého magnetu francouzského neobaroka bylo stále co objevovat.

Jako například nejodvážnějšího (a nejvtipnějšího) zástupce experimentálního brutalismu u nás, Martina Ježka. Těžkotonážní dvojice jeho nových 16mm filmů Raketa lásky a Monsterkoncert spolehlivě vyhnala diváky na čerstvý vzduch. Bylo jasné, že intenzivní ukázky fyzického kina, se kterými Ježka zvou na evropské festivaly, nejsou pro každého.

Se sekcí Půlnočních filmů příliš dramaturgické práce nebylo, protože většinou šlo o převzatou nabídku posledního Festivalu otrlého diváka. O to větší ale byl divácký zisk. Po vzrušujících soft-pornových (Emmanuella) či hard-pornových radostech (Hluboké hrdlo) přišel v druhé půli festivalu čas na rozrušující perverzi. Texaský masakr motorovou pilou a neuvěřitelně úchylné pásmo krátkých filmů Richarda Kerna Hardcore Collection rozpínaly divácký vesmír až ke hvězdám...

Méně peněz, více radosti

I "klasické klenoty světové kinematografie" mohou dostat novou podobu, o což se letos snažila sekce Film a živá hudba. Mimo propagovaný Metropolis s doprovodem skupiny MIDI LIDI se blýsknul Moimir Papalescu, který skvělým kraftwerkovským soundtrackem diváky zhypnotizoval na již tak dost hypnotickém Muži s kinoaparátem.

Letní filmová škola nesnese srovnání s karlovarskou přehlídkou, co se týče nabídky současných hitů ze světových festivalů. Koná se však o jeden den déle, nabízí srovnatelný počet programových položek a její archivně-vzdělávací charakter (s občasnou improvizací) organizátoři pořizují za desetinu rozpočtu karlovarské akce.