Martin Štěpánek vyrostl ve velké herecké rodině. Po svém otci Zdeňku Štěpánkovi zdědil nejen talent, ale i emotivní povahu se smyslem pro rebelii a bouřliváctví. Herecká scéna o něj přišla včera večer, kdy spáchal sebevraždu ve svém bytě v Praze na Vinohradech.

Nechtěl být hercem od dětství jako jeho sourozenci Jana Štěpánková a Petr Štěpánek. Původně toužil po kariéře lékaře, ale po nultém ročníku na medicíně nakonec přece jen nastoupil na DAMU.

Už na škole se projevil jeho nepochybný talent a herecký zápal, coby student se dostal na scénu Národního divadla. Členem činohry ND se Martin Štěpánek stal v roce 1968.

Bylo v tom něco symbolického - jako by převzal štafetu po otci, který v témže roce zemřel.

Herec a bývalý ministr kultury Martin Štěpánek spáchal sebevraždu - čtěte ZDE

Martin Štěpánek na nejslavnější české scéně ztvárnil celou řadu výrazných rolí: Švandu ve Strakonickém dudákovi, Malcolma v Macbethovi, Čapkova Loupežníka či Hortensia ve Zkrocení zlé ženy.

V téže době získal i první větší filmové role. Na plátno vstoupil jako Kudrnův syn v Kadárově a Klosově Obžalovaném (1964), objevil se i ve Flirtu se slečnou Stříbrnou (1969) podle  novely Josefa Škvoreckého.

V roce 1971 vytvořil Štěpánek titulní postavu Alexandra Dumase ve filmu Tajemství velkého vypravěče režiséra Karla Kachyni, poprvé se v tomto filmu také na velkém plátně setkal s mladším bratrem Petrem. V dalším Kachyňově filmu Vlak do stanice nebe, poetickém příběhu z válečného období, se Štěpánek objevil jako obětavý partyzánský lékař.

Po pěti letech angažmá musel z Národního divadla z politických důvodů odejít a v roce 1973 nastoupil do Činoherního klubu, kde působil do roku 1976. Pak našel azyl v Divadle na Vinohradech, znovu však jen dočasně. V roce 1981 si mohl vybrat - odchod, nebo členství v KSČ.

Zahraniční angažmá

Na rozdíl od bratra odešel a vzápětí emigroval. O politický azyl nejprve požádal v Rakousku, deset měsíců tu hrál ve vídeňském divadle Die Komödianten. Dva roky nato se rodina přestěhovala do Mnichova.

V bavorské metropoli začal působit jako hlasatel Svobodné Evropy, postupně režíroval v Divadle 44 a v roli herce i režiséra se uplatnil také v divadelním spolku Franze Werfela, který založila jeho žena, Jaroslava Tvrzníková. Společně též vyučovali herectví.

Do Česka se vrátil v roce 1994. Svobodnou Evropu neopustil, ale vedle břitkých glos a komentářů se věnoval i herectví na jevišti Divadla na Vinohradech (Matvolio ve hře Večer tříkrálový, Karel Gustav ve Strindbergově dramatu Královna Kristýna, Karamazov v Bratrech Karamazových).

V posledních letech už Martin Štěpánek hrál jen málo, hlavně v televizních filmech a několika pohádkách (například Královský slib, 2001).

Nakrátko vstoupil do politického života ve funkci ministra kultury, kterou zastával v menšinové vládě Mirka Topolánka od září 2006 do ledna 2007. O jeho životě i emigraci byl v roce 2006 natočen dokument z cyklu 13. komnata, který vysílá Česká televize.