Viktor Šlajchrt se popisem jednoho zápasu vypsal z "vynechané generace"

Je zajímavé, jak nenápadnými způsoby lze vyprávět příběh. Jak málo stačí k tomu, aby do sebe i značně cizorodé prvky zapadly a utvořily smysluplný děj.

Jakýsi dramaturgický pud je lidem nejspíš vrozený: potřeba vtisknout věcem kolem sebe řád a význam. Historie i osobní vzpomínky se nakonec pročistí, zbaví se všeho přebytečného a stanou se srozumitelným příběhem.

Jak ale vlastně vypadá přítomnost - ten surový materiál, z kterého se teprve má začít stavět?

Soubor fejetonů dlouholetého literárního kritika Respektu a později Revolver Revue Viktora Šlajchrta nazvaný stručně Bankrot, je takovým surovým materiálem.

Kocour a pes

Jednotlivé texty tvoří zprvu zdánlivě nesourodou mozaiku autorových postřehů, vtipných úvah, "drobných pozorování" české společnosti na přelomu tisíciletí, záznamů hospodských i jiných rozhovorů a v neposlední řadě událostí ze života psa a kocoura, sdílejících s autorem domácnost.

Řada těchto všednodenních střípků se vyznačuje neobyčejným citem pro detail, střídmým a neokázalým stylem, některé se omezují na prostý popis předmětů (vodítko) nebo činností (vaření, úklid), na drobné lidské i zvířecí rituály. Ale přestože nikdy nejde o popis samoúčelný - vždy dojde k určitému přesahu nebo pointě - jistou dobu přetrvává nejistota ohledně smyslu celého souboru.

Pocit, že se tyto krátké glosy zabývají (ne příliš průraznou) kritikou společenských poměrů, se ukáže jako mylný. Někde ve třetině knihy si čtenář uvědomí, že již nečte kompilaci různorodých fejetonů, ale že po kouscích skládá mlhavý a značně osobní Šlajchrtův příběh.

Z proudu úvah se vynořují nečekaně intimní obrazy, vzpomínky na dětská traumata a první erotické zážitky. Je až zarážející, z jak drobných detailů a zmínek se před čtenářem plasticky zhmotní postava Šlajchrtova despotického otce - jakéhosi formujícího (a deformujícího) prvku autorova dětství.

Dobrodružná četba o odvykání

Silně osobní ráz se definitivně potvrdí na začátku druhého oddílu knihy, nazvaného Popis jednoho zápasu. Texty v něm obsažené patří k nejzdařilejším. Šlajchrt zde sugestivně dokumentuje průběh svého odvykání těžké třicetileté závislosti na nikotinu. Příběh je to cynicky vtipný, místy depresivní, místy až dojemný, kniha se od tohoto momentu mění v téměř dobrodružnou četbu.

Úvahy ustupují reflexím bezmoci, popisu chemické zrady vlastního těla, které bez cigaret odmítá myslet a vytvářet jakékoliv pozitivní emoce.

Prázdné místo po nikotinu zaplňují antidepresiva a Šlajchrt rozvíjí teorii abstinence: píše nekuřáckou poezii, promýšlí teologii odvykání, v abstinenci masochisticky nachází jisté zalíbení a uvažuje, od čeho všeho ještě odvykne (Propadat neřestem umí každý, ale odvykat jim, to je kumšt!): postupně by tak šlo odvyknout alkoholu, četbě, přemýšlení, jídlu, pohybu, světlu, dýchání a nakonec životu jako takovému a zcela nepozorovaně se vytratit ze světa.

Vytrácení se, jakési vědomé outsiderství je Šlajchrtovi vůbec vlastní. Neukotvenost, nejasná pozice uprostřed času a společnosti, nedůvěra a nechuť přijmout jakákoliv jednoduchá řešení.

Šlajchrt to sám v závěru knihy shrnuje slovy: "O své generaci občas říkám, že byla vynechaná. Nikoliv ztracená, pouze vynechaná. Ve skutečnosti ji ovšem zničili."

Bankrot je pozoruhodnou knihou, která ve výsledku více než generační výpověď představuje osobitou zprávu o jednom konkrétním způsobu života, o nazírání světa z pozic dobrovolné periferie, stranou všeho patosu, klišé a hlučných tezovitých pravd.