Kňažko odchází z čela slovenské televize Joj

Populární slovenský herec a bývalý ministr Milan Kňažko (61) opustí funkci generálního ředitele televize Joj. Na odchodu se dohodl s novými majiteli televize z okruhu finanční skupiny J&T, oznámila televizní stanice. Kňažko, který vedl Joj přesně čtyři roky, se chce zase věnovat hlavně herectví.
Nového šéfa stanice jmenuje J&T až poté, co protimonopolní úřad schválí její vstup do televize, řekl mluvčí skupiny Maroš Sýkora.
"Rozhodl jsem se odejít, protože se chci opět věnovat hlavně herecké práci a dostal jsem z této oblasti několik zajímavých nabídek," citovala Joj Kňažka v tiskovém komuniké.
TV Joj vysílá na Slovensku od března 2002 jako druhá komerční celoplošná stanice vedle silnější Markízy. Původně ji založil tehdejší šéf TV Nova Vladimír Železný jako sesterskou stanici české televize. Většinový majetkový podíl později koupila skupina Grafobal, která jej v lednu prodala společnosti J&T Media Enterprises.
Finanční skupina J&T se kromě privátního bankovnictví a realit zaměřuje také na investice do českých a slovenských průmyslových podniků. Ovládá i fotbalový klub Sparta Praha.
Kňažko nastoupil do čela Joj po Richardu Rybníčkovi, který posléze řídil veřejnoprávní Slovenskou televizi. Právě s ní Joj tradičně zápolí o druhou příčku ve sledovanosti za dominující Markízou, která patří do mediální skupiny CME. V posledních týdnech se podíl Joj na trhu pohyboval mezi 15 až 17 procenty.
O Kňažkově odchodu z Joj se spekulovalo od letošní změny majitele. Výkonný ředitel stanice Matej Ribanský dnes prohlásil, že Joj chce s Kňažkem i v budoucnu spolupracovat.
Kňažko, narozený 28. srpna 1945, vystudoval herectví na bratislavské VŠMU a dva roky strávil i na univerzitě v Nancy ve Francii. Působil v řadě divadel, ztvárnil množství televizních a filmových rolí. V "sametové revoluci" se stal jednou z vůdčích osobností protikomunistického hnutí Veřejnost proti násilí, býval také poradcem československého prezidenta Václava Havla. V roce 1990 se stal republikovým ministrem mezinárodních vztahů, později prvním ministrem zahraničí samostatného Slovenska. Po roztržce s tehdejším premiérem Vladimírem Mečiarem se stal opozičním poslancem. V letech 1998 až 2002 vedl ministerstvo kultury v první vládě Mikuláše Dzurindy.