Džadoňovo současné konceptuální umění závodí v pražské galerii s modernou

Loňský finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Tomáš Džadoň představuje nový projekt v pražské galerii Hunt Kastner Artworks. Přestože jde o čistý konceptualismus, výstava potěší i odpůrce postmoderního umění.

Džadoň, který spolupracoval s italským umělcem Valentinem Diegou, totiž vystavil historickou motorku. Výstava nazvaná Závod potrvá do 26. září.

V galerii jsou vlastně dvě motorky: německý motocykl NSU ze čtyřicátých let, který Džadoň s Diegou pečlivě opravili, a replika sochy jezdce na motorce od Otakara Švece z roku 1924. Originál modernistické sochy vystavuje Národní galerie.

Devětadvacetiletý Džadoň si právě na tuto sochu vzpomněl, když opravoval svého veterána. Spolu s Diegou je napadlo vystavit stroj i sochu jako výraz dvou odlišných přístupů: tradičního, i když ve své době progresivního, a současného - konceptuálního, který se v budoucnu stane nejspíš také klasikou.

V tomto smyslu jde skutečně o závod, dva styly z dnešního pohledu velmi rozdílné, se jednou střetnou. Konceptualisté, kteří vystavují myšlenky prostřednictvím například objektů - třeba motorky - budou jen další historickou kapitolou dějin umění, jako jsou nyní modernisté. Zatím je však v čele Švecův jezdec.

Tomáš Džadoň vystudoval pražskou akademii, nejprve se věnoval grafice, pak přestoupil do ateliéru monumentální tvorby Jiřího Příhody. "Byl jsem zklamaný, že se na to lidé dívali jako na grafiku, viděli jen kresbu v nějakém grafickém stylu. Čtení se ztratilo, zůstala jen estetická kvalita," zdůvodnil svůj přechod k prostorovým, výrazně konceptuálním dílům Džadoň.

Jeho dosavadní projekty se často vztahovaly k architektuře. Na loňské výstavě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého představil rozložený panelákový byt. Makety přesně kopírovaly rozměry panelových částí autorova domova. "Je to rozebrané, protože pochopení vede přes rozebrání věcí," vysvětlil tehdy umělec.

Aktuální instalace v Hunt Kastner zabírá celou galerii. Aby motorky bylo dobře vidět i z ulice, jsou umístěny na pódiu, které je protažené v jakousi závodní dráhu. Silnice z překližky se zvedá do kopce, konstrukce zasahuje i do zádveří, takže vcházející návštěvník se musí protáhnout úzkou škvírou.

Švecův jezdec je nakloněn, vybírá ostrou zatáčku. Podobný sklon má i motocykl, který je upevněn na železných podpěrách, aby se na něj mohli návštěvníci posadit a lépe si představit jízdu současného umění do depa výtvarných klasiků. Třeba se i Džadoň s Diegem jednou dostanou do sbírky Národní galerie.