Bez show si muziku nedokážu představit, říká Klára Vytisková z Toxique

Na pódiu jsou Toxique nepřehlédnutelní; obzvlášť jejich zpěvačka Klára Vytisková, která se vyznačuje velmi osobitým vzhledem.

Dosud ho vytvářela především pomocí second-handů a šatníku své babičky, v souvislosti s novým albem Outlet People se však tahle kapela spojila s grafickým studiem Najbrt - výsledkem je nová image, originální logo a zítra i křest desky v rámci přehlídky Designblok.

HN: Prosluli jste jako vizuálně svérázná kapela, která okouzlovala svou cenově lacinou, přesto velmi nápaditou image. Co vás teď přimělo začít spolupracovat s profesionálními stylisty, scénografy a designéry?

Zpočátku jsem se o naší image starala sama, červenou pohovku a starou lampu jsem objevila u našich na půdě. Vystupovali jsme s tím dost dlouho, mělo to úspěch, ale chtělo to nějakou změnu. Dlouho jsme nad ní přemýšleli, až jsme se nakonec rozhodli spojit se se Studiem Najbrt.

Náš dosavadní koncept používal červenou a zlatou barvu, všechno to mělo vyvolávat takovou kulatou, domácí atmosféru. A protože jsme toužili po určitém kontrastu, vznikla naše aktuální černobílá image - strohá, studená a hranatá. Společně jsme vymysleli novou scénografii, kostýmy, podobu webových stránek, obal desky, logo naší kapely i řadu reklamních předmětů, jako třeba větrovky, masky, snowboardy nebo limitovanou edici vinylů, které budeme prodávat na Designbloku. Také spolupracujeme se specialistkou na divoké účesy Petrou Měchurovou. Pro nás je pořád na prvním místě muzika, ale já si zkrátka koncertní vystoupení bez pořádné show vůbec nedokážu představit.

HN: Dara Rolins v těchto dnech přichází na trh se svým designovým nábytkem - vás by nelákalo mít vlastní módní značku?

To by mě docela bavilo, ale přece jen jsem barvoslepá. Zrovna dneska ráno jsem řešila, jestli tohle sako je hnědé, fialové nebo červené - a doteď si nejsem jistá! Nerozeznávám zelenou, hnědou a červenou, mám problém odlišit modrou a fialovou. Občas, když sháním nějaký doplněk, tak se v prodejnách ptám, jakou to má barvu... Tak nejspíš proto je náš aktuální koncept černobílý. Tyhle dvě barvy totiž poznám docela bezpečně!

HN: Zatímco na váš debut Toxique jste většinu písní napsala vy, na novince Outlet People se autorsky podíleli především vaši spoluhráči. Znamená to, že se jim vaše nové skladby nelíbily?

Ten důvod je úplně jiný - momentálně mě opustila múza. Všechny písničky, které jsem předtím složila, jsme použili na první desku. Na druhé desce mám jen dvě. Nejspíš to bude tím, že mám už poměrně dlouho velmi hezký vztah, který funguje tak skvěle, že mě nenapadají vůbec žádné nové písničky. Většina umělců tvoří v emocionálně extrémně vypjatých situacích - jenomže ničím takovým já teď neprocházím. Asi budu muset nějakou vyhrocenou situaci uměle vytvořit.

HN: Nezdá se, že by vám nějak zvlášť vadilo, že vám chybí inspirace...

Vlastně mi to opravdu nijak zvlášť nechybí. Jednak kluci z kapely napsali na novou desku tak hezké písničky, že mě moc baví je zpívat, a za druhé mě Roman Holý ujistil, že další vlna inspirace přijde zcela jistě společně s dětmi. A protože kluci rozhodli, že v roce 2011 vydáme ještě jednu desku a další rok pak mám za úkol otěhotnět, tak žádnému stresu z tvůrčí krize nepodléhám.

HN: Rok jste vystupovala se skupinou Nerez a zpívala česky - nepřemýšlela jste, že byste zpívala svou mateřštinou i s Toxique?

Pro mě angličtina není zas tak nepřirozený jazyk, jak by se mohlo zdát. V době mého dětství měli rodiče penzion, kde se ubytovávala spousta cizinců, s nimiž jsem mluvila anglicky. A nějak mi to nejspíš zůstalo, protože dodnes mě texty napadají jenom v angličtině. Občas se dokonce přistihnu, že sama se sebou mluvím anglicky.

Ostatně když jsem začala vystupovat s Nerezem, tak mi několik lidí vyčetlo, že sice zpívám česky, ale se slovenským přízvukem. Za ten rok se moje výslovnost zlepšila, ale beztak je nová deska Toxique celá v angličtině. Zkrátka to tak nějak samo vyplynulo. My se češtině nebráníme, ale nejdřív by nás v tomhle jazyce musely začít napadat písničky. Rozhodně nezačneme zpívat česky jen proto, aby nás víc hráli v rádiích.

HN: Jak vás vůbec přijalo publikum kapely Nerez?

Zpočátku jsem ho musela trochu přesvědčovat, že se v žádném případě nepokouším nahradit Zuzanu Navarovou. Objevily se totiž rozhořčené názory, že se o to snažím, ale tak jako tak nezpívám stejně jako ona. Pro můj život přitom bylo strašně důležité, že mě táta brával v dětství na koncerty Nerezu. Zuzanu jsem znala od malička a vždycky jsem k ní měla obrovskou úctu... Naštěstí se nakonec našlo víc lidí, kteří mi v e-mailu děkovali za krásný zážitek.