Charismatického muže Maria Vargase Llosu čeští čtenáři dobře znají z řady překladů

Až do včerejška platilo: Gabriel García Márquez odmítl kandidovat na kolumbijského prezidenta, zato v roce 1982 získal Nobelovu cenu za literaturu. Mario Vargas Llosa v roce 1990 na peruánského prezidenta neúspěšně kandidoval, Nobelovu cenu za literaturu ale nemá...

Nyní jsou však účty těchto dvou velkých jmen takzvaného boomu latinskoamerické literatury srovnány. Včera totiž byl Mario Vargas Llosa (1936) vyhlášen letošním nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Jeho jméno se sice v minulosti v souvislosti s Nobelovou cenou již skloňovalo, přesto se dá mluvit o překvapení.

O tom, že byl oceněn významný literát, ale pochybovat nelze. Jeho "totální román" Zelený dům (1966) bývá srovnáván právě se Sto roky samoty Gabriela Garcíi Márqueze. Oba autoři se ostatně hlásí k ovlivnění jiným nobelovským laureátem, Williamem Faulknerem.

Tetička a potom sestřenice

V rozhovoru k českému vydání románu Zlobivá holka Mario Vargas Llosa řekl: "Faulkner měl na má učňovská spisovatelská léta velký vliv, jako měl vliv na téměř všechny latinskoamerické spisovatele minimálně dvou či tří generací."

Peruánský autor je však pod nálepku "boom latinskoamerické literatury" nerad zařazován. Je pravda, že na rozdíl od Gabriela Garcíi Márqueze – jehož označil za "Castrovu kurtizánu" – preferuje před levicovými recepty "ošoupané kalhoty demokracie".

Románovým debutem Maria Vargase Llosy byl příběh z vojenského gymnázia Město a psi (1963), který má autobiografický základ: "Otci vděčím za to, že mě zapsal právě na vojenské gymnázium Leoncia Prada, kde se zrodila má nenávist k jakékoli formě autoritativních režimů a má vášeň pro svobodu."

Autobiografický základ má i další - velmi populární - román Tetička Julie a zneuznaný génius (1977). V něm Mario Vargas Llosa vyprávěl o tom, jak se jako student práv zamiloval do své tety a pak si ji i vzal za ženu. V epilogu románu autor píše: "Manželství s tetičkou Julií se skutečně vydařilo a trvalo podstatně déle, než se všichni příbuzní, ba i samotná Julie, obávali, než si přáli, než předpovídali: osm let... Když jsme se s tetičkou Julií rozváděli, prolila má rozvětvená rodina potoky slz, protože ji všichni (mou matkou a otcem přirozeně počínaje) zbožňovali. A když jsem se po roce ženil znovu, tentokrát se sestřenicí, vyvolalo to mezi příbuznými menší rozruch než poprvé."

Diktátor, Gauguin a Ir

Všechny zmíněné romány jsou k dispozici v českém překladu, stejně jako Pantaleón a jeho ženská rota, Válka na konci světa, Smrt v Andách, Vypravěč, Ráj je až za rohem či Kozlova slavnost. V novějších románech se Mario Vargas Llosa odklonil od autobiografičnosti a jako by se v nich začalo projevovat i autorovo světoobčanství.

V Kozlově slavnosti (2000) tak psal o dominikánském diktátorovi Trujillovi, v románu Ráj je až za rohem (2003) se pak zabýval životem malíře Paula Gauguina a jeho babičky Flory Tristánové, bojovnice za práva dělníků a žen. V nejnovější Zlobivé holce (2006) nicméně opět nabídl příběh milostné vášně.

Na letošní rok je ovšem ohlášen román Keltův sen, v němž Mario Vargas Llosa v nastolené linii opět pokračuje. Příběh se odehrává v Africe a Amazonii během první světové války a hlavním hrdinou je irský voják, toužící po nezávislosti své země, Angličané však v boji proti němu použijí obvinění z pedofilie. Román by mělo česky v příštím roce vydat nakladatelství Garamond.