Knížák otočil, pustil do Národní galerie slavné modernisty z Albertiny

Více než silná protiváha momentálního výstavního hitu, kterým je Dekadence v pražském Rudolfinu, přichází z nečekaného místa: ve Veletržním paláci začala přehlídka špičkových děl moderního umění.

Výstava Monet – Warhol s podtitulem Mistrovská díla z Albertina Museum a Baltinerovy sbírky potrvá do 7. ledna.

Veletržní palác už mnoho let neměl tak zásadní krátkodobou výstavu. Proto je překvapivé, že výběr prvotřídních děl od Moneta, Matisse, Magritta, Ernsta, Giacomettiho, Maleviče, Kandinského, Bacona či Lichtensteina a Warhola přichází ještě za šéfování Milana Knížáka, který je za absenci podobných výstav kritizován.

Navíc Knížák je autorem výroku, že Češi by měli za uměním cestovat – třeba do Vídně.

Na tiskové konferenci svůj výrok, kterým původně obhajoval nechuť hostit převzaté zahraniční výstavy, poupravil: "Je dobré, aby věci, které se dějí ve světě, byly dostupné také návštěvníkům Národní galerie. Jsem sice pro, aby lidé jezdili za díly, ale naše obecenstvo si zatím k tomu nenašlo cestu. Tato výstava je krokem k výchově," říká Knížák.

Poněkud paradoxně působí informace ředitele Albertiny, podle kterého Češi naopak tvoří významnou část návštěvníků vídeňské galerie. "Denní návštěvnost je kolem dvou tisíc lidí. Když je však v České republice státní svátek, návštěvnost stoupne na osm až dvanáct tisíc návštěvníků," říká ředitel Albertiny Klaus Albrecht Schröder.

Picassa ani Gogha nebrat

Přehlídka ze sbírky spravované Albertinou je velkorysá, i když představuje pouze osmdesát děl. Její velkorysost spočívá v tom, že ti nejvýznamnější autoři tu často nejsou zastoupeni jen jedním obrazem, ale hned několika díly. "Kurátorům jsme dali k dispozici všechna naše díla, kterých máme milion, počínaje Dürerem. Oni si však vybrali to nejmladší, co je v našich sbírkách teprve pár let v rámci Baltinerovy kolekce," říká Schröder, který považuje pražskou výstavu za výraz dobrých vztahů obou institucí a také za splátku dluhů – Národní galerie pravidelně do Albertiny zapůjčuje díla, naposledy například na výstavu van Gogha nebo na aktuální přehlídku Picassa.

Naopak v Praze se nyní ocitla díla, která korespondují s expozicí Veletržního paláce, již doplňují. "Úmyslně jsme si nepůjčili Kupku nebo Picassa, protože jejich díla máme ve velkém souboru. Raději jsme sáhli po jiných," dodává kurátorka Olga Uhrová.

Obrazem: Slavné Monetovy lekníny nebo surrealistické vize Magritta vystavuje Národní galerie přejít do fotogalerie

Až na několik výjimek je výstava věnována jen závěsným výtvarným dílům – olejům, grafikám, kresbám. K výjimkám patří drobná, charakteristicky hrbolatá soška Stojící akt od Giacomettiho. Přehlídku otevírá Monetovo panoramatické Jezero s lekníny z let 1917 až 1919, celou jednu stěnu pokrývá deset barevných variací Warholova elektrického křesla z roku 1971, hned vedle vystavuje Warholův popartový spřízněnec Roy Lichtenstein rozměrný barvotiskový dřevoryt nazvaný Odchod.

Významné místo výstavy patří také Renému Magrittovi a jeho Zakleté krajině z roku 1953, na kterém sekera vrostla do pařezu a jablka nosí škrabošky.

Krása nad logiku

Nechybí ani současní umělci, například německý malíř Georg Baselitz, kterého autorskou výstavou loni představila Galerie Rudolfinum.

Pražská výstava je řazena nikoli chronologicky, ale podle vnitřní či stylové příbuznosti. Pohromadě jsou ruští avantgardisté, popartoví autoři, surrealisté či fauvisté.

Členění však není dogmatické, výstava Monet – Warhol upřednostňuje výtvarný dojem před přísnou logikou. Výsledkem je výjimečně příjemná přehlídka světových modernistů.