Hospodská revue inspirovaná Haškem je plná brutálně něžného humoru

Zlatý křeček v nadživotní velikosti, co divně čumí a mezi hlodáky si bryndá pivo. Prasečí hlava, která požírá protagonisty kuchařské show. To jsou dva z mnoha neuvěřitelných momentů dadaistické revue Miloše Orsona Štědroně Kabaret Hašek.

Její podtitul "Aféra s křečkem, opera s Haškem" mohl by být klidně doplněn o charakteristiku delirický sen, protože tak fantastické defilé bizarních figur a převrácených situací člověk za střízliva nevymyslí.

Brutálně něžný humor této divadelní produkce, jíž malostranské A studio Rubín vzdalo neokázalý hold Jaroslavu Haškovi, umělci a člověku mnoha podob, má na svědomí režisér Jan Frič.

Haškovská koláž baví zcela nečekanými asociacemi a vtipnými nonsensy. A také textovými, vizuálními a hlavně hudebními travestiemi, protože autor předlohy je především skvělý muzikant. Objevujeme motivy z Haškových povídek a narážky na epizody z jeho života i žhavé politické aktuality, zazní originálně zhudebněná Raisova Cestička k domovu, šansonový text Pavla Kopty nebo moravská lidovka. Vše v udivujících souvislostech, které provokují smích, při němž kdesi uvnitř docela zatrne.

Hraje se na sražených "hospodských stolech" překrytých bílým ubrusem, které jsou pro protagonisty kabaretu vším: jevištěm, stolem i ložem. Výprava je neodmyslitelnou součástí Fričovy režie (scéna Ivana Kanhäuserová a kostýmy Petra Vlachynská). Obě výtvarnice v miniaturním prostoru Rubínu chrlí haškovsky peprné a přitom až dojemné nápady, občas tak šílené, že se smích chvíli pozdrží na půli cesty.

Tereza Nekudová hraje a skvěle zpívá Haška. Obepnutá v neforemně vycpaném trikotu, měkké ženské rysy na obrovském těle - velmi zvláštní připomenutí Haškovy nepřehlédnutelné osobnosti... A co teprve, když herečka navlékne hlavu a kožich udiveně tupého křečka nebo děsivý hábit a čelenku indiánské velké matky!

Honzátkové otec (Jiří Panzer) a syn (Lukáš Příkazský) zdatně sekundují jako reprezentanti jímavé směšnosti pánů tvorstva a esence měšťáckého češství. Synkovi trčí z odporných kraťásků tenké nožičky, taťkovi nad stejně hubenými končetinami v podvlíkačkách smutný břich s chlupatým porostem. Cifrování těch dvou na moravskou lidovou je přesnější obrázek lidstva než stovky sociologických studií.

Produkce doprovázená čtveřicí výborných muzikantů se právem hlásí k tradici bohémských, mystifikačních kabaretů, které Hašek se svými přáteli Františkem Langerem, E. E. Kischem nebo E. A. Longenem provozoval po hospodách. Kabaret Hašek mísí bohapustou "srandu" s vysokou poezií a nabízí opravdu jedinečný typ zábavy.