V Paříži zemřel surrealista Camacho, který okouzlil Bretona

V Paříži zemřel ve středu jeden z posledních proslulých surrealistických malířů Jorge Camacho ( 1937-2011). Ačkoli byl původem Kubánec, od roku 1959 žil ve Francii.

Pro jeho život i tvorbu bylo rozhodující setkání s André Bretonem, kterého záhy okouzlila nevšední malířova imaginace a v roce 1965 věnoval  Camachově  dílu zásadní text ve své knize Surrealismus a malířství.

Jorge Camacho, malíř, básník a od 80. let i fotograf, se záhy po svém příjezdu do Paříže stal jedním z předních členů surrealistické skupiny a i po Bretonově smrti v roce 1966 se podílel na pokračování surrealistického dobrodružství.

V roce 1968 pomáhal v Praze s výstavou Princip slasti a stal se osobním přítelem  řady českých surrealistů, především Martina Stejskala, jehož tvorbu v počátcích v mnohém ovlivnil. Kromě několika společných kreseb namalovali i společný obraz, který věnovali Vratislavu Effenbergerovi, vůdčímu duchu českého poválečného surrealismu.

Zlom v roce 1968

V Camachově temném, pozoruhodném a inspirativním díle, v tomto osobním bestiáři se prolínají osobitě zpracované vlivy jak spisovatelů, například Raymonda Roussela, markýze Sada či Georges Bataille, tak jeho soustavné studium tradiční alchymie a hermertismu, kubánských  šamanů  stejně jako i jeho nevšední zájem o ornitologii, které se věnoval především v Andalusii a Venezuele.

Ilustroval rovněž knihy svých přátel jako byla básnířka Joyce Mansourová, básníci Guy Cabanel či Vincent Bounoure.

Jeho vztah ke Kubě se zásadně změnil poté, co Fidel Castro uvítal obsazení Československa v roce 1968. Camacho poté osobně podporoval některé kubánské disidenty a po jedné návštěvě Havany propašoval do Francie rukopis knihy svého přítele Reinalda Arenase, který byl vezněm Castrova režimu.

Vzápětí po vydání knihy, se poměrně neznámý Arenas stal uznávaným spisovatelem a Havana mu musela po tlaku světové veřejnosti dovolit odjezd do New Yorku, kde zemřel na AIDS.

Návrat v poslední dekádě

Jorge Camacho byl po celý svůj život uznávaným a především inspirovaným i inspirujícím malířem, jedním z "vidoucích".

O jeho tvorbě se znovu začalo šířeji mluvit po roce 2002, kdy se v pařížském Centre Pompidou uskutečnila velká expozice věnovaná předválečnému surrealismu.

Výstava vyvolala novou vlnu zájmu o surrealismus a logicky i o tvorbu Jorge Camacha. O  posledních jeho výstavách se tedy opět hovořilo jako o událostech. A o jeho díle, od cyklu Neposkvrněné početí papežů přes Tanec smrti až po Lesy a písek jen z uznáním i poklonou.