Pád akcií EADS, firmy, která vedle dopravních letadel Airbus, jež konkurují americkým boeingům, vyrábí leccos podstatného i v evropském vojenském sortimentu, pokračoval i minulý týden.
Žádná dobrá zpráva pro podnik, který se zrodil, aby posloužil jako důkaz evropské spolupráce. Potíže jsou takové, až se šéf Airbusu Christian Streiff svěřil Financial Times, že "bude trvat desítku let, než se co do rozvoje a efektivity dostaneme na úroveň Boeingu".
Narůstající patálie bude muset řešit proces, kterému se manažerským eufemismem říkává restrukturalizace a který zaměstnanci znají jako propouštění. Tady čeká evropskou integraci zkouška ohněm. Na Airbusu se podílí Francie, Německo, Španělsko i Británie, ale pro produkci rozptýlenou do šestnácti různých míst mají největší význam továrny v Toulouse a v Hamburku. Proto se při řečech o propouštění musí ježit vlasy jak prezidentu Chirakovi, protože Francii příští rok čekají volby, tak kancléřce Merkelové, která ledva propasírovala velkou koalicí návrh reformy zdravotnictví, stojí před otázkou, zda tímto krokem pro velkou koalici reformy neskončily.
Zatímco Airbus čeká propouštění, Německo či Španělsko chtějí navýšit svůj podíl v mateřské EADS a posílit svůj vliv na rozhodování. Hlásí se někdo další? No právě. Když se předminulý týden v Compiegne sešlo francouzsko-německo-ruské trio Jacques Chirac, Angela Merkelová a Vladimir Putin, nemluvilo se o místu konání, které proslulo jako dějiště nejdříve německé a poté francouzské kapitulace, ale o zkratce EADS.
Peníze ve schovce
Je pro EADS rizikem zbrusu nový pětiprocentní akcionář Vněštorgbank, ústav ovládaný ruským státem? Moskva má tolik přebytků z obchodní bilance, že kouká, kam je investovat. A jestli na budoucnost EADS sází Rusko, proč by své peníze neuložilo do jeho akcií?
Novému akcionáři, který svůj podíl může ještě navýšit, se vedle zisků z investice nabízí i přístup k moderním technologiím a zadní vrátka k ještě zajímavějším technologiím, totiž vojenským. Všechny obavy kremelský vládce velkoryse odráží. "Jestli se Evropané bojí Ruska, tak proto, že je velké a bohaté," citoval moskevský list Kommersant prezidenta Putina.
Jak vidí nového akcionáře EADS novináři v Moskvě? Počátkem září Sergej Skljarov z deníku Nězavisimaja Gazeta poukázal na chystanou privatizaci Vněštorgbanky, nyní druhého největšího bankovního ústavu v zemi. Její logika stojí za zmínku.
Když po prezidentu Jelcinovi nastoupil Putin, vzal si na paškál miliardáře vyrostlé z "divokých" devadesátých let, viz případ Jukos a Michail Chodorkovskij. V roce 2008 má Vladimira Putina po dvou volebních obdobích v prezidentském úřadě vystřídat někdo další. Vzejde nejspíše z jeho okolí tak, jako i dnešního prezidenta jeho předchůdce vyvezl výtahem k moci.
Nyní předpokládaná repríza: Nový vládce nainstaluje vlastní lidi a ti se pustí do nového "dělení zdrojů". Podle Nězavisimoj Gazety si nákupem zahraničních akcií Vněštorgbankou někdo může včas ulít kapitál do bezpečí. Vida, západní matrjoška v sobě ukrývá východní sestru. Stojí za to. Pět procent EADS koštuje bratru 780 miliónů eur.
Kde se Evropa obchází
Za necelý rok David Cameron rozhýbal jako předseda britské konzervativce natolik, že si vysloužil přezdívku "Tory Blair". Na sjezdu minulý týden jeho řeč ohlašovala s kormidlem nasměrovaným do politického středu, že ty příští volby budou pro torye konečně vítězné.
Jsou tu pouze dva zádrhele: V dobývaném středu sedí labouristé, kam je dovedl Tony Blair, od kterého si Cameron půjčuje taktické recepty. A pak: pohnout se do středu také znamená odkrýt pravé křídlo, kam se již nyní drásá strana UKIP, která požaduje odchod Británie ze EU. Volebním tématem by se tak mohla stát evropská politika a zrovna Evropě se "Tory Blair" ve svém projevu vyhnul.
Když toho o Evropě příliš nenamluvil David Cameron, co čekat od Gordona Browna, který se chystá příští rok přesídlit v Downing Street do sousedního domu, který stále ještě obývá Tony Blair?
Předminulý týden nechal Gordon Brown na sjezdu Labour Party evropské analytiky hladové. La Libre Belgique konstatovala, že v jeho projevu zaznělo jméno starého kontinentu pouze jedenkrát: "Namísto nejvyšší nezaměstnanosti v Evropě (kterou měla Británie na počátku 90. let) jsme nyní více než kdykoli předtím blízko plné zaměstnanosti." Buď nástupci Tonyho Blaira evropská politika nestojí za řeč, nebo ani nepočítá s tím, že by do ní někdy mluvil.
