Na "nové a v řadě ohledů znepokojivé" postavení demokracie ve střední Evropě poukazuje v rozsáhlém materiálu francouzského Střediska pro mezinárodní studia a výzkum (CERI) politolog Jacques Rupnik. Důvodem jeho znepokojení je vzestup populismu v této části Evropy. Nynější vývoj se podle jeho názoru může odrazit negativně na dalším vývoji Evropské unie.


Pravicoví populisté v Polsku a levicoví na Slovensku teď řídí vlády spojené s extremistickými a protievropsky zaměřenými nacionalistickými stranami. V Praze vede menšinová vláda, která nedostala důvěru parlamentu, čistku velkého rozsahu v horních sférách státní správy. V Bulharsku se v kampani k prezidentským volbám střetl bývalý komunista se skoro fašistou, konstatuje Rupnik.


Za charakteristické pro tato populistická hnutí označuje to, že nejsou protidemokratická, ale protiliberální, že znovu zpochybňují konsensus, který sjednotil elity po roce 1990, a že se stavějí zdráhavě nebo přímo odmítavě k evropské integraci.


Zdá se tedy, že hypotéza, podle níž vstup těchto států do Evropské unie přispěje ke stabilizaci jejich politického systému, funguje jen ve fázi předcházející vstupu. Jakmile tam jsou, zdá se, jakoby převládl postoj shrnutý zhruba slovy "teď vám můžeme ukázat, kdo jsme doopravdy". Někdy lze podle Rupnika zaznamenat podivné uspokojení nad opětným připojením se k Evropě proto, aby bylo možné stavět se proti těm, kdo ji půl století budovali "bez nás". Zdá se, že nacionalističtí populisté východní Evropy měli už dlouho chuť říci, jaký druh Evropy měli na mysli oni - "Evropu svrchovaných národních států", "Evropu křesťanskou", stojící v opozici k její materialistické, dekadentní, mravně laxní a nadnárodní verzi, píše Rupnik.


Prvním důsledkem tohoto vzestupu populismu na EU podle něho je, že vůbec neprospěje jejímu dalšímu rozšiřování. "Není možné, jak to denně dělají (polský prezident Lech) Kaczyński a (český prezident Václav) Klaus, popisovat EU jako hrozbu a zároveň žádat, aby se výhody z přijetí rozšířily na dlouhou řadu potenciálních kandidátů od Ukrajiny po Kavkaz." Zadruhé jde o to, že kvůli populistům z Východu nehrozí unii nějaký brzký rozpad, ale stálá eroze politické vazby mezi jejími členy.


Rupnik ale soudí, že i když je situace znepokojivá, jsou nejméně dva důvody neupadnout do katastrofismu - fakt, že populismus působí v cyklech, a účinnost evropského tlaku, která se už dříve projevila v případě populistů z Rakouska, Itálie, Belgie, Nizozemska nebo Dánska.