Za příklad korektní politické kultury by mohla sloužit názorová různorodost uvnitř Charty 77, domnívá se vůdčí osobnost tohoto protitotalitního hnutí, dramatik a bývalý český prezident Václav Havel. V Chartě "byli lidé velmi rozmanitých názorů, jenomže na rozdíl od dnešních českých politiků nehledal jeden na druhého stále něco, čím by mu ublížil, ale spolupracovali a táhli za jeden provaz," řekl Havel při příležitosti 30. výročí zveřejnění prvního prohlášení Charty 77.


V českém prostředí se podle něho stává, že jednou za dvacet let, když proběhnou určitá střídání generací a dorostou jiní lidé s jinou zkušeností, se začínají poměry měnit a otřásat.


"To nemusí být žádná revoluce. Dnes žijeme ve společnosti, která mlčky přihlíží, jak se naše země mění v jednu gigantickou aglomeraci, kde za pár let nebude možné dýchat a kde nebude nic zeleného. Mlčky tomu lidé přihlížejí, protože teď bezprostředně je to neohrožuje. Dříve či později zjistí, že to není dobrá cesta. Jít proti většině bude vyžadovat statečnost a možná, že přijde doba, kdy najednou ti stateční začnou mít na dění vliv," domnívá se exprezident. "Nevím, jakou to bude mít podobu, ale věřím, že velmi něžnou, jak znám naše poměry," dodal s úsměvem.


Princip Charty 77, jejíž první prohlášení bylo zveřejněno 6. ledna 1977, byl založen na tom, vzít komunistický režim v Československu za slovo. V prvním dokumentu se signatáři Charty dožadovali, aby tehdejší vláda dodržovala občanská práva, jak se k tomu zavázala v helsinském Závěrečném aktu. Podobně postupovala opozice i v dalších komunistických zemích.


"Šlo o to vzít je za slovo a říci: tohle je psáno a my chceme, aby to bylo dodržováno. My se svých práv pokojnou cestou dožadujeme," řekl Havel českým novinářům v New Yorku, kde na pozvání Kolumbijské univerzity trávil závěr loňského roku.


Začátek Charty spadá podle něho do období procesu s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe v roce 1976. Tehdy se už začaly svobodněji projevovat určité skupiny intelektuálů, ale šlo o to, aby se "prolomila hranice mezi disidentskou elitou" známou v zahraničí a "obyčejnými lidmi".


Havel s filozofem Jiřím Němcem zahájili kampaň mezi světovými osobnostmi a sbírali podpisy na podporu Plastiků i doma. "Tam někde je prapůvod Charty, protože u procesu se sešly nejrůznější skupinky občanů, které do té doby byly navzájem izolovány," řekl. Vedle intelektuálů to byli reformní komunisté i "dlouhovlasatá mládež". Toto vznikající "pluralitní společenství" dávalo možnost pro další operace. Po několika schůzkách "jsme se propracovali k prohlášení Charty", zavzpomínal.


Režim odpověděl tvrdými perzekucemi, připomněl Havel, který byl už začátkem ledna 1977 zatčen. Zmínil v té souvislosti i takzvanou antichartu, kterou byli nuceni podepisovat všichni umělci. "Ty tlaky byly ohromné, že to podepsali mnozí, kteří věděli, že podepisují něco, co je proti jejich přesvědčení, ale z existenčních důvodů to prostě udělat museli," řekl.


Obával se tehdy, že kvůli pronásledování "Charta jakoby usne" a že svým prvním prohlášením se vyčerpá. "A ono se to nestalo. Vydávala dokumenty o různých oblastech společenského života a kriticky sledovala, jak jsou základní svobody respektovány nebo jaké jsou poměry v jednotlivých oblastech," uvedl Havel, který byl mluvčím Charty třikrát a za účast v disentu strávil téměř pět let ve vězení.


Charta se stala modelem, jak čelit totalitnímu systému, který má v rukou všechny mocenské nástroje, uvedl. "Co je důležité, že se nesmí tak moc kalkulovat předem s tím, jestli to přinese zítra, pozítří nebo popozítří nějaký efekt. On ten efekt může být velmi nepřímý, dlouhodobý a téměř nepostřehnutelný," poznamenal. Může se ale stát, že takové hnutí přeroste v důležitou politickou sílu. "Tak vzniklo Občanské fórum," připomněl Havel.


Ukazuje se, že takový model nemusí být svázán jen s totalitou komunistického typu. Ačkoli konkrétní podmínky jsou odlišné, princip je univerzální. "Jestli diktatura je pravá nebo levá, je úplně jedno," prohlásil.


Zkušenosti Charty 77 se podle něho snaží přebírat například severokorejští, kubánští nebo barmští disidenti. "Zdá se, že Charta přinesla cosi, co překračuje tu zvláštní dobu zhroucení komunismu," poznamenal Václav Havel.