Rozpad vlády Václava Klause a jeho ODS, doprovázený zatloukáním faktů kolem podloudného financování koaličních stran, byl první velkou politickou krizí svobodné republiky. Poprvé se naplno projevila bohorovná filozofie, že profesionální a mravní selhání politiků není důvodem k okamžitému odchodu ze scény a do zapomnění. Od té doby se pak několikrát potvrdilo pravidlo, že když projde premiéra, projdou i reprízy.
Občané se tehdy stali očitými svědky toho, o čem se dosud mohli jen oklikou dozvídat z historie vyspělých demokracií. Že strany setrvávající dlouho u vlády se dřív nebo později začnou zabývat pouhou technologií vládnutí a konzumací moci. Odkládají a bagatelizují existující problémy, věnují se jen údržbě výsostných a výnosných pozic.
Ještě více pokrytectví
Nejen kolem ODS, ale i kolem ODA a lidovců se vyrojili falešní dárci, ve skutečnosti vládou dotovaní manažeři. Kromě Milana Šrejbra, jemuž kabinet přiklepl Třinecké železárny, zůstali praví sponzoři neodhaleni. Také proto se strany rychle vzpamatovaly a již nepoužitelný systém fiktivních sponzorů Bácse, Sinhy či firem z Panenských ostrovů nahradily novou, ještě pokrytečtější praxí.
Jejich poslanci v daleko větší míře než kdy předtím zasedli za obrovské honoráře do dozorčích rad polostátních podniků. Totéž se dělo i na regionální úrovni, kde mnozí radní a zastupitelé dodnes trůní v orgánech místních firem, zajišťujících pro město různé služby od úklidu až po teplo.
Při rozpadu ODS v listopadu 1997 také byli občané konfrontováni s dosud nevídanou politickou lží. Šlo o to, že již v září téhož roku vyslechli funkcionáři grémia ODS nabídku hlavního manažera Tomáše Ratiborského využít k financování ODS jakýchsi 170 miliónů korun ze zahraničí. A hlasovali o usnesení, odmítající jakékoliv využití těchto peněz. Přesto po rezignaci Josefa Zieleniece několikrát zopakovali Václav Klaus a zbylí místopředsedové, že se na grémiu o žádném problému v hospodaření nejednalo.
Poprskávání a mravokárci
Tohle zatloukání část veřejnosti sice poněkud šokovalo, ale nevyvolalo bouři odporu. Spíš se rozšířila všeobecná apatie vůči lži.
Když někteří novináři nebo intelektuálové trvali na tom, že by šéfové stran, které pod jejich vedením ztratily věrohodnost, měli odejít, ozývali se popuzení relativisté: Pozor, to je mravní fundamentalismus, morální přetěžování politiky! Brzy si však mohli připomenout varovná slova konzervativního myslitele Edmunda Burkeho, že když se "slupka morální zvyklosti poruší, vyšlehnou zevnitř plameny a zahrozí nebezpečí, že se puklina rozšíří, ba že snad pohltí celou civilizaci".
Puklina české politické krize sice nepohltila civilizaci, ale na dlouho umrtvila náš politický systém. Oslabený šéf ODS v touze udržet si co nejvíc mocenského vlivu posvětil předsedovi ČSSD existenci jednobarevného socialistického kabinetu, který si většina voličů nepřála. Ve snaze vysvětlit svým příznivcům nevysvětlitelné a omluvit neomluvitelné pak mnozí politici ODS čím dál víc upadali do jakéhosi křečovitého poprskávání, na tváři se jim usazoval věčně ukřivděný výraz. Ten ostatně můžeme u některých z těch, kteří přetrvávají ve vedení ODS nebo přesídlili na Hrad, pozorovat dodnes.
Záhada černého konta
Teprve po zásadním odmítnutí nového spojenectví ČSSD a ODS Vladimírem Špidlou v roce 2002 se uvolnily kry, do nichž zaklela politiku skrytá koalice Václava Klause a Miloše Zemana.
Co stále zůstává u ledu, jsou okolnosti černého financování stran v polovině devadesátých let. Dosud nevíme nic o účtu, který si měla ODS založit v diskrétní švýcarské bance a shromažďovat na něm finanční sumy z privatizačních provizí. Mnohé přitom nasvědčovalo, že černé konto nebylo úplným výmyslem nepřátel Václava Klause. Již během krize například nebyl schopen bývalý zaměstnanec ODS Ludvík Otto vysvětlit původ čtyřiceti miliónů korun, které přišly na jeho konta. Ani to, proč z těchto účtů mohl vybírat místopředseda ODS Libor Novák.
Mlčení, které trvá dodnes
V roce 2000 pak proniklo do tisku, že česká protikorupční služba obdržela ze Švýcarska policejní depeši potvrzující, že v curyšské bance existuje účet, z něhož putovaly peníze na konta, spojená s druhdy vládní stranou. Krátce na to se ale vyhrotil tlak na šéfa protikorupční jednotky Evžena Šírka, který brzy funkci opustil.
Mlčení vyšetřovatelů, jež se pak rozprostřelo nad kontem ODS, trvá dodnes a zůstává znepokojivým mementem osmého výročí Klausova premiérského pádu.
jiri.leschtina@economia.cz
Občané se tehdy stali očitými svědky toho, o čem se dosud mohli jen oklikou dozvídat z historie vyspělých demokracií. Že strany setrvávající dlouho u vlády se dřív nebo později začnou zabývat pouhou technologií vládnutí a konzumací moci. Odkládají a bagatelizují existující problémy, věnují se jen údržbě výsostných a výnosných pozic.
Ještě více pokrytectví
Nejen kolem ODS, ale i kolem ODA a lidovců se vyrojili falešní dárci, ve skutečnosti vládou dotovaní manažeři. Kromě Milana Šrejbra, jemuž kabinet přiklepl Třinecké železárny, zůstali praví sponzoři neodhaleni. Také proto se strany rychle vzpamatovaly a již nepoužitelný systém fiktivních sponzorů Bácse, Sinhy či firem z Panenských ostrovů nahradily novou, ještě pokrytečtější praxí.
Jejich poslanci v daleko větší míře než kdy předtím zasedli za obrovské honoráře do dozorčích rad polostátních podniků. Totéž se dělo i na regionální úrovni, kde mnozí radní a zastupitelé dodnes trůní v orgánech místních firem, zajišťujících pro město různé služby od úklidu až po teplo.
Při rozpadu ODS v listopadu 1997 také byli občané konfrontováni s dosud nevídanou politickou lží. Šlo o to, že již v září téhož roku vyslechli funkcionáři grémia ODS nabídku hlavního manažera Tomáše Ratiborského využít k financování ODS jakýchsi 170 miliónů korun ze zahraničí. A hlasovali o usnesení, odmítající jakékoliv využití těchto peněz. Přesto po rezignaci Josefa Zieleniece několikrát zopakovali Václav Klaus a zbylí místopředsedové, že se na grémiu o žádném problému v hospodaření nejednalo.
Poprskávání a mravokárci
Tohle zatloukání část veřejnosti sice poněkud šokovalo, ale nevyvolalo bouři odporu. Spíš se rozšířila všeobecná apatie vůči lži.
Když někteří novináři nebo intelektuálové trvali na tom, že by šéfové stran, které pod jejich vedením ztratily věrohodnost, měli odejít, ozývali se popuzení relativisté: Pozor, to je mravní fundamentalismus, morální přetěžování politiky! Brzy si však mohli připomenout varovná slova konzervativního myslitele Edmunda Burkeho, že když se "slupka morální zvyklosti poruší, vyšlehnou zevnitř plameny a zahrozí nebezpečí, že se puklina rozšíří, ba že snad pohltí celou civilizaci".
Puklina české politické krize sice nepohltila civilizaci, ale na dlouho umrtvila náš politický systém. Oslabený šéf ODS v touze udržet si co nejvíc mocenského vlivu posvětil předsedovi ČSSD existenci jednobarevného socialistického kabinetu, který si většina voličů nepřála. Ve snaze vysvětlit svým příznivcům nevysvětlitelné a omluvit neomluvitelné pak mnozí politici ODS čím dál víc upadali do jakéhosi křečovitého poprskávání, na tváři se jim usazoval věčně ukřivděný výraz. Ten ostatně můžeme u některých z těch, kteří přetrvávají ve vedení ODS nebo přesídlili na Hrad, pozorovat dodnes.
Záhada černého konta
Teprve po zásadním odmítnutí nového spojenectví ČSSD a ODS Vladimírem Špidlou v roce 2002 se uvolnily kry, do nichž zaklela politiku skrytá koalice Václava Klause a Miloše Zemana.
Co stále zůstává u ledu, jsou okolnosti černého financování stran v polovině devadesátých let. Dosud nevíme nic o účtu, který si měla ODS založit v diskrétní švýcarské bance a shromažďovat na něm finanční sumy z privatizačních provizí. Mnohé přitom nasvědčovalo, že černé konto nebylo úplným výmyslem nepřátel Václava Klause. Již během krize například nebyl schopen bývalý zaměstnanec ODS Ludvík Otto vysvětlit původ čtyřiceti miliónů korun, které přišly na jeho konta. Ani to, proč z těchto účtů mohl vybírat místopředseda ODS Libor Novák.
Mlčení, které trvá dodnes
V roce 2000 pak proniklo do tisku, že česká protikorupční služba obdržela ze Švýcarska policejní depeši potvrzující, že v curyšské bance existuje účet, z něhož putovaly peníze na konta, spojená s druhdy vládní stranou. Krátce na to se ale vyhrotil tlak na šéfa protikorupční jednotky Evžena Šírka, který brzy funkci opustil.
Mlčení vyšetřovatelů, jež se pak rozprostřelo nad kontem ODS, trvá dodnes a zůstává znepokojivým mementem osmého výročí Klausova premiérského pádu.
jiri.leschtina@economia.cz
