Mezivládní konference je zatím na mrtvém bodě

BRUSEL 19. října (ČTK) - Dvakrát šéfové vlád, dvakrát ministři zahraničí - pětadvacetičlenná mezivládní konference o ústavě Evropské unie má za sebou čtyři kola, aniž pokročila o píď. Čas se utratil na monology jednotlivých politiků, návrhy na kompromisní řešení nebyly zatím ani předloženy.
Není to vůbec jednoduché. Kolem stolu přibylo 10 zemí, z nichž každá také hájí své národní zájmy. Z mechanického součtu požadavků jedněch a druhých se točí hlava. Navíc ústava připomíná jádro smyslu evropské integrace, dotýká se významně svrchovanosti každého státu, vyvolává zanícené domácí debaty, jež se pak přenášejí na evropskou úroveň.
Tak například český ministr zahraničí Cyril Svoboda se od minulého pondělka připojil ke Slovákům, Britům či Švédům s požadavkem, aby se ministrovi zahraničních věcí, kterého má budoucí EU mít, neříkalo takto, ale jen nějak obecněji, jako "představitel pro zahraniční politiku". Zdůvodnil to argumentací české opozice, že "ministr" jaksi patří k národnímu státu, takže vzniká dojem, jako by na evropské úrovní vznikal "superstát".
Odhlédne-li se od takových kuriozit a drobných požadavků, seschnou klíčové problémy mezivládní konference v podstatě na dva stěžejní - složení Evropské komise a dosahování většiny při hlasování v Radě EU. Mezi diplomaty se rodí dojem, že by šlo dosáhnout docela rychle shody, aby každá země měla v EK komisaře. Tím by se uspokojily malé země včetně České republiky a povedlo by se lépe izolovat Polsko a Španělsko, které trvají na tom, aby se zachoval systém rozvážení hlasů podle Smlouvy z Nice.
Premiér Silvio Berlusconi už oznámil, že bude chtít uspořádat dodatečný minisummit v polovině listopadu, který by politicky připravil konečný kompromisní "balík", jehož detaily by pak koncem měsíce na konkláve v Římě dohodli ministři zahraničí. Jejich výplod má pak být předložen šéfům států a vlád na řádném summitu 13. prosince v Bruselu.
"Určitě se dohodnou," předovídá Ludlow. "Tyto konference nikdy neztroskotají. Což ovšem neznamená, že jsou vždycky úspěšné. Tedy zda to, co z nich vzejde, lze považovat za uspokojivou dohodu."