Většina současných konkursů vede k úplné likvidaci firem. Připravovaný zákon ale počítá s institutem reorganizace. Jejím smyslem je udržet firmy v chodu a dát jejich současnému vedení poslední šanci, aby je se souhlasem věřitelů dostalo z problémů.
Podle místopředsedy vlády Martina Jahna by toho mohlo využít zhruba pět procent podniků, které zatím vyhlašují bankrot.
Věřitelé v hlavní roli
Klíčovou roli při rozhodování o reorganizaci mají hrát věřitelé a navíc se dopředu předpokládá, že tato možnost bude umožněna jen větším podnikům. Tedy firmám, které buď mají obrat přes 100 miliónů korun za poslední účetní období, nebo v hlavním poměru zaměstnávají alespoň sto lidí.
Tato kritéria ale zřejmě budou předmětem dalších sporů ve sněmovně. S taktovým omezením nesouhlasili ani experti Ministerstva spravedlnosti. Nakonec ale ustoupili argumentům ekonomů, že reorganizace musí být vyhrazena jen pro významné firmy v potížích, zatímco u ostatních je na místě co nejrychlejší prodej majetku.
"Reorganizace je totiž spojena s dost velkými náklady, které menší a střední firmy neunesou. Zahraniční zkušenosti navíc ukazují, že řada takových firem po několika letech stejně skončila v konkursu," řekl Petr Hájek z Jahnova expertního týmu na Úřadu vlády.
S tím ale nesouhlasí parlamentní levice a bude se pokoušet o změkčení těchto limitů, přesně tak jako o tom před půl rokem marně usilovalo Ministerstvo spravedlnosti.
Sto procent pro banky
Ještě větší spor se povede o tom, do jaké míry mají banky mít zákonný nárok na peníze, které před tím půjčily oproti zástavě. Nyní mají při konkursu nárok na 70 procent zástavy, vládní návrh jim přiznává až sto procent minus náklady na konkurs do výše maximálně pěti procent.
Levice je ale ochotná bankám přiznat maximálně 80 procent. "Pokud by to bylo víc, tak to povede k tomu, že normální věřitelé, například nějaký dodavatel, při konkursu nedostane vůbec nic. To by určitě nebylo spravedlivé," říká poslanec ČSSD Miloslav Kala.
Banky ale tvrdí, že bez možnosti, že se bez větších problémů dostanou ke svým penězům, není možné počítat s tím, že budou ochotněji půjčovat malým a středním firmám. Česká bankovní asociace rovněž usiluje o to, aby při konkursech, zejména při jmenování konkursních správců, vrostl vliv věřitelů. "Bez toho totiž nebude možné přerušit kriminální spojení mezi správci a konkursními soudci. Případ Berka je jen špičkou ledovce," říká tajemník asociace Petr Špaček. Vládní novela předpokládá, že konkursního správce sice bude jmenovat soud, ale věřitelé už na své první schůzi mohou prosadit jeho dovolání a dosadí nové správce podle vlastního výběru.
Po německém vzoru návrh počítá i se zavedením osobních bankrotů. Ty by měly řešit situaci lidí, kteří se předluží a nejsou schopni závazky reálně splatit, i kdyby na ně vydělávali celý svůj zbývající život. V plánu oddlužení dlužník uvede, jaké částky a do kdy nabízí k uspokojení pohledávek věřitelů, s tím, že doba splácení nesmí překročit pět let. Oddlužení by v konečném důsledku mělo být výhodné i pro věřitele, kteří v kratším časovém období získají alespoň část pohledávky, než aby dlouhodobě a s vysokými náklady vymáhali pohledávku celou.
V neposlední řadě je pak z hlediska podnikatelské veřejnosti významná možnost obnovy dlužníkovy koupěschopnosti a zvýšení jeho spotřeby.
Konkursní zákon
Podle místopředsedy vlády Martina Jahna by toho mohlo využít zhruba pět procent podniků, které zatím vyhlašují bankrot.
Věřitelé v hlavní roli
Klíčovou roli při rozhodování o reorganizaci mají hrát věřitelé a navíc se dopředu předpokládá, že tato možnost bude umožněna jen větším podnikům. Tedy firmám, které buď mají obrat přes 100 miliónů korun za poslední účetní období, nebo v hlavním poměru zaměstnávají alespoň sto lidí.
Tato kritéria ale zřejmě budou předmětem dalších sporů ve sněmovně. S taktovým omezením nesouhlasili ani experti Ministerstva spravedlnosti. Nakonec ale ustoupili argumentům ekonomů, že reorganizace musí být vyhrazena jen pro významné firmy v potížích, zatímco u ostatních je na místě co nejrychlejší prodej majetku.
"Reorganizace je totiž spojena s dost velkými náklady, které menší a střední firmy neunesou. Zahraniční zkušenosti navíc ukazují, že řada takových firem po několika letech stejně skončila v konkursu," řekl Petr Hájek z Jahnova expertního týmu na Úřadu vlády.
S tím ale nesouhlasí parlamentní levice a bude se pokoušet o změkčení těchto limitů, přesně tak jako o tom před půl rokem marně usilovalo Ministerstvo spravedlnosti.
Sto procent pro banky
Ještě větší spor se povede o tom, do jaké míry mají banky mít zákonný nárok na peníze, které před tím půjčily oproti zástavě. Nyní mají při konkursu nárok na 70 procent zástavy, vládní návrh jim přiznává až sto procent minus náklady na konkurs do výše maximálně pěti procent.
Levice je ale ochotná bankám přiznat maximálně 80 procent. "Pokud by to bylo víc, tak to povede k tomu, že normální věřitelé, například nějaký dodavatel, při konkursu nedostane vůbec nic. To by určitě nebylo spravedlivé," říká poslanec ČSSD Miloslav Kala.
Banky ale tvrdí, že bez možnosti, že se bez větších problémů dostanou ke svým penězům, není možné počítat s tím, že budou ochotněji půjčovat malým a středním firmám. Česká bankovní asociace rovněž usiluje o to, aby při konkursech, zejména při jmenování konkursních správců, vrostl vliv věřitelů. "Bez toho totiž nebude možné přerušit kriminální spojení mezi správci a konkursními soudci. Případ Berka je jen špičkou ledovce," říká tajemník asociace Petr Špaček. Vládní novela předpokládá, že konkursního správce sice bude jmenovat soud, ale věřitelé už na své první schůzi mohou prosadit jeho dovolání a dosadí nové správce podle vlastního výběru.
Po německém vzoru návrh počítá i se zavedením osobních bankrotů. Ty by měly řešit situaci lidí, kteří se předluží a nejsou schopni závazky reálně splatit, i kdyby na ně vydělávali celý svůj zbývající život. V plánu oddlužení dlužník uvede, jaké částky a do kdy nabízí k uspokojení pohledávek věřitelů, s tím, že doba splácení nesmí překročit pět let. Oddlužení by v konečném důsledku mělo být výhodné i pro věřitele, kteří v kratším časovém období získají alespoň část pohledávky, než aby dlouhodobě a s vysokými náklady vymáhali pohledávku celou.
V neposlední řadě je pak z hlediska podnikatelské veřejnosti významná možnost obnovy dlužníkovy koupěschopnosti a zvýšení jeho spotřeby.
Konkursní zákon
