Z tématické analýzy Českého statistického úřadu vyplývá, že dluhy na bydlení se na celkové úhrnné částce podílely 244,6 mld. Korun. Celkové zadlužení domácností se za léta 1993 až 2005 zvýšilo více než devětkrát. Přestože celkové dluhy domácností stále rostou, je na nich vidět pozitivní trend ve změně struktury tohoto zadlužení. Tato skutečnost zčásti mírní riziko, které může prudká dynamika dluhů představovat pro úvěrující bankovní domy či jiné věřitele.

Zatímco do roku 2002 měly největší dynamiku spotřebitelské úvěry, od té doby rostou nejrychleji hypoteční úvěry. Jejich objemy se za posledních sedm let zvyšují průměrným ročním tempem přes 33 procent. Dřívější negativní vnímání dluhů se v průběhu více než deseti let změnilo a úvěry se staly běžnou součástí rodinných financí.

Za raketovým růste dluhů českých domácností leží především nově otevřené horizonty spotřeby zasahujících i ochotu lidí utrácet - v nominálním vyjádření stouply v roce 2004 ve srovnání s rokem 1995 výdaje na konečnou spotřebu domácností o 77 procent, zatímco růst jejich hrubého disponibilního důchodu byl nižší (+65 procent). Dalšími důvody rostoucího využívání „cizích“ zdrojů jsou změny v mentalitě českého obyvatelstva pokud jde o náhled na zadluženost, která přestala být strašákem budoucí finanční stability rodin, a také zvyšující se životní standard. Významně ovlivnila ochotu lidí k životu na dluh i relativně snadná dostupnost půjček ze strany bank, leasingových společností, firem splátkového prodeje a zejména jejich agresivní marketing. Prodlužující se doba splácení půjček znamená nižší měsíční splátky, což často usnadňuje volbu, zda přijmout úvěr.

Mohutným akceleračním prvkem působícím na růst zadluženosti českých domácností je snaha získat vlastní bydlení. V roce 1997 představovaly úvěry na bydlení, tedy hypoteční úvěry a úvěry ze stavebního spoření, 24,9 procenta celkových půjček domácností. V roce 2004 to bylo již 71,9 procenta a od ledna do konce letošního srpna 72,4 procenta, což je více než 30 miliard korun. V květnu 2002 byl objem hypotečních úvěrů (40,1 miliardy korun) poprvé vyšší než objem půjček ze stavebního spoření (39 miliard korun).

Vysoký podíl úvěrů na bydlení snižuje rizika úvěrujících bank či jiných věřitelů. Vypůjčené peníze jsou totiž použity na účel, u něhož je životnost zpravidla delší než délka splatnosti. Peníze tedy nejsou spotřebovány dříve, než dlužník zaplatí. Rizikem pro banky však může být přehřátí trhu nemovitostí a následný propad cen, který by znehodnotil zástavy na čerpané hypoteční úvěry.


Následujeme evropský trend

Silná dynamika úvěrů na bydlení přibližuje Českou republiku k průměru zemí eurozóny, kde také stoupá podíl úvěrů na bydlení. Ze 67,1 procenta v roce 2003 stoupl na 69 procent v srpnu 2005. V Česku činil v roce 2003 tento poměr 67,2 procenta a byl téměř totožný jako v eurozóně. Letos v srpnu však úvěry na bydlení pro české domácnosti svým podílem 72,4 procenta, což je již více než průměr eurozóny.

Přesto se však Česko přibližuje zemím EU spíše v ochotě přijímat riziko než v ostatních proporcích. Pokud jde o vzájemný poměr vkladů a půjček v sektoru domácností, má ČR stále relativně velký prostor pro růst zadluženosti. Podle statistik Evropské centrální banky byl v eurozóně v srpnu 2005 objem celkových půjček domácností téměř stejný jako celkové vklady domácností - podíl činil 95 procent. V Česku se úvěry domácnostem od bank na objemu jejich vkladů v bankovním sektoru podílely ve stejné době pouze 35 procenty.

Od poloviny roku 1996 převýšilo tempo růstu úvěrů obyvatelstvu dynamiku úvěrů za sektor domácnosti celkem (tedy vč. živností). Velmi rychlý růst zejména dlouhodobé zadluženosti obyvatelstva je patrný od roku 1999. Vzedmuvší se vlnu hypotečního úvěrování doprovázel také rychlý růst úvěrů ze stavebního spoření, jejichž dynamika však za hypotečními úvěry mírně zaostávala.
Start trhu hypotečních úvěrů v České republice nutil časem banky do boje o klienty hlavně prostřednictvím ceny půjček. Vysoká poptávka po bydlení tlačila však ceny nových i starších bytů stále výš, což zvyšovalo riziko vzniku bubliny u tohoto typu aktiv. Při použití srovnávací základny průměru roku 2000, pak ve čtvrtém čtvrtletí 2001 vzrostly ceny bytů o téměř čtvrtinu, rok nato o 47 procent a ve čtvrtém čtvrtletí roku 2003 podle zatím posledního propočteného údaje ukázal cenový index za celou ČR nárůst o 81 procent.


Vývoj úvěrů je poměrně příznivý

Za posledních necelých pět let si lidé půjčili 244,7 mld. korun (z toho formou hypotečních úvěrů 125,6 mld. korun a úvěrů ze stavebního spoření 78,3 mld. korun) a průměrné tempo růstu jejich úvěrů z bankovního sektoru dosahovalo každoročně 19,1 procent.

Zatímco poměr úhrnné výše vkladů domácností v bankovním sektoru k výdajům na HDP v běžných cenách se v čase téměř nemění - v roce 1997 činil 32,9 procent, v roce 2004 pak 32,3 procent -, objem úvěrů domácnostem stoupl za uvedené roky z 2,7 procent na 10,3 procent HDP. Samotné úvěry na bydlení vzrostly z 0,7 procent na 7,4 poecnt HDP. Objem hypotečních úvěrů v roce 2004 představoval 4,4 procent HDP a úvěrů ze stavebního spoření 3 procent HDP. V evropském kontextu jde i přes rychlou dynamiku o podíly nízké.

Vývoj struktury zadlužení (přesun od spotřebitelských úvěrů k uvěrům na bydlení) je sice relativně příznivý, nicméně rizikem může být pokles cen zastavených nemovitostí. Pro celkovou zadluženost analyzovaného sektoru pak platí obecné riziko ohrožení zejména nízkopříjmových domácností (soustředěných však zpravidla spíše na spotřebitelské úvěry), u nichž cyklický vývoj ekonomiky může ohrozit jejich schopnost splácet, a to zejména v regionech s nadprůměrnou nezaměstnaností.