Česko je zemí, kde se výrazně více vyplatí utrácet než vydělávat. Více než dvě ze tří korun, které stát na daních vybere, mu lidé a firmy zaplatí ze svých příjmů, jen necelou korunu ze spotřeby. Přímé daně z příjmů a zisků plní státní pokladnu ze 68,5 procenta. Tak významnou roli nehrají v žádné jiné zemi Evropské unii.
Právě daně jsou ve vyspělých zemích Evropy i Spojených státech stále častěji tématem, které rozhoduje volby. Nastupující německá kancléřka Angela Merkelová ví, že ji o rozhodující hlasy připravil mimo jiné návrh na zvýšení daně z přidané hodnoty a koketování jejího finančního experta Paula Kirchhofa s rovnou daní. I nynější souboj ČSSD a ODS o to, kdo, komu a jak moc sníží daně, jasně ukazuje, co bude jedno z hlavních témat příštích parlamentních voleb.
Politici už měsíce šermují statistikami a ukazují, jak jsou české daně nízké či vysoké, podle toho, co se jim zrovna hodí pro obhajobu zájmů a priorit své strany.
Daně v Česku demotivují
České daně patří v Evropské unii k průměru. Z příjmů však bere stát výrazně více než jinde v Evropě, ze spotřeby naopak méně. "To je neblahý rys českých daní. Vysoké zdanění práce snižuje motivaci a zvyšuje nezaměstnanost. Většina zemí se proto snaží čím dál víc odklánět od daní z příjmů k daním ze spotřeby," říká ekonom Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy.
"Snižte povinné odvody z platů. Pokud vám budou chybět peníze v rozpočtu, můžete naopak zvýšit ekologické daně či daně z majetku," doporučuje českým politikům Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Stejné výzvy adresuje i třeba Německu či Francii, jejichž ekonomikám se nedaří a sužuje je vysoká nezaměstnanost. Rodící se velká koalice v Německu se proto už dohodla, že zvýší DPH a sníží daně z příjmů.
V domácích poměrech zaplatí člověk s průměrným platem státu spolu se zaměstnavatelem na daních 43,6 procenta svých příjmů. V této sumě není započteno zdravotní pojištění, protože ho člověk neplatí přímo do státního rozpočtu.
Ten, kdo tvrdí, že samotné příjmové daně nejsou v Česku vysoké, má pravdu. Člověk s průměrným platem na nich zaplatí jen 8,4 procenta svých příjmů. Na poměry Evropské unie je to daň hluboko pod průměrem. Méně vezme stát podle srovnání OECD už jen Portugalci, Slovákovi, Nizozemci, Polákovi a Lucemburčanovi s průměrným platem.
Například v Irsku, které je synonymem pro nízké daně, zaplatí člověk se srovnatelným platem více: 9,6 procenta. Ještě vyšší jsou příjmové daně ve Velké Británii, další ekonomicky velmi liberální zemi. Brit odvede státu na dani 14,5 procenta svých příjmů. Vůbec nejvíc pak zaplatí Dán s 30,4 procenta.
Sociální pojištění? Spíš daň
Vysoko nad evropský průměr se však Česko dostane, když se k daním připočte sociální pojištění. To je čtvrté nejvyšší v Evropě vůbec. Člověk s průměrným platem tak zaplatí spolu se svým zaměstnavatelem státu 34 procent svých příjmů: každý měsíc 6120 korun.
A právě tady začíná politický souboj, zda jsou daně nízké, či vysoké. "Odvody pojistného nejsou daní. Člověk se jimi pojišťuje pro stáří, nemoc či nezaměstnanost," říká ministr práce Zdeněk Škromach. Většina ekonomů má však jiný názor. "V českých poměrech je sociální pojištění daní. U pojistky totiž existuje silná vazba mezi tím, co zaplatíte, a co za to, až přijde čas plnění, získáte," říká Schneider.
U českého pojištění tato jednoduchá pojistná vazba neexistuje. Povinnost platit nemá meze. Důchody, nemocenská či podpora v nezaměstnanosti naopak ano. Ať má člověk jakkoliv vysoké příjmy, podle nového vládního zákona o nemocenské nedostane na neschopence více než šestnáct tisíc korun, nyní jen necelých jedenáct tisíc.
Ještě menší roli hraje výše platu u důchodů. Ten, kdo celý život platil neomezené pojistné z velmi vysokých příjmů, má ve stáří stejně vysokou penzi jako ten, kdo vydělával mnohem méně. Pro člověka, který pracoval za podprůměrný plat, neznamená odchod do penze výrazný pokles životní úrovně. Tomu, kdo vydělával a platil pojistné z platu přesahujícího sto tisíc korun, se původní životní úroveň ztenčí na desetinu.
I proto, že v Česku jako jediné Evropské zemi neexistují stropy na odvody, není sociální pojištění skutečnou pojistkou, ale daní. Vláda pod tlakem zahraničních diplomatů a investorů slíbila, že stropy zavede. ČSSD však nyní na nátlak komunistů tento slib z nového zákona o nemocenské vyškrtla.
V Maďarsku jsou od odvodů osvobozeny všechny příjmy nad dvojnásobek průměrného platu, v Německu nad 1,6 a v Rakousku dokonce nad 1,3 násobek průměrného platu. Maďarský strop by tedy v Česku osvobozoval každý příjem nad 36 tisíci, německý nad 29 tisíci a rakouský nad 23 400 korun. Sociální pojištění navíc řadí mezi daně i samotné Ministerstvo financí.
Kolik žádá stát na daních
Češi by chtěli více zdanit bohaté
Co si lidé myslí podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z 10. listopadu.
Daně lidí s vysokými příjmy jsou:
vysoké 21 procent
přiměřené 22 procent
nízké 44 procent
Daně lidí s průměrnými příjmy jsou:
vysoké 50 procent
přiměřené 39 procent
nízké 3 procenta
Daně lidí s nízkými příjmy jsou:
Vysoké 73 procent
Přiměřené 16 procent
Nízké 2 procenta
Právě daně jsou ve vyspělých zemích Evropy i Spojených státech stále častěji tématem, které rozhoduje volby. Nastupující německá kancléřka Angela Merkelová ví, že ji o rozhodující hlasy připravil mimo jiné návrh na zvýšení daně z přidané hodnoty a koketování jejího finančního experta Paula Kirchhofa s rovnou daní. I nynější souboj ČSSD a ODS o to, kdo, komu a jak moc sníží daně, jasně ukazuje, co bude jedno z hlavních témat příštích parlamentních voleb.
Politici už měsíce šermují statistikami a ukazují, jak jsou české daně nízké či vysoké, podle toho, co se jim zrovna hodí pro obhajobu zájmů a priorit své strany.
Daně v Česku demotivují
České daně patří v Evropské unii k průměru. Z příjmů však bere stát výrazně více než jinde v Evropě, ze spotřeby naopak méně. "To je neblahý rys českých daní. Vysoké zdanění práce snižuje motivaci a zvyšuje nezaměstnanost. Většina zemí se proto snaží čím dál víc odklánět od daní z příjmů k daním ze spotřeby," říká ekonom Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy.
"Snižte povinné odvody z platů. Pokud vám budou chybět peníze v rozpočtu, můžete naopak zvýšit ekologické daně či daně z majetku," doporučuje českým politikům Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Stejné výzvy adresuje i třeba Německu či Francii, jejichž ekonomikám se nedaří a sužuje je vysoká nezaměstnanost. Rodící se velká koalice v Německu se proto už dohodla, že zvýší DPH a sníží daně z příjmů.
V domácích poměrech zaplatí člověk s průměrným platem státu spolu se zaměstnavatelem na daních 43,6 procenta svých příjmů. V této sumě není započteno zdravotní pojištění, protože ho člověk neplatí přímo do státního rozpočtu.
Ten, kdo tvrdí, že samotné příjmové daně nejsou v Česku vysoké, má pravdu. Člověk s průměrným platem na nich zaplatí jen 8,4 procenta svých příjmů. Na poměry Evropské unie je to daň hluboko pod průměrem. Méně vezme stát podle srovnání OECD už jen Portugalci, Slovákovi, Nizozemci, Polákovi a Lucemburčanovi s průměrným platem.
Například v Irsku, které je synonymem pro nízké daně, zaplatí člověk se srovnatelným platem více: 9,6 procenta. Ještě vyšší jsou příjmové daně ve Velké Británii, další ekonomicky velmi liberální zemi. Brit odvede státu na dani 14,5 procenta svých příjmů. Vůbec nejvíc pak zaplatí Dán s 30,4 procenta.
Sociální pojištění? Spíš daň
Vysoko nad evropský průměr se však Česko dostane, když se k daním připočte sociální pojištění. To je čtvrté nejvyšší v Evropě vůbec. Člověk s průměrným platem tak zaplatí spolu se svým zaměstnavatelem státu 34 procent svých příjmů: každý měsíc 6120 korun.
A právě tady začíná politický souboj, zda jsou daně nízké, či vysoké. "Odvody pojistného nejsou daní. Člověk se jimi pojišťuje pro stáří, nemoc či nezaměstnanost," říká ministr práce Zdeněk Škromach. Většina ekonomů má však jiný názor. "V českých poměrech je sociální pojištění daní. U pojistky totiž existuje silná vazba mezi tím, co zaplatíte, a co za to, až přijde čas plnění, získáte," říká Schneider.
U českého pojištění tato jednoduchá pojistná vazba neexistuje. Povinnost platit nemá meze. Důchody, nemocenská či podpora v nezaměstnanosti naopak ano. Ať má člověk jakkoliv vysoké příjmy, podle nového vládního zákona o nemocenské nedostane na neschopence více než šestnáct tisíc korun, nyní jen necelých jedenáct tisíc.
Ještě menší roli hraje výše platu u důchodů. Ten, kdo celý život platil neomezené pojistné z velmi vysokých příjmů, má ve stáří stejně vysokou penzi jako ten, kdo vydělával mnohem méně. Pro člověka, který pracoval za podprůměrný plat, neznamená odchod do penze výrazný pokles životní úrovně. Tomu, kdo vydělával a platil pojistné z platu přesahujícího sto tisíc korun, se původní životní úroveň ztenčí na desetinu.
I proto, že v Česku jako jediné Evropské zemi neexistují stropy na odvody, není sociální pojištění skutečnou pojistkou, ale daní. Vláda pod tlakem zahraničních diplomatů a investorů slíbila, že stropy zavede. ČSSD však nyní na nátlak komunistů tento slib z nového zákona o nemocenské vyškrtla.
V Maďarsku jsou od odvodů osvobozeny všechny příjmy nad dvojnásobek průměrného platu, v Německu nad 1,6 a v Rakousku dokonce nad 1,3 násobek průměrného platu. Maďarský strop by tedy v Česku osvobozoval každý příjem nad 36 tisíci, německý nad 29 tisíci a rakouský nad 23 400 korun. Sociální pojištění navíc řadí mezi daně i samotné Ministerstvo financí.
Kolik žádá stát na daních
Češi by chtěli více zdanit bohaté
Co si lidé myslí podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z 10. listopadu.
Daně lidí s vysokými příjmy jsou:
vysoké 21 procent
přiměřené 22 procent
nízké 44 procent
Daně lidí s průměrnými příjmy jsou:
vysoké 50 procent
přiměřené 39 procent
nízké 3 procenta
Daně lidí s nízkými příjmy jsou:
Vysoké 73 procent
Přiměřené 16 procent
Nízké 2 procenta
