Čtvrteční schůzka evropských premiérů v paláci Hampton Court u Londýna přinesla záblesky naděje, že se do konce roku podaří dospět k dohodě o budoucím sedmiletém rozpočtu společenství. Celodenní debata byla věnována hledání odpovědí na výzvy globalizace a vyhnula se řešení sporů, na kterých ztroskotal červnový summit Evropské unie.

"Věřím, že jsme vytvořili předpoklady pro dohodu (...) Evropa se opět začíná hýbat," uvedl předseda Evropské komise José Barroso. Podle českého premiéra Jiřího Paroubka jednání pomohlo prolomit ledy.

Hostitel Tony Blair se spokojil s příslibem, že britské předsednictví se ze všech sil vynasnaží do konce roku dosáhnout dohody o unijních rozpočtech pro léta 2007-2013. Jedním dechem však varoval, že to bude ještě velice obtížné.

"Pětadvacítka" se na červnovém summitu nedokázala o budoucím financování dohodnout, hlavně kvůli britské neochotě zřeknout se slevy z příspěvků do společné pokladny a kvůli francouzské obhajobě zemědělských dotací. Kvůli předchozím zamítnutí euroústavy v referendech ve Francii a Nizozemsku si také naordinovala přestávku na přemýšlení.

Blair tedy nastolil otázku, jak se má Evropa vzchopit, aby obstála tváří v tvář rostoucí ekonomické síle jiných částí světa; nechtěl odpovědi, jen společné vědomí naléhavosti a shodu v hrubých rysech. Nálada, umocněná prostředím a počasím, měla vytvořit dobré podmínky pro prosincové lámání chleba.

"Měli jsme poprvé otevřenou debatu o tématech, na kterých záleží. Britský premiér našel odvahu se zaměřit na ty největší výzvy. Věřím, že se výsledek ukáže v prosinci, i když zatím je předčasné vynášet soudy," řekla Ann Mettlerová, ředitelka nevládní analytické organizace Lisbon Council. Upozornila, že v opozici k Blairovým názorům zůstali v podstatě jen francouzský prezident Jacques Chirac a německý kancléř Gerhard Schröder, odcházející politikové.

Chirac dal opět najevo, že nepřistoupí na přílišné ústupky v zemědělských dotacích při nadcházejících jednáních ve Světové obchodní organizaci (WTO); pohrozil i francouzským vetem. Schröder zase varoval, že Německo nedokáže zvýšit příspěvek do evropského rozpočtu. Podobně smýšlí i Nizozemsko. "Premiér Balkenende nemá co ztratit. Při podpoře 30 procent voličů je pro něj lepší odmítnout dohodu, která by nebyla stoprocentně výhodná, než ji muset doma hájit," řekl nejmenovaný diplomat.

Podle exkomisaře Pavla Teličky se Britové opravdu pokusí do prosince dohodu prosadit. "Z kontaktů, které mám, si odnáším přesvědčení, že to skutečně myslí vážně," řekl Telička, který působí také jako analytik ve Středisku evropské politiky (EPC). Nedomnívá se ovšem, že by "hnací silou" jejich uvažování byly potřeby nových členských zemí.

Také europoslanec a stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil pochybuje, že by naléhání nováčků mělo rozhodující vliv. "Těžko říci, kde končí rétorika a poziční hra a kde začíná ten opravdový zájem," uvedl.

Hampton Court tedy znamenal změnu atmosféry, nikoli průlom. Šéf slovenské vlády Mikuláš Dzurinda otevřeně vyčetl Blairovi "veliké ticho" okolo finanční perspektivy během čtyř měsíců předsednictví. "Cítíme znepokojení, protože čas běží a nemáme ani obrysy budoucí dohody," uvedl.

Blairovým zájmem bylo se soustředit na shodu o prioritách, aby unie byla s to lépe obstát ve světové konkurenci. Obecně se státníci shodli na takových věcech, jako důraz na vzdělávání, vědu a výzkum, větší integrace v energetice, společný postup v boji proti terorismu a zločinu. Shoda byla jasná na úrovni zásad; jakmile se zabrousilo do podrobnosti, vyskočily rozpory.

Návrh Evropské komise tlumit sociální otřesy za pomoci zvláštního "globalizačního fondu" ve výši asi 3,5 miliardy eur narazil na dánské, estonské, slovenské i německé pochyby. Místo administrativních opatření by se unie podle Dzurindy měla pustit do reforem podle slovenského vzoru, které se na vlastní náklady "přeměnilo z tankové v automobilovou velmoc".