Rozbor DNA potvrdil, že jde skutečně o královo srdce
Minulý týden byla do královské krypty katedrály v Saint-Denis severně od Paříže uložena křišťálová nádoba, obsahující seschnuté lidské srdce. Patřilo chlapci, jehož rodiči byli Marie Antoinetta a Ludvík XVI., královský pár, který skončil na popravišti v době francouzské revoluce. Chlapec vlastně chvíli byl francouzským králem Ludvíkem XVII. Avšak nikdy neseděl na trůně. Historie zaznamenala, že zemřel ve věku deseti let. Spousta romantických teorií však tvrdila něco jiného.
Zdraví podlomené v kobce žaláře
Ludvík se narodil v roce 1785, jako druhý syn francouzského krále Ludvíka XVI. Po smrti svého staršího bratra v roce 1789 se stal nástupcem trůnu. Žádné štěstí mu to nepřineslo. Francouzská revoluce přivedla oba jeho rodiče v roce 1793 pod gilotinu a jeho uvrhla do přísně střeženého vězení.
Žil tam v temné kobce a s jídlem to taky nebylo valné. Tím se podlomilo jeho zdraví. Žalářníci jej pak sice dali na vychování do jakobínské rodiny oddané revoluci, avšak chlapec nakonec stejně zemřel 8. června 1795 na souchotě, čili tuberkulózu. Jeho tělo bylo vhozeno do společného hrobu.
Jedna jeho část se však dochovala. Při pitvě jeden z lékařů vzal v nestřeženém okamžiku chlapcovo srdce zabalené do kapesníku. Z dnešního pohledu to působí dosti morbidně, avšak uchovávání skutečných či domnělých ostatků svatých a panovníků patřilo v té době k dobrému tónu.
Dobrodružné putování
Lékař uložil srdce do sklenice s lihem, který se však vypařil, takže se tkáň usušila. Pak je ke všemu ukradl lékařův asistent. Po jeho smrti však jeho vdova lékaři srdce opět vrátila. Ten jej později předal pařížskému arcibiskupovi. Při nepokojích v roce 1831 byla sklenice se srdcem opět poškozena, avšak srdce se podařilo mezi střepy najít a nakonec předat jedné větvi královské rodiny. Po putování Francií, Rakouskem a Itálií se v roce 1975 dostalo do kaple v katedrále v Saint-Denis.
Za takových podmínek bylo skutečně velmi nejasné, zda dochované srdce je skutečně právě to, které před více než dvěma stoletími bušilo v hrudi dědice trůnu. Zvláště když existovali lidé, kteří tvrdili, že mladičký Ludvík ve skutečnosti nikdy neumřel. Podle nich jej monarchisté osvobodili a podstrčili místo něj jinou dětskou mrtvolku.
Když se po napoleonské etapě vrátila na francouzský trůn dynastie Bourbonů, vyrojily se po světě hned desítky mužů, kteří tvrdili, že právě oni jsou zázračně zachráněným králem Ludvíkem XVII. Ve svých nárocích však neuspěli.
Podvodník usvědčený se zpožděním
Nejznámějším mužem, který se za tohoto krále prohlašoval, byl jistý Charles-Guillaume Naundorff. Kolem roku 1810 se objevil v Berlíně a zdá se, že tam vystupoval velmi přesvědčivě. Nicméně Francouzi jej odmítli, a nakonec zemřel v Nizozemsku. Jeho náhrobní kámen nesl nápis: "Zde leží král Francie".
Až v roce 1998 jej z podvodu usvědčil Jean-Jacques Cassiman ze Střediska pro lidskou genetiku univerzity v belgické Lovani (Leuvenu). Jak tehdy popsal v časopise European Journal of Human Genetics, odebral spolu se svými kolegy vzorky tkáně z pohřbeného Naundorffova těla a získal z nich DNA. Tu pak porovnal s DNA z vlasů Marie Antoinetty a jejích dvou sester. Vlasy si naštěstí v medailóncích uschovávala jejich matka, rakouská císařovna Marie Terezie.
Výsledek? Vzorky DNA královských dcer a Naundorffa byly příliš odlišné, takže se ukázalo jako vysoce nepravděpodobné, že by Naundorff s nimi byl v pokrevním příbuzenském vztahu.
Test v roce 2000
Stejnou metodu - porovnání DNA - použil profesor Cassiman o něco později i přímo pro ověření pravosti Ludvíkova srdce. Nezávisle na něm prováděl stejný genetický rozbor i jiný tým, který řídil profesor Ernst Brinckmann z univerzity v německém Münsteru.
Vědcům se podařilo získat svolení a v půli prosince 1999 v Saint-Denis pietně vyndali křišťálovou schránku, v níž je srdce uloženo. Schránku odvezli do jedné pařížské laboratoře. Tam ze srdce žiletkou odřízli dva tenké plátky, jež použili pro rozbor.
Obávali se, že z usušeného srdce už nepůjde získat použitelnou DNA, ale nakonec se jim to podařilo. Porovnali ji nejen s DNA z vlasů Marie Antoinetty a jejích dvou sester, ale i se vzorky DNA dvou žijících osob - potomků sester Marie Antoinetty.
V dubnu 2000 pak obě laboratoře oznámily své výsledky. Byly shodné. Podle vědců DNA ze srdce sice nebyla zcela zachovalá, ale přesto stačila k tomu, aby se dalo nalézt dostatek shodných znaků. Vědci tedy s jistotou prohlásili, že Marie Antoinetta byla matkou onoho zemřelého dítěte.
Minulý týden se tedy při soukromě organizované ceremonii schránka s Ludvíkovým srdcem v katedrále v Saint-Denis přestěhovala o pár metrů - z kaple do krypty, v níž je pohřbena většina francouzských panovníků, včetně Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. "Konečně bude odpočívat v pokoji vedle svých rodičů," řekl k tomu Louis Alphonse de Bourbon, španělský bankéř, jehož pokrevní svazky vedou k Ludvíku XIV. a který by dnes měl nárok na královskou korunu, kdyby ovšem Francie byla monarchií.
Legendy se drží zuby nehty
"Vyřešili jsme tajemství, jež dalo vznik více než osmi stovkám knih," řekl po vyhodnocení genetických testů pro agenturu Reuters historik Philippe Delorme, který dal k testům podnět.
Nicméně stejně to neznamená, že tvorba legend končí. Milovníci tajuplných teorií se totiž jen tak nevzdávají. Poté, co genetický test potvrdil příbuznost srdce s Bourbony, se objevila teorie, že patřilo nikoli Ludvíkovi, ale staršímu synovi popraveného krále. Skutečnost, že ten zemřel ještě před revolucí a jeho tělo bylo na rozdíl od zkoumaného srdce balzamováno, vzniku dalších dobrodružných teorií nijak nebrání.
[*]
info
DNA jako důkaz
Rozboru DNA pro identifikaci osob používají především kriminalisté a soudní znalci. DNA, neboli deoxyribonukleová kyselina, kóduje dědičné informace a u každého člověka se mírně liší - s výjimkou jednovaječných dvojčat, jejichž DNA je zcela stejná. Podle DNA policisté usvědčují zločince, kteří po sobě zanechali stopy, třeba v podobě kapky krve, spermatu, ale třeba i jen buňky z úst na nedopalku cigarety či buňky pokožky na ohmataných předmětech.
Protože se dědičné vlastnosti předávají dětem, dá se porovnáním DNA různých lidí rozpoznat jejich příbuznost. Nejlépe se prokazuje vztah mezi rodiči a dětmi a mezi sourozenci. Čím jsou porovnávané osoby od sebe příbuzensky vzdálenější, tím obtížněji se jejich pokrevní spojení prokazuje.
