Světové obchodní toky jsou podle oficiálních statistik silně vychýleny v neprospěch Spojených států, což hrozí přerůst v globální finanční krizi.

USA jsou sice největším světovým dlužníkem, záhadou však je, že se Američanům z této dlužnické pozice daří získávat každoročně podstatný čistý výnos.

"Za tím musí být něco, co oficiální měření nejsou schopna zachytit, něco, čemu astrofyzikové říkají 'temná hmota'," napsali dva američtí ekonomové ve studii, která ve světě v posledních týdnech rozvířila hladinu diskusí.

USA za poslední více než čtvrtstoletí neustálých deficitů běžného účtu, měřícího výměnu zboží, služeb a příjmů z investic, nahromadily dluh přes pět bilionů dolarů, z něhož jen necelou polovinu smazaly přílivem kapitálových zisků. Jen za loňský rok schodek dosáhl rekordní výše přes 700 miliard dolarů.

Tento deficit je kryt zahraničními investicemi do amerických cenných papírů a ekonomové již dlouho poukazují na to že když tento příliv vyschne, dojde ke krizi. Otázkou je, proč taková krize, tedy pád dolaru, úprk od amerických dluhopisů, prudký růst úroků a těžká globální recese, už dávno nepřišla.

To se snaží vysvětlit ekonomové Harvardovy univerzity Ricardo Hausmann a Federico Sturzenegger ve studii 'USA a globální nerovnováha: "Může temná hmota zabránit velkému třesku?"

Došli k závěru, že ve skutečnosti Spojené státy deficit platební bilance nemají, pokud se započítají reálně existující, avšak 'neviditelná" americká aktiva v zahraničí, tedy ona 'temná hmota". Obavy analytiků a institucí z krize jsou tudíž zbytečné.

Harvardští ekonomové svou studií chtěli zproblematizovat předpovědi pohrom, šířené na základě vývoje platebních bilancí prakticky od počátku tohoto tisíciletí.

"Tradiční měření bilancí běžného účtu malují velmi zkreslený obraz reality. Ukazují nerovnováhy, které v realitě neexistují, což vede analytiky k předpovídání krizí, jež z dobrých důvodů zůstávají přeludy."

Kritiky této teorie to však od předpovídání krizí neodradilo. Například analytici bank Goldman Sachs a Deutsche Bank považují za přelom loňský rok, kdy čisté investiční výnosy USA výrazně klesly, a očekávají, že Amerika se v příštích letech ponoří do dluhů i v investičních příjmech.

Nevyhnutelné důsledky pro ekonomiku budou podle nich 'velmi náročné" a projeví se v růstu úroků, propadu spotřeby výdajů nebo pádu dolaru, popřípadě všemi třemi způsoby najednou.

Harvardští ekonomové vycházejí z toho, že v roce 1980 měly USA čistou bilanci zahraničních aktiv, tedy majetku dávajícího výnosy, v sumě 365 miliard dolarů, a výnos z těchto aktiv byl kolem 30 miliard dolarů.

Do roku 2004 však USA nahromadily na deficitech běžného účtu dluh 4,5 bilionu dolarů, což by znamenalo, že bilance zahraničních aktiv by se měla dostat do minusu asi 4,1 bilionu USD.

Při například pětiprocentním úroku z tohoto dluhu by se tak čistý výnos ze zahraničních aktiv měl přelít z přebytku do deficitu přes 200 miliard dolarů. Věřitelé požadují ze svých půjček úroky a dlužníci přirozeně za své dluhy zaplaceno nedostávají.

Jenomže jiná sada údajů k překvapení ekonomů ukazuje, že v roce 2004 byl příjem ze zahraničního jmění pro USA nadále kladný ve zhruba stejné sumě 30 miliard jako v roce 1980. Jako by si Amerika půjčila 4,5 bilionu USD dluhů za čtvrtstoletí zadarmo.

Dosud se to vysvětlovalo tak, že Američané systematicky vydělávají ze zahraničního majetku více než cizinci ze svých aktiv v USA, například tím, že jejich investice jsou rizikovější, takže i výnosnější. Jako by Američané dokázali být dlouhodobě mnohem 'chytřejšími" investory než jiní. Rovněž se mluví o vlivu daní.

Oba ekonomové však podobně jako někteří fyzikové celou otázku obrátili. Usoudili, že tam, kde je nějaký nepředpokládaný výnos (v astrofyzice obdoba zjištěného gravitačního vlivu tam, kde přístroje žádnou hmotu nepozorují), musí být i odpovídající jmění, i když nevíme jaké (temná hmota).

Zatímco fyzikové se o povaze 'temné hmoty" jen dohadují, v ekonomii je to poněkud jasnější. "Temná hmota" v obchodních tocích vzniká podle obou ekonomů především v rámci přímých investic do produkce v zahraničí a má formu hodnoty nehmotného kapitálu.

Tedy znalostí, značek, know-how a podobně, tedy věcí, které do statistik obchodních toků nevstupují. V podstatě je to rozdíl mezi účetní a skutečnou, tržní hodnotou investice, podobně jako bývá značný rozdíl mezi účetní a tržní hodnotou firmy.

Hodnotu čistých zahraničních aktiv USA Hausmann a Sturzenegger při pětiprocentním úroku odhadují za rok 2004 na 600 miliard dolarů, to znamená, že USA byly čistým věřitelem a nikoli dlužníkem.

Za rok 2004 byla u USA statisticky zjištěna čistá zahraniční pasiva v objemu 2,5 bilionu dolarů. Rozdíl mezi oběma čísly, tedy více než tři biliony dolarů, je hodnota 'temné hmoty", tedy ve své většině nezaúčtovaného nehmotného jmění.

Další otázkou, která souvisí s možností globální krize, je to, zda se může tato 'temná hmota" náhle zhroutit. Oba ekonomové to považují za nepravděpodobné, protože tato veličina je poměrně stabilní. Nyní tvoří asi 40 procent HDP, za poslední čtvrtstoletí téměř stále rostla a poklesy zaznamenala jen v šesti ze 25 let.

Podle bilance běžného účtu jsou USA v obřím deficitu a ve schodku je i EU, což vyrovnávají přebytky u Japonska a rozvojového světa.

Při měření započítávajícím "temnou hmotu" vyhlíží svět stabilněji - USA a EU mají zhruba vyrovnanou bilanci, protože své oficiální platební bilance vyrovnávají exportem 'temné hmoty". Tu dováží především rozvojový svět, zatímco Japonsko to vše financuje svými přebytky úspor.