Na východ šlo 80 miliard eur
Mnozí to tušili a mnozí o tom hovořili: nezaměstnanost ve východním Německu by mohla být na stejné úrovni jako v Německu západním, kdyby při sjednocování země byla aplikována jiná hospodářská politika. Tuto domněnku nyní potvrdila studie prezidenta Kielského Institutu pro světovou ekonomiku (IfW) Dennise Snowera, která přináší ekonomický propočet na téma nezaměstnanost ve východním Německu.
Obrovská finanční podpora
Jeho hlavní tezí je, že důvodem velkých potíží, v nichž se východní část Německa nachází, je obrovská finanční podpora, kterou dostala. Od sjednocení se částka vyšplhala na osmdesát miliard eur, což představuje zhruba 3,6 procenta celoněmeckého hrubého domácího produktu.
Ve studii, která nese příznačný název The caring hand that cripples (Pečující ruka, která mrzačí), Snower a jeho kolega Christian Merkl z institutu IfW poprvé matematicky propočítali, jaký měly nástroje hospodářské politiky na bývalou NDR opravdu dopad.
Podle jejich názoru by nezaměstnanost mohla místo dnešních 20,6 procenta činit zhruba jedenáct procent, kdyby například odbory o mzdách ve východním a západním Německu nevyjednávaly společně.
Odbory myslely na sebe
"Odbory přitom myslely především na své zájmy," míní Snower. Cílem odborů tak podle něj bylo, zabránit tomu, aby lidé z Východu šli za prací na Západ a firmy naopak za levnější mzdou na Východ.
Snower navíc zastává názor, že celý negativní vývoj urychlil ještě jeden výrazný rozdíl: zatímco v takzvaných starých spolkových zemích produktivita práce rostla rychleji než mzdy, zažilo bývalé východní Německo počátkem devadesátých let jakýsi "mzdový šok", po němž mzdy rostly rychleji než produktivita práce. "Od té doby sice platy v poměru k produktivitě klesají, stále jsou ale příliš vysoké," vysvětluje.
Ekonomika měla šanci
Ekonomika přitom měla ještě šanci se i navzdory této "fatální chybě" vzchopit. Tomu ale zabránil západoněmecký regulační aparát, především zákonná ochrana před výpovědí, který firmám znemožňuje flexibilně zacházet s pracovní silou.
Nezaměstnanost by navíc mohla být nižší, kdyby se poměr podpory v nezaměstnanosti vůči průměrné mzdě a náklady na propouštění snížily o pět procent.
Podpora v nezaměstnanosti tak podle Snowera byla ve východním Německu příliš vysoká na to, aby motivovala k práci, především pak skupinu méně kvalifikovaných, jejichž mzdy byly v obzvláště velkém nepoměru k produktivitě.
