Martina Navrátilová: Pamatuji si, jak jsem kradla třešně přes plot

Martina Navrátilová. Na prvním místě fenomenální tenistka, jejíž výčet úspěchů by sám o sobě vydal na mnohastránkový elaborát. Devětačtyřicetiletá rodačka z Prahy dnes nastoupí ve čtyřhře na turnaji ECM Prague Open s Bárou Strýcovou. Na Štvanici bude hrát soutěžní zápas po dlouhých dvaceti letech. Vedle tenisu má Navrátilová i množství dalších aktivit. Podporuje řadu charitativních projektů, hraje golf, lední hokej, ale také lyžuje, řádí na snowboardu a jezdí na koních. A také píše knihy. Nejprve dala dohromady autobiografii, poté tři knihy s detektivní zápletkou a naposledy před několika dny knihu Shape of Your Life (Udržujte se ve formě), v níž, jak už název napovídá, propaguje zdravý životní styl. Nejen o tom hovořila v rozhovoru pro Hospodářské noviny.


HN: Hrajete profesionálně tenis už od roku 1975. V čem se změnil?
Změnilo se skoro všechno. Hra, materiál. Většina tenistek je dnes vyšší a silnější. Obrovským vývojem prošly rakety. Změnily se materiál i struny, což pomohlo vylepšení základních úderů. Dnes je mnohem těžší hrát útočný tenis a chodit na síť. Proto také drtivá většina hráček hraje od základní čáry. Nějaké změny pravidel by tenisu prospěly. Ale asi bude trvat ještě dlouho, než si to odpovědní lidé uvědomí.


HN: Kdybyste mohla změnit jedno pravidlo okamžitě, které by to bylo?
Jen jedno? Já bych udělala dvě věci, které spolu souvisejí. Zrychlila bych kurty a zavedla pouze jeden servis. To by umožnilo víc chodit na síť. Obě změny dohromady by přinesly atraktivnější podívanou pro lidi.


HN: Říkáte, že hráčky jsou dnes silnější a fyzicky lépe připravené. Jenže ty nejlepší, například Clijstersová, Heninová, sestry Williamsovy, vylétnou, chvíli hrají na špici, ale poté je vyřadí zdravotní potíže. V čem je problém?
Podílí se na tom víc faktorů dohromady. Hrají víc turnajů, většinou na tvrdých površích, a je jen velmi málo času na odpočinek. Zatímco my jsme hrály víc na antuce nebo v hale na koberci, ony hrají většinou na velmi tvrdých površích. Navíc stále neexistuje žádné pravidlo, jak má být kurt tvrdý, a je jedno, jestli je to asfalt nebo cement. Současný žebříčkový systém navíc tlačí hráčky do toho, aby odehrály co nejvíc turnajů. Jednou vypadnete a nic se neděje. Odehrajete třicet turnajů, třináct se jich ale nepočítá. To vás tlačí hrát pořád. Jednou dvakrát uspějete a můžete se dostat výš na žebříčku.


HN: Vám se ale tenis stále neomrzel a ani se neperete s žádnými zdravotními problémy...
Protože mám tenis pořád ráda, protože mám myslím stále schopnosti, abych hrála na určité, dostatečně vysoké úrovni. Samozřejmě už zdaleka nehraju tak dobře jako před dvaceti lety, ale jsem stále blízko a můžu čas od času vyhrát. Kdybych neměla šanci uspět, tak už jsem tenisu nechala dávno. Ale pořád mě baví hrát a dělat radost lidem i sobě, tak proč ještě nepokračovat?


HN: V čem je pro vás největší kouzlo tenisu? Čím vás tento sport tak fascinuje?
Tím, že se pořád mění. Změnila se hra, materiál, soupeři. Pokaždé, když jde míček přes síť, je to něco jiného. Nikdy to není úplně stejné. Snad jen při servisu musíte přesně dodržet natrénovaný pohyb. To se hodně podobá odpalu při golfu. Ale jak míček rozehrajete, tak už záleží na soupeři. A nic se nedá předpovídat.


HN: Vydala jste knihu o tom, jak se udržet v kondici. Nebudete tlačit na vedení WTA, aby se stala povinnou četbou?
Ne, ne. Ta kniha je určena spíš pro normální lidi. Nepsala jsem ji jen pro sportovce, ale pro všechny, kteří chtějí žít zdravě a to pokud možno každý den. Kolikrát slyšíte kamaráda, jak je unavený, jak mu pomůže jen silné kafe, ale za hodinu už je zase bez energie. Svou knihou chci podpořit zdravější styl života, hlavně stravu. Není náhoda, že můžu ještě hrát tenis na takové úrovni. Samozřejmě hraje roli i genetika, posilování, ale nejdůležitější je strava. Takhle jím už třicet let. Zdravě. A svaly drží a cítím se v dobré kondici. Chci předat své znalosti, které jsem získávala dlouhou dobu i ostatním. A také varovat, aby chyby, které jsem udělala, nikdo neopakoval.


HN: Jak vy sama získáváte potřebnou energii?
Hlavně ovocem a zeleninou. To je jídlo, které mám ze všeho nejradši. A nejlépe přímo ze stromu. To je takové české. Když jdete na zahradu a utrhnete si sám, co roste. Jablka, hrušky, třešně, švestky. Pamatuji si ještě, jak jsem kradla třešně. Přes plot.


HN: Opravdu? Kdy naposledy?
Naposledy to bylo loni, paradoxně při tenisovém turnaji French Open v Paříži. Jezdila jsem na Roland Garros vlastním autem zadem. A tam je třešeň. Tak jsem neodolala.


HN: A nikdo vás neodháněl?
Ale ano. Zrovna před rokem. Ale lezu na ně každý rok. Až loni ale přišel nějaký člověk a začal mi nadávat, co tam dělám na stromě a že se můžu zranit. Tak jsem mu řekla, ať nemá starost, že mám trénink.

Martina Navrátilová
Narozena: 18. 10. 1956 v Praze
Výška/váha: 173 kg/65 kg
Profesionálně hraje tenis od roku 1975.
První turnaj ve dvouhře vyhrála v roce 1974 v Orlandu, poslední v roce 1994 v Paříži, ve čtyřhře poprvé v roce 1974 v Dallasu, naposledy 2005 v Torontu.
Vítězka 167 turnajů ve dvouhře, nejvíc v historii ženského tenisu, a 174 turnajů ve čtyřhře.
Celkem 331 týdnů byla světovou jedničkou. Poprvé se stala první hráčkou světa 10. července 1978. Ženskému tenisu nepřetržitě vládla 156 týdnů od 14. června 1982 do 9. června 1985.
Vyhrála sedmnáct grandslamových turnajů, devětkrát nenašla přemožitelku ve Wimbledonu.
Od poloviny roku 1981 jí patří americké státní občanství, ale do konce letošního roku by ráda získala opět také české občanství.
Na turnajových prize money uhrála během kariéry 21,44 miliónu dolarů.