Nákladní kosmická loď Jules Verne poprvé odstartuje k ISS

Prototyp multifunkční nákladní kosmické lodi Jules Verne je připraven ke startu na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Jedná se o první z pěti plánovaných „náklaďáků“ (Automated Transfer Vehicle) a představuje největší evropský a současně zcela inovovaný dopravní prostředek. Někdy mu novináři přezdívají kosmický osel. To ovšem nesnižuje jeho význam jako důležitého evropského příspěvku k budování mezinárodní kosmické stanice ISS, kterou bude zásobovat.

Let, přiblížení ke stanici a spojení s ní se bude v těchto dimenzích odehrávat poprvé. Dokonce i start bude mít premiéru. Nikdy před tím totiž raketa Ariane 5 nevynesla do kosmu téměř 20 tun užitečného nákladu.

Výsledkem několikaletého výzkumu a vývoje je nový hardware i software umožňující plně automatické řízení lodi, jež bude připojena k servisnímu modulu stanice šest měsíců. Dopraví na ni 7 tun nákladu. Poté bude naplněna asi 6,5 tunami odpadu z provozu kosmické stanice, odpojena a při návratu na Zemi shoří v atmosféře.

Likvidace odpadů není jednoduchý problém. Při jeho řešení se vycházelo ze zkušeností z ruské kosmické stanice Mir, na níž ročně vzniklo 10 až 12 tun odpadu.

Při plně obsazené stanici ISS se odhaduje množství odpadu na 42 až 45 tun ročně. Statistika předpokládá, že na jednoho astronauta připadne denně více než 14 kg tekutého, plynného a pevného odpadu. To znamená, že v příštím roce, při osazení stanice šesti lidmi, vznikne asi 32 tun odpadu.

Stanice ISS bude zásobována jak ruskými kosmickými loděmi, tak americkými raketoplány, které na ni mohou dopravit velké náklady. Evropa naproti tomu vyvinula tři logistické moduly MPLM (Multi-Puropose Logistics Module) Leonardo, Raffaello a Donatello. Ty budou umisťovány v nákladním prostoru raketoplánů a budou obsahovat zásoby, výzkumný materiál, přístroje, náhradní díly a podobně. A zpět budou dopravovat nejen odpad, ale i výsledky experimentů.Tento způsob zásobování ale skončí asi v roce 2010 s ukončením provozu flotily raketoplánů.

Nahradit by je mohla právě loď ATV. Její vývoj schválila ESA v roce 1995. Program dále zahrnuje výzkumnou laboratoř Columbus, spojovací moduly Harmony a Node, pozorovací věž Cupola, z jejíž oken se nabízí panoramatický pohled do kosmického prostoru, robotické rameno ERA a datový systém DMS-R.

Vývoj lodi ATV byl zahájen v roce 1998 jako plně mezinárodní. Například pro připojení lodi ATV ke stanici se použije ruský řídicí systém. Loď vyrábí konsorcium EADS, které má na starosti i zařízení řídícího centra v Toulouse. Celkem se na výrobě podílí 30 firem z 10 evropských zemí a 8 podniků z Ruska a USA, čili během deseti let pracovalo na výzkumu, vývoji a výrobě 1600 inženýrů a techniků.

Loď je dlouhá 10,3 m a její maximální průměr činí 4,5 m. Rozpětí křídel se solárními panely dosahuje 22,28 m. Skládá se ze tří modulů (pohon, aviatika, náklad). První dva moduly tvoří vlastní loď, třetí se jmenuje Integrated Cargo Carrier. Byl zkonstruován na základě evropského výzkumného modulu Columbus a pro náklad má prostor 45 kubických metrů, což je třikrát víc, než měl ruský Progress. Jeho vnitřek je rozdělen na několik částí a 8 zabudovaných skříní. Externí moduly s nádržemi pojmou 840 litrů pitné vody, tři malé nádrže se vzduchem (kyslík a dusík) a dvě nádrže pro 860 kg pohonných hmot. Ty budou přečerpány do odpovídajících nádrží na stanici.

Plášť lodi je proti termickým vlivům zajištěn 20 vrstvami tenkých ochranných fólií Kapton a Mylar. Před mikrometeority chrání trup tkaniny ze skleněných vláken potažených teflonem. Srdce navigačního systému se skládá ze tří na sobě nezávislých počítačů, jež se samy korigují. Každý z nich má dvacetkrát vyšší výkon než palubní počítač Ariane 5.

Další nákladní loď má být vypuštěna příští rok.

Na snímcích (shora dolů):
Raketa Ariana 5 se připravuje ke startu.
Kresba ukazuje nákladní loď ATV na cestě ke kosmické stanici ISS.
Loď bude připojena k ruskému modulu mezinárodní stanice ISS.
Jules Verne při pozemních testech.

Autoři: Karel Sedláček