Vrození leváci existovali vždy, jen jim bylo po dlouhá léta upíráno právo svobodně se projevovat. Zatím není známo, proč obyvatelé planety Země zavedli a dodržovali kult pravé ruky dokonce ještě v době, kdy už bylo prokázáno, že potlačování vedoucí ruky přináší řadu obtíží somatických, pohybových, řečových, citových, smyslových a zejména směrových.
Dnes se s levorukými písaři běžně setkáváme ve školách, na úřadech i různých besedách, aniž nás to příliš překvapí. Poněkud jiné to bylo ještě před pouhými čtyřiceti lety. Nejen levoruké psaní a kreslení, ale i další levoruká činnost byla vymycována nebo důsledně omezována nejen ve školách, ale "preventivně" a důkladně také v četných rodinách - v levé ruce se nesměla držet lžička, natož tužka.
V uplynulém století přinesly výzkumy a vědecká pozorování mnoho poznatků a důkazů o důsledcích potlačené nebo přeorientované (převedené) laterality. U nás před půlstoletím do výchovy levorukých dětí zasáhl MUDr. Miloš Sovák s několika pedagogickými spolupracovníky, kteří dělali výzkum ve školách. Široký průzkum v libereckých školách tehdy odhalil, že mezi dětmi vstupujícími do prvních tříd základních škol bylo 11 % levorukých, ale levou rukou začal psát každý pátý (2,3 %); řada z nich pak byla ještě ve druhé a třetí třídě převedena na pravou ruku.
V r. 1960 vyšla kniha "Výchovné problémy leváků"; autor M. Sovák zde použil poznatků z praxe pedagogických výzkumníků a spolupracovníků. Nicméně postoj a přístup učitelů k levorukému psaní se měnil jen pozvolna, o čemž svědčí např. tato písemná sdělení: "Ve své praxi jsem se s leváctvím nesetkal"; "V minulosti jsem měla jen tři leváky a všichni se naučili psát výhradně pravou"; "Prostudovala jsem knihu o leváctví, ale převádění na pravou ruku u dětí proběhlo klidně" apod.
Konečně v roce 1965 bylo rozhodnuto, že levoruké děti budou mít právo svobodné volby ve všech školních činnostech, zejména při psaní. Profesor M. Sovák byl pověřen vypracováním "Metodiky výchovy leváků" a metodického pokynu "K výchově a vzdělávání levorukých dětí", který byl 10. února 1967 zveřejněn ve Věstníku MŠK ČSR.
Průzkumy z r. 1972 ukázaly, že počet levorukých písařů v počátečních třídách se zvýšil na 4,8 % se stále vzrůstajícím trendem, takže v současnosti se pravděpodobně blíží k 10 %. Přesto zůstává ve školách ještě vysoké procento "nepravých praváků" s problémy v řeči, při vzdělávání apod. Velmi často se jedná o vrozené leváky, přeorientované důslednou pravorukou výchovou v rodinách již v prvních letech jejich pohybového a řečového vývoje.
Zájemcům o další informace je k dispozici kniha Františka Synka Záhady levorukosti.
Zdroj: http://www.archart.cz/levorukost/, František Synek
Dnes se s levorukými písaři běžně setkáváme ve školách, na úřadech i různých besedách, aniž nás to příliš překvapí. Poněkud jiné to bylo ještě před pouhými čtyřiceti lety. Nejen levoruké psaní a kreslení, ale i další levoruká činnost byla vymycována nebo důsledně omezována nejen ve školách, ale "preventivně" a důkladně také v četných rodinách - v levé ruce se nesměla držet lžička, natož tužka.
V uplynulém století přinesly výzkumy a vědecká pozorování mnoho poznatků a důkazů o důsledcích potlačené nebo přeorientované (převedené) laterality. U nás před půlstoletím do výchovy levorukých dětí zasáhl MUDr. Miloš Sovák s několika pedagogickými spolupracovníky, kteří dělali výzkum ve školách. Široký průzkum v libereckých školách tehdy odhalil, že mezi dětmi vstupujícími do prvních tříd základních škol bylo 11 % levorukých, ale levou rukou začal psát každý pátý (2,3 %); řada z nich pak byla ještě ve druhé a třetí třídě převedena na pravou ruku.
V r. 1960 vyšla kniha "Výchovné problémy leváků"; autor M. Sovák zde použil poznatků z praxe pedagogických výzkumníků a spolupracovníků. Nicméně postoj a přístup učitelů k levorukému psaní se měnil jen pozvolna, o čemž svědčí např. tato písemná sdělení: "Ve své praxi jsem se s leváctvím nesetkal"; "V minulosti jsem měla jen tři leváky a všichni se naučili psát výhradně pravou"; "Prostudovala jsem knihu o leváctví, ale převádění na pravou ruku u dětí proběhlo klidně" apod.
Konečně v roce 1965 bylo rozhodnuto, že levoruké děti budou mít právo svobodné volby ve všech školních činnostech, zejména při psaní. Profesor M. Sovák byl pověřen vypracováním "Metodiky výchovy leváků" a metodického pokynu "K výchově a vzdělávání levorukých dětí", který byl 10. února 1967 zveřejněn ve Věstníku MŠK ČSR.
Průzkumy z r. 1972 ukázaly, že počet levorukých písařů v počátečních třídách se zvýšil na 4,8 % se stále vzrůstajícím trendem, takže v současnosti se pravděpodobně blíží k 10 %. Přesto zůstává ve školách ještě vysoké procento "nepravých praváků" s problémy v řeči, při vzdělávání apod. Velmi často se jedná o vrozené leváky, přeorientované důslednou pravorukou výchovou v rodinách již v prvních letech jejich pohybového a řečového vývoje.
Zájemcům o další informace je k dispozici kniha Františka Synka Záhady levorukosti.
Zdroj: http://www.archart.cz/levorukost/, František Synek
