Planeta Venuše po 122 letech přejde přes sluneční disk

Vynálezce a politik Benjamin Franklin tu astronomickou událost pozorně sledoval a populární americký skladatel John Philip Sousa po ní pojmenoval jeden ze svých pochodů. Tehdy, v roce 1882, chodníky New Yorku zaplavily davy lidí. Ale dnes už nežije nikdo, kdo viděl planetu Venuši, jak se plíží napříč tváří Slunce, napsala agentura AP.
Ale 8. června mohou být lidé opět svědky nebeské podívané, jíž astronomové říkají tranzit či přechod Venuše. Tisíce škol a stovky muzeí připravily zvláštní programy, událost bude možno sledovat živě na internetu.
To vše kvůli černému puntíku, který během šesti hodin protne spodní část slunečního kotouče. "Je to svým způsobem zdlouhavé a nudné," říká astrofyzik z Haydenova planetária v New Yorku Neil deGrasse Tyson. Jenže přechody Venuše mívají nevyzpytatelný historický význam.

Nejvznešenější problém astronomie

V 18. a 19 století tyto jevy vědce přiměly ke zkoumání, které jeden současný astronom označil za "nejvznešenější problém astronomie". Šlo o zjištění vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem. To současně mělo umožnit zjištění vzdálenosti od Země k ostatním planetám naší sluneční soustavy.
I když byl tento problém později vyřešen jinými prostředky, tranzit Venuše umožnil první relativně přesné odhady a inspiroval mezinárodní vědecké úsilí i soupeření.
Astronomové bedlivě pozorovali čtyři tranzity Venuše v letech 1761 až 1882. Při prvním pozorování se zjistilo, že Venuše má atmosféru. Pozorovatelská stanoviště byla rozmístěna na 117 místech celého světa. V roce 1769 se na ni díval kapitán James Cook z Tahiti. V roce 1874 jen z Ruska tranzit Venuše sledovalo 26 vědeckých týmů, z Velké Británie přes deset a z USA osm. Své expedice vyslaly i Francie, Německo, Itálie a Nizozemsko.
Technická omezení neumožnila získat příliš přesná data. Ale ředitel americké námořní observatoře William Harkness v roce 1894 dospěl k závěru, že Země je od Slunce vzdálená 149,3 miliónu kilometrů. Od té doby byla vzdálenost několikrát přeměřena modernějšími metodami. Dnes se uvádí 149,6 miliónu kilometrů.
Podle Stevena Dicka, historika americké NASA, byla měření vzdáleností v 19. století obdobou soupeření v kosmu století následujícího.
Spousta lidí chce nyní spatřit něco, co ještě žádný současník nespatřil, domnívá se editor astronomického magazínu Sky & Telescope Roger W. Sinnott. Jeho časopis pořádá na pozorování Venuše tři zájezdy do Itálie a první z nich byl vyprodán během 24 hodin už loni v srpnu.

Přechod Venuše bude trvat šest hodin

Američané mají dobrý důvod cestovat do Evropy. Na západě Spojených států nebude možné přechod Venuše pozorovat a ve zbytku USA bude k vidění nanejvýš na pár hodin za rozbřesku.
Celý šestihodinový jev bude viditelný z Evropy, Blízkého východu a většiny Asie a Afriky. Diváci nebudou potřebovat dalekohledy nebo triedry, ale vědci varují před přímým pohledem do Slunce bez patřičné ochrany očí, podobně jako tomu bylo při zatmění Slunce.
Během tranzitu z roku 1882 amatérští astronomové v ulicích New Yorku nabízeli jedno nakouknutí do jejich triedrů za deset centů. Tehdy se o Venuši hovořilo na večírcích a planetě byly vyhrazeny titulní strany novin.
Astronom Harkness je dodnes připomínán pro básnickou reflexi budoucí události. V roce 1882 poznamenal, že nastane "až se 21. věk naší doby snese na Zemi a rozkvetou červnové květy roku 2004".
Další přechod Venuše přes sluneční disk ostatně nastane už ve chvíli, kdy rozkvetou červnové květy roku 2012. (čtk, AP)