Regulace na českém pracovním trhu je výrazně vyšší než průměr starých zemí Evropské unie před rozšířením loni v květnu. Srovnání přináší nová analýza Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) "Cesta k růstu", jež byla v minulých dnech publikována v Paříži.

Obtížné výpovědi
Experti vlivné instituce zároveň pro každou zemi sepsali kolekce doporučení, které by jim měly přinést rychlejší vzestup životní úrovně. V kapitole věnované Česku je mezi nejvyššími prioritami i věta: "Usnadněte firmám individuální propouštění zaměstnanců."
Právě ochrana lidí s pracovní smlouvou na dobu neurčitou před výpovědí je na evropské poměry nebývale silná.
Studie boří některé léta opakované předsudky. Třeba ten, že ve středu Evropy panuje "sociální dumping" v podobě velmi svobodného pracovního práva, a nejvyšší regulace je naopak ve Francii, v Německu či tradičně v sociálních státech Skandinávie.
V Paříži je ale pracovní právo o málo strnulejší, než je evropský průměr. I Finům, Švédům a Němcům pak může dát jejich šéf výpověď snáze než Čechům či Portugalcům.
Tam, kde je obtížné propouštět, však firmy zároveň i nejméně ochotně místa nabízejí. A tak v zemích s tuhým pracovním právem zároveň bývá i vyšší nezaměstnanost.
Spojené státy, Irsko či Belgie, kde je propouštění nejsnadnější, mají i nejméně lidí bez místa..
Čeští politici se už OECD pochlubili, že připravují nová pravidla. Ministr práce Zdeněk Škromach již skutečně představil nový zákoník práce. Podnikatelé jsou však přesvědčeni, že volnost do vtahů mezi firmou a zaměstnancem nepřináší. V mnoha případech ji naopak omezuje.
Stěžují si, že zákoník například nedává šanci propustit člověka pro nadbytečnost, aniž by firma musela inscenovat organizační změny. "Je nelogické, aby lakýrník, který zaměstnává tři lidi a nemá momentálně takové množství zakázek, aby firma uživila tento počet zaměstnanců, obhajoval rozvázání pracovního poměru organizačními změnami," upozorňuje šéf Hospodářské komory Jaroslav Drábek. Zákoník také zvyšuje odstupné při výpovědi.
Je to přesně opačný trend, než razí například Finsko či Dánsko. "Jsou to silně sociálně orientované státy, ale tuto povinnost neuvalují na zaměstnavatele. Sociální politiku tam dělá stát, nikoliv firmy. Dát výpověď je tam proto velmi snadné a odstupné nízké," říká profesor Iain Begg z London School of Economics, který se zabývá sociální politikou.

Sociální síť na účet firmy
V Česku nebo Německu stát naopak nutí tuhou regulací do sociální politiky podnikatele. Ti se regulaci nemohou bránit jinak než zdrženlivostí a opatrným přijímáním nových zaměstnanců. Tuhá ochrana se tak otáčí proti lidem, které chrání. I kvůli ní je nyní přes půl miliónu lidí bez místa.
Ještě silnější regulací pak stát chrání místa určitým skupinám. "Jedním z nejperverznějších aspektů českého sociálního systému je v evropském srovnání velmi silná "ochrana" žen na mateřské dovolené, kterým musí zaměstnavatel po dobu až tří let garantovat nejen přijetí zpět, ale dokonce i poskytnutí stejného nebo podobného místa, z něhož odcházely," upozorňují ekonomové Michaela Erbenová z ČNB a Ondřej Schneider z Univerzity Karlovy. Na první pohled takové pravidlo vypadá humánně a mělo by u žen zvyšovat jistotu, a tedy i ochotu děti mít. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Zaměstnavatelé se proto logicky ostražitě vyhýbají zaměstnávat ženy v "nebezpečném věku".

JAK SILNÁ JE REGULACE V PRACOVNÍM PRÁVU