Investice do energetických úspor se vyplatí

Investice do energetických úspor se vyplatí

Česká ekonomika vykazuje téměř dvakrát vyšší energetickou náročnost než vyspělé státy. To významně limituje konkurenceschopnost průmyslových firem i hospodářský růst. Potřeba investic do energetických úspor je velká, v řádech několika stovek miliard korun.
Tato čísla vyznívají dost hrozivě, nicméně realita nemusí být zas až tak děsivá. Energetické úspory dokážou být totiž v drtivé většině takzvaně samofinancovatelné. To znamená, že se investice umořuje z peněz, které uspoří díky sníženým nákladům na energii.
Tento půvab energeticky úsporných projektů dokáže spolu s vhodnou kombinací vlastních a cizích finančních zdrojů zpřístupnit daný typ investic široké škále podnikatelů.
Projekt nezatěžuje zbytečně peněžní toky firmy a při vhodné struktuře financování ani nemusí omezovat její další aktivity. Po umoření investice, které nastane většinou mnohem dříve než je životnost projektu, investor profituje z energetických úspor v celém jejich rozsahu. Firma tedy významně zlepší svou efektivitu, aniž by bylo v kterékoli fázi významně zatíženo její hospodaření.
Tento velice účinný model má však svá úskalí, jejichž opomenutí mohou zcela vymazat jeho blahodárné efekty.

Musí být z čeho spořit

Především je si třeba uvědomit, že energetické úspory jsou až druhotnými zdroji peněžních toků. Lidově řečeno, musí být z čeho spořit. Když například pekárna sníží náklady za energii při výrobě rohlíků, nemá to žádný efekt, pokud tyto rohlíky nedokáže prodat.
Úspěšnost energetických projektů je tedy přímo spjata s kvalitou podnikání, kterého se týkají, a je proto smysluplné realizovat je pouze v perspektivních odvětvích.
Dalším kritickým faktorem je i vhodná struktura celé investice a jejího financování. Používané technologie jsou čím dál tím sofistikovanější, a tím významně rostou i rizika při jejich uplatnění ve firemní praxi. Jednou z cest, jak tato rizika potlačit může být i obchodní model EPC (Energy Performance Contracting). Jeho základní filozofií je garance dodavatele projektu za energetické úspory. V praxi to funguje tak, že investor vybere generálního dodavatele, který pro něj energetická opatření nejen fyzicky zrealizuje, ale poskytne i záruku, že budou mít plánovaný finanční efekt.
V případě, že kýženého výsledku není dosaženo, je dodavatel nucen rozdíl doplatit ze svého. Naopak, jestliže je efekt z úspor vyšší, než bylo plánováno, dodavatel a investor se podílejí na přebytku přesně podle dohodnutého schématu. Každý tedy dělá to, čemu opravdu rozumí. Investor svému podnikání a nemusí se rozptylovat s technickými specifiky energetického zařízení. O to se stará dodavatel, který je motivován dodatečnou prémií, závislou na skutečné výši finančních efektů z dosažených úspor.

Bankám analýza nestačí

Pro financování těchto investic je vzhledem k již zmíněné samofinancovatelnosti vhodné využít vysokého podílu cizích zdrojů.
Současná rekordně nízká úroveň úrokových sazeb tomu jen nahrává. Většinou jsou využívány úvěrové a garanční produkty našich bank, i když řada "firem energetických služeb", jak bývají dodavatelé těchto projektů označováni, je natolik kapitálově silná, že je schopna nabídnout i financování prostřednictvím dodavatelského úvěru.
To však výrazně zatěžuje jejich hospodaření, proto i oni se již začínají držet zmíněného rčení, že každý se má věnovat aktivitám, kterým opravdu rozumí, a řada dodavatelských úvěrů nakonec končí prostřednictvím odkupu pohledávek v knihách našich bank.
Při žádosti o úvěr musí žadatel počítat s tím, že banka se nespokojí pouze s analýzou financovaného projektu, ale bude jí z již vysvětlených důvodů zajímat hospodaření a vývoj hlavního podnikání firmy.

Dotace z Evropské unie

Jistým zdrojem financování mohou být i dotace z veřejných zdrojů. V současné době přicházejí v úvahu zejména prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Operační program Průmysl a podnikání má dokonce opatření, šité na míru energeticky úsporným projektům (program Úspory energie). Jeho složité a nevýhodné podmínky byly od 1. dubna 2005 významně upraveny a určitě má smysl při strukturování energeticky úsporných projektů brát nyní tento program v potaz.
Dotace však rozhodně nemohou být jediným motivem při rozhodování o uskutečnění investice. Hrají však významnou roli takzvané třešničky na dortu, která dokáže celkovou ekonomickou bilanci projektu významně vyšperkovat a je škoda ji proto opomenout.
Správná struktura energetických projektů, zejména v energeticky náročných odvětvích, není rozhodně snadnou záležitostí. Tyto projekty představují však pro naše hospodářství nezanedbatelnou výzvu. Konkurenční výhoda nízkých nákladů na pracovní sílu se začíná pomalu, ale jistě, ztenčovat a vysoká energetická náročnost naší ekonomiky se může stát nepříjemnou brzdou dalšího růstu.
Autor je pracovníkem České spořitelny

Jak financovat projekty na úsporu energie

Energetické úspory dokážou být v drtivé většině samofinancovatelné.
Investice se umořuje z peněz, které uspoří díky sníženým nákladům na energii.
Je důležité dobře zvolit poměr vlastních a cizích zdrojů. Při vhodné struktuře financování projekt nemusí omezovat další aktivity firmy.
Po umoření investice, které nastane většinou mnohem dříve než je životnost projektu, investor profituje z energetických úspor v celém jejich rozsahu.
Úspěšnost energetických projektů je přímo spjata s kvalitou podnikání, kterého se týkají. Smysluplné je uskutečňovat je pouze v perspektivních odvětvích.
Pro financování těchto investic je vzhledem k samofinancovatelnosti vhodné využít vysokého podílu cizích zdrojů.
Jistým zdrojem financování mohou být i dotace z veřejných zdrojů. V úvahu přicházejí zejména prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie.