Oslavují za třicet milionů dolarů. Svou budoucnost ale Izraelci vidí černě

Je jim šedesát let, zažili několik válek a se svým pasem dodnes nemohou cestovat do většiny arabských zemí. Zároveň ale žijí v jediné demokracii na Blízkém východě a na ekonomické úrovni obvyklé v západní Evropě.

"Palestinci nás nakonec porazí, ale jen kvůli tomu, že se jich rodí víc," odhaluje pesimismus své generace Josi Vardi, jeden z Izraelců narozených v roce 1948.

Šedesáté výročí Dne nezávislosti, které podle lunárního kalendáře připadlo na 8. květen, ve čtvrtek slavily statisíce obyvatel. Z těch, kteří se zúčastnili historického ceremoniálu vyhlášení Izraele v telavivském Muzeu umění v roce 1948, už žije jen poslední.

"Když jsem se vracel domů, egyptská letadla už bombardovala Tel Aviv," popsal stanici BBC třiadevadesátiletý Arije Handler situaci po schůzi, kterou vedl pozdější premiér David Ben Gurion.

"Tehdejší vedení země ale bylo silnější a lepší, než jaké máme dnes," konstatuje Handler.

Přijede Havel i Spielberg 

Šedesát let Izraele se bude slavit ve velkém stylu, a to ještě nejméně týden. Do země míří slavní politici, George Bush, Michail Gorbačov, Václav Havel či Henry Kissinger. Pozván je i filmový režisér Steven Spielberg či mediální magnát Rupert Murdoch.

Vláda si nechala k výročí složit speciální skladby, v Jeruzalémě odhalili izraelskou vlajku, svými rozměry největší na světě, a americký astronaut židovského původu Garrett Reisman poslal zemi pozdrav z vesmíru.

Chystají se ohňostroje, koncerty a prohlídky armádních základen, vše přijde téměř na třicet milionů dolarů. Kabinet vymyslel, že Izraelci budou soutěžit ve znalostech bible, a dokonce volit nejpopulárnějšího ptáka v zemi.

"Raději měli ty peníze utratit za něco přínosnějšího," stěžovala si agentuře Reuters nejmenovaná obyvatelka Tel Avivu.

Izraelci totiž v posledním roce prožívají velkou deziluzi. Premiér Ehud Olmert čelí už několikátému vyšetřování kvůli korupci. Jeho přežití ve vládě je podle zákulisních zpráv krajně nejisté. Krizi důvěry čelí po loňské prohrané válce s libanonským hnutím Hizballáh i izraelská armáda, dříve neotřesitelný základ státu.

Zemi dál ovládají obavy z budoucnosti. Třetina Izraelců se bojí, že Írán získá jadernou zbraň, pětina má obavy z další války s Libanonem a jen čtyři procenta "z ničeho strach nemají".

Gurion by byl překvapen

"Kdyby dnešní Izrael viděl Ben-Gurion, byl by nejspíš šťastný a rozčarovaný zároveň," prohlásil izraelský historik a pamětník, čtyřiasedmdesátiletý Josef Gorny.

Počet nových přistěhovalců je na dvacetiletém minimu, naopak počet Židů, kteří Izrael opouštějí, nejvyšší v historii. Žádný jiný stát s výjimkou Íránu není podle průzkumu stanice BBC méně populární než Izrael. Marketingoví experti označili výraz "Izrael" za nejnegativnější značku.

Hlavním zdrojem izraelské nepopularity zůstává nevyřešený problém Palestinců. Když se Izraelců před výročím zeptali, co považují za vůbec největší úspěch země, odpověděla většina obyvatel, že vítězství v tzv. šestidenní válce v roce 1967.

Tehdy Izrael zabral mimo jiné pásmo Gazy či východní část Jeruzaléma, kde chce mít své hlavní město budoucí palestinský stát. Ani americký prezident George Bush zatím nedokázal posunout mírové rozhovory přes nejspornější otázky, jakými jsou kromě Jeruzaléma například návrat palestinských uprchlíků.

V Betlémě ve čtvrtek stovky lidí pochodovaly za nákladním automobilem, který vezl desetitunový železný klíč - symbol domů, které Palestinci opustili po vzniku Izraele. Spokojeni nejsou ani ti, kteří zůstali a dnes tvoří téměř pětinu obyvatel země.

"Nic to pro mě neznamená," řekla agentuře AP o oslavách dvaatřicetiletá knihkupkyně Umm Zijád z izraelského Kufr Kísimu. "Není to náš večírek."

 

"Vrátíme se," slibuje dětem kuře Hamásu

"Co teď, Kuku? To je s námi opravdu konec? Nikdy se nevrátíme do našich měst?" ptá se kreslené palestinské kuře jménem Fufu. V dětském magazínu televize Al-Aksá, provozované palestinským radikálním hnutím Hamás, připravili na šedesáté výročí založení Izraele speciální show. "Takové věci nesmíme nikdy říkat. Dá-li Bůh, do své země se vrátíme... Všichni ti, kteří emigrovali do Jordánska, Saúdské Arábie, Libanonu, Iráku a do Ameriky, se vrátí do své země s hlavou zdviženou," slibuje pták Kuku. Zatímco Izrael slaví, Palestinci den jeho založení nazývají "nakba" neboli katastrofa a připomínají si ho černou barvou, nepředstíraným truchlením a řadou demonstrací. V sousedních arabských zemích dnes žije několik milionů Palestinců, potomci první generace uprchlíků, kteří opustili své domovy po založení Izraele v roce 1948. Jejich osud zůstává jedním z problémů, které dělí Izrael a Palestinu od uzavření dohody, kterou chce zprostředkovat americký prezident George Bush. "Izraelská vláda nebere mírové rozhovory vážně," stěžuje si palestinský představitel Jásir Abíd Rabbú. "Nevěříme, že se podaří vyjednat dohoda do roka." Kuku a Fufu, postavičky Hamásu, ale slibují, že izraelská okupace nebude trvat věčně: "Když budeme jednotní, vrátíme se zítra domů jako vítězové!" Televize Al-Aksá je podobnými programy už proslulá. Dětská show, jejímž protagonistou byl myšák Fárfúr, propagující džihád a antisemitismus, musela být na žádost palestinské samosprávy v Ramalláhu stažena z vysílání. Jiná postavička nedávno zabila kresleného prezidenta George Bushe. "Kaji se," prosil Bush, obviněný z vraždění Iráčanů a obyvatel Gazy, a zval malého Palestince na rozhovory do Bílého domu. Dostalo se mu ale odpovědi, že Bílý dům už byl stejně přeměněn v mešitu, a Bush je následně zabit "mečem islámu". Kvůli obavám z palestinských útoků platí během oslav v Izraeli nejpřísnější bezpečnostní opatření. "Hrozí zásadní útok," varoval šéf izraelské vojenské rozvědky Amos Jadlin.