Thomas W. Hazlett: Analogovou televizi vypněte co nejdříve

Často dává k dobru příběh amerického ekonoma Ronalda Coaseho, kterého se úředníci před čtyřiceti lety ptali, zda si dělá legraci, když tvrdí, že s rádiovým spektrem by se mělo obchodovat. V roce 1991 získal Coase Nobelovu cenu za ekonomii. I Thomas Hazlett je mezi světovými ekonomy autoritou v otázkách telekomunikací a jejich regulace.

HN: Jste liberální ekonom a zároveň jste pracoval pro státní regulační úřad. Jak se to slučuje?
Vlastně to není v rozporu. Najali si mne jako ekonoma. Ne proto, abych dělal rozhodnutí, ale proto, abych vyhodnocoval alternativy. A není rozdíl, pokud to ekonom dělá pro vládu nebo pro kohokoliv jiného. Jeho práce by měla obstát, bez ohledu na to, kde je, nebo kdo je jeho zaměstnavatel. Otázka, kterou si musí každý položit, je, zda svými hodnotami a schopnostmi něčemu pomůže. Pro mě to nebylo zvlášť těžké rozhodování. Dělal jsem, co mohl, abych rozhodování zlepšil. Také jsem se přitom hodně naučil o tom, jak vládní rozhodování funguje.

HN: Říkáte, že elektromagnetické spektrum by mělo být volně obchodovatelné jako kterýkoliv jiný zdroj. Jak by to fungovalo?
V některých státech se užití spektra řídí poměrně liberálními pravidly. Tam můžete vidět, jak dokážou tržní síly elektromagnetické spektrum efektivně využívat. Američtí mobilní operátoři si mohou zvolit technologii a používat frekvence pro přenos hlasu, dat nebo další služby. A vzniká řada úžasných inovací, například sítě pro PDA ("personal digital assistant", kapesní počítač - pozn. red.). Telekomunikační firmy uzavírají smlouvy s výrobci zařízení, jako jsou Palm, Compaq nebo Blackberry, a vytvářejí pro jejich přístroje sítě na frekvencích, které spravují. Vznik těchto sítí a nových aplikací je výjimečně produktivní. Je mnohem lepší než cokoliv, co by mohla vláda udělat, kdyby PDA sítě naplánovala. V Jižní Koreji jsou zase firmy velmi inovativní v oblasti širokopásmového internetu. Mají tam ovšem k dispozici větší část spektra než v USA.

HN: Proto má 78 procent domácností v Koreji přístup k rychlému internetu?
To jsou jen pevné linky. Více než třetina populace má ale bezdrátový širokopásmový internet založený na technologii EVDO, tedy třetí generaci CDMA. To je víceméně přirozeným vývojem konkurence mezi firmami. Říkám víceméně, protože v Koreji je poměrně vysoká míra regulace. Je to trochu šťastná náhoda, že regulace se nepostavila do cesty technologií. Evropa naopak používání alternativ k technologii GSM bránila.

HN: Vraťme se k alokaci spektra jako takového. Jak by fungoval trh s frekvencemi?
Konkurující si firmy by měly pod kontrolou pásma frekvencí a měly by možnost použít je na takové služby, které by považovaly za nejvíce ziskové. Nejziskovější jsou obvykle ty, které znamenají největší přínos zákazníkům. Dám vám příklad, kde se to neděje - je jím televizní vysílání. Téměř ve všech vyspělých zemích jsou pro televizi vyhrazeny obrovské rozsahy frekvencí, mnohem více, než kolik je přiděleno mobilním sítím.

HN: Je to i případ Česka?
Možná vás to překvapí, ale v Česku je prostor pro zhruba 70 televizních stanic. Samozřejmě jich tu vzduchem zdaleka tolik nevysílá. Žádný soukromý vlastník by nebyl tak pošetilý, aby na těchto volných frekvencích neumožnil šíření internetu nebo telefonních služeb - mám na mysli bezdrátové lokální smyčky jako přímou konkurenci pevným linkám. Existuje spousta služeb, za které by lidé byli ochotní platit nemalé peníze, ale nejsou poskytovány. Vládní regulace blokuje ty nejcennější frekvence - 469 megahertzů televizního pásma v Evropě. Tento signál se mimochodem velmi dobře šíří. Pokud by jeho použití bylo liberalizováno, dostali bychom mnohem více služeb.

HN: Tvrdíte, že systém, který funguje ve Spojených státech, tedy dražby licencí, není ve skutečnosti ani tržní, ani efektivní?
Dražby vyřeší jen malou část problému - přidělování licencí. Zbytek problému je, aby pravidla byla volná a aby licence pokrývaly co největší část spektra, takže konkurence pak bude moci využít tento vzácný zdroj k poskytování služeb veřejnosti. V USA se v lednu 2005 budou znovu dražit licence, které byly "prodány" v roce 1996 a od té doby se o ně vedly spory, protože vláda nebyla schopná dostat za ně zaplaceno nebo je přidělit někomu jinému. Spojené státy tedy udělaly některé vážné chyby, které ve svém důsledku spotřebitele stály miliardy dolarů, protože příslušné frekvence nebyly využity.

HN: Mohou vůbec regulátoři udržet krok s rozvojem technologie?
Určitě mohou, pokud se nesnaží dělat to příliš. Pokud poskytují jen základní rámec a všechno ostatní přenechají trhu. Pokud se ale snaží trh řídit, vybírat technologie a zkoumat, jaké potřeby lidé mají a jaké služby by měli dostávat, je to katastrofa. V takové situaci by každý, kdo by přišel s inovací, musel přesvědčit vládu, že je to ve veřejném zájmu. Vyhodnocování alternativních použití rádiového spektra a investic do infrastruktury, to je výjimečně komplexní soubor rozhodnutí a lidé by si měli hrát se svými vlastními penězi.

HN: Proč se zpozdilo zavedení digitální televize v USA? Plyne z toho nějaké doporučení pro Česko?
Doporučení je, udělat to rychle. Nestrávit spoustu času tím, že se současně vysílá analogově i digitálně. To zabírá spoustu frekvencí a nepřináší to moc velký užitek, protože vysíláte analogově i digitálně to samé. Nové služby na těchto frekvencích, jako třeba kvalitnější bezdrátový internet, budou blokovány po několik let. Změna by měla být rychlá. V Berlíně vypnuli analogové vysílání vloni v srpnu. Díky multiplexingu ušetřili mnoho kanálů. Musím ale dodat, že německé úřady neumožnily jejich nové využití. To je ukázka problémů vládní regulace. Je velmi málo politického úsilí ve prospěch zákazníka. Kterákoliv země, která přechází na plně digitální vysílání, může uspořit obrovskou část spektra. To je společensky přínosné, pokud to spektrum je nějak hodnotně využito.

HN: Musíte ale přimět zákazníka, aby chtěl přijímat digitální vysílání. Digitální přijímač něco stojí.
Ano, ale pokud se zároveň vysílá analogově i digitálně, spotřebitel tu motivaci nemá. Žádné analogové vysílání, to je ta motivace. Konvertor v Berlíně stál sto eur. Za to je mnohem více kanálů a je to jednorázová investice. Proč se vám zdá, že je to drahé? Protože zapomínáte na to, kolik by stálo nepřejít na digitální vysílání. Co je cenou?

HN: Zabrané frekvence.
Přesně tak. Dejme tomu, že každý člen domácnosti utrácí 40 eur měsíčně za mobilní telefonování. Řekněte jim, že ušetří a dostanou mnohem lepší telefonní služby, pokud si koupí zařízení pro digitální televizi, a najednou je to skvělá nabídka. Důvodem, proč to není skvělá nabídka teď, je, že chybí motivace. S cenou toho, co se spotřebovává, se nekalkuluje. Pro jednotlivého spotřebitele je to klasická externalita. On sám nemůže přejít na digitální příjem a dostat všechny nové služby, je to veřejné rozhodnutí. Pokud se špatnou regulací vytvoří tento problém, je to zárodek neúspěchu. Řada zemí přechází na digitální vysílání pomalu a náklady obětované příležitosti jsou obrovské.

HN: Jaká je americká zkušenost s přenositelností mobilních čísel?
Nejsem velkým příznivcem přenositelnosti čísel. Je velmi drahá pro operátory a samozřejmě se jim nelíbí. Regulátoři si naopak myslí, že podporuje konkurenci. Možná ano, možná ne, nevíme. Ale nezdá se, že by měla velký účinek. Ve starém systému bez přenositelnosti čísel konkurence probíhá v delším období, protože lidé nechtějí měnit číslo tak často. Na druhou stranu, pokud si firma myslí, že u ní zůstanete déle, investuje do toho, aby vás přitáhla, dá vám dotovaný telefon a podobně. Konkurence je i bez přenositelnosti, s ní se podmínky trochu změnily, ale není jasné, jestli to pomáhá spotřebiteli. Přenositelnost je ale v podstatě daná věc. Snad bude regulátorům stačit ke spokojenosti. Měli by se teď zaměřit na to, aby bylo k dispozici více frekvencí.

HN: Zmiňoval jste ve svých článcích spory kolem Microsoftu, podle vás jsou spory proti němu vedené nesmyslné?
Netvrdím, že Microsoft nezneužívá svoje postavení, nebo že právní spory proti němu vedené jsou nesmyslné, ale že antimonopolní opatření navrhovaná vládou nijak nepomohou spotřebitelům. To je ta hlavní otázka. Po pěti a půl letech sporu s Microsoftem americká vláda sice vyhrála, ale selhala, co se týče prospěchu spotřebitelů. V podstatě jsem tento výsledek čekal. S kolegou jsme sledovali reakce investorů na události kolem Microsoftu, nejen co se týče akcií Microsoftu, ale dalších firem. Celý sektor oslaboval, pokud spor postupoval. Investoři dávali najevo, že se jim nelíbí, co vláda dělá. V poslední době Microsoft snižuje svůj podíl na trhu internetových prohlížečů, ale to je čistě díky konkurenci a kvalitám jednotlivých produktů, s protimonopolními snahami vlády to nemá nic společného.

HN: Není výhodou regulace kompatibilita? Třeba to, že po celé Evropě je jednotný standard GSM?
Není to opravdová výhoda. V USA je šest celonárodních mobilních sítí. I když některé používají stejnou technologii, musíte si při změně operátora koupit nový telefon. To ale není takový problém. Na čem záleží je, že můžete telefonovat. Výhodou používání jediné technologie jsou výnosy z rozsahu. Těch Evropa dosáhla hrubou silou regulace. Nyní si můžete vybrat, jestli chcete nabízet GSM nebo CDMA. Ale ta možnost je i ve Spojených státech, bez regulace, díky konkurenci standardů.

Thomas W. Hazlett
Je členem liberálního "think tanku" Manhattan Institute for Policy Research. Píše komentáře pro projekt Financial Times New Economy Policy Forum. Vyučoval na několika amerických univerzitách, nyní působí na univerzitě Wharton School v Pensylvánii. Titul Ph.D. získal na prestižní Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Pozornost věnuje především telekomunikační politice. Výsledky svých výzkumů publikoval v Journal of Law & Economics a celé řadě dalších odborných časopisů. Přispíval rovněž do periodik, jako jsou Wall Street Journal, New York Times nebo The Economist. V letech 1991 až 1992 byl hlavním ekonomem amerického regulátora telekomunikací Federal Communications Commision.
Působí jako soudní znalec a v minulosti byl poradcem řady soukromých firem, rozpočtového výboru amerického Kongresu a dalších státních institucí. Je členem Montpelerinské společnosti sdružující pětistovku liberálních myslitelů z celého světa. Spolupracuje s pražským Liberálním institutem.

• Diskuse
• Celkem 9 příspěvků